Na Li: Roland Garros ve dvou slovech? Náročné a romantické!

Jaké to je, vrátit se opět na Roland Garros?
Mám na toto místo jen dobré vzpomínky. Když se sem vrátím, vybaví se mi všechny ty momenty a vzrušující okamžiky, které jsem tu za ty roky zažila. French Open je krásný, ale dost náročný turnaj. Letošní návštěva je ale mnohem jiná než ty předešlé. Doteď jsem se v Paříži soustředila jen na sebe – na svou hru a věci okolo ní. Teď jsem tady s celou svoji rodinou a měla jsem konečně příležitost k návštěvě města. Toho jsem musela využít.

Takže jste letos v Paříži za turistku?
Ano, konečně! Konečně jsem si našla čas a navštívila například místní vinice. Zjistila jsem, jak se tu vyrábí víno, což bylo hodně zajímavé. A taky jsem mohla rodině ukázat všechny pamětihodnosti Paříže – Eiffelovu věž, Vítězný oblouk, prostě to, co by měl vidět každý turista, který do Paříže přijede. Paříž je opravdu velmi romantické město.

Vypadá to, že si váš současný životní styl opravdu užíváte a máte konečně příležitost věnovat se jen sama sobě.
Přesně tak. Když jsem hrála tenis, byl na mě kolikrát opravdu velký tlak. Musela jsem myslet na hodně věcí – na tréninky, na svou hru, na to, abych se vrátila na hotel, zabalila si a připravila se na další turnaj. Teď nemusím, toho tlaku je výrazně méně. Vlastně už vůbec nemusím přemýšlet o tenise (směje se).

Řekněte nám: Jaké to je, vyhrát Roland Garros?

Upřímně, ten mečbol si pamatuju, jako by se to stalo včera. Pak jsem si lehla na kurt a podívala se na nebe. Bylo sytě modré, ten den bylo v Paříži opravdu krásně. To nejkrásnější ale přišlo teprve potom. Na stadionu vlála čínská vlajka a stadionem zněla čínská hymna. To byl pro mě ten nejkrásnější a nejemotivnější moment. V té chvíli jsem na sebe byla opravdu moc pyšná, tak jako nikdo jiný na světě.

Co pro vás tenis znamená teď?

Tenis je stále součástí mého života. Nemůžu říct, že je tou hlavní náplní, protože jsem ukončila kariéru a život jde dál, v mnoha ohledech mě ale ovlivnil a ovlivňuje stále. Dal mi příležitost cestovat po světě, poznávat nové lidi, nové kultury. Zkrátka mi otevřel oči. Taky mě donutil zajímat se o nejrůznější věci kolem sebe. Stále ten sport miluju, ale už jsem v té fázi života, kdy má člověk vedle lásky ke sportu i jiné životní priority.

Mluvila jste o rozdílných kulturách. Jak byste charakterizovala tu místní francouzskou?
Když jsem poprvé přijela do Paříže, byla jsem celkem ve stresu. Neuměla jsem ani slovo francouzsky a tady se zase moc nemluvilo anglicky. Komunikace tedy byla opravdu obtížná. Teď už je to ale dobré – lidé jsou ke mně opravdu milí a laskaví. Když jsem hrála, tak mě diváci hodně povzbuzovali, což mi mnohdy pomohlo.