Blog: Katarina Srebotniková v Portoroži

Bohužel jsem dnes prohrála. Nehrála jsem špatně, to spíš moje soupeřka, Julia Goergesová, hrála neuvěřitelně. Na začátku udělala pár chyb a já měla dobrý start, vedla jsem 3-0. Potom ale začala servírovat líp, hrála údery o hodně razantněji a zápas se najednou úplně otočil. Od té doby to bylo jen na jednu branku. Doufala jsem, že to skončí a začne dělat chyby, ale to se nestalo. Její trenér po zápase říkal, že ji nikdy neviděl hrát tak dobře. Je škoda, že jsem na ni narazila tak brzy, protože jsem vážně cítila, že můžu ještě pár zápasů vyhrát.

Blog Katariny Srebotnikové:

Pondělí Úterý Středa

S porážkou od Goergesové ve Wimbledonu jsem se vyrovnávala dost těžko. V tom utkání jsem měla tolik příležitostí a neproměňovala je, to mě hodně zklamalo. Tady jsem jí ale mohla jen pogratulovat ke skvělému zápasu. Legrační na tom je, že ve Wimbledonu jsem o ní před zápasem nic nevěděla - musela jsem se na ni ptát ostatních hráček - ale teď už jsem ji znala, v týdnu jsem s ní dokonce trénovala... Porážka není nikdy veselá, ale ve Wimbledonu to bylo horší. Jestli takhle vydrží hrát i po zbytek týdne, může tu vyhrát titul. Rozhodně hraje lépe, než by se mohlo zdát podle jejího umístění v žebříčku.  Asi si s ní promluvím a zeptám se jí, kde všude hodlá hrát příští rok, abych se těm turnajům vyhnula! Ale vážně, je to moc milá holka. Dokonce se mi i omlouvala, když trefovala čáry. To je od ní hezké, ale je to součást kurtu a když se tam trefujete, tak je to skvělé a nemusíte se za to omlouvat. Přeju jí tady hodně štěstí.

Po ránu jako bych tu pokaždé prožila nějaké drama. Dneska mě probudila hlasitá hudba. Nedaleko odsud kempují lidé - vidím na ně z okna - a kolem půl deváté slyším jejich muziku, dokonce i přes špunty do uší. Říkám si "Prosím, už ne!", dávám si i polštář přes hlavu, a stejně to pořád slyším. Moc se mi nechtělo vstávat, oblékat se a jít tam za nimi, tak jsem zavolala trenérce, jestli by s tím nemohla něco udělat... a udělala :) netrvalo to ani dvě minuty a byl klid. Ještě jsem znovu usnula, za což bych jí chtěla poděkovat. Potom jsem si šla zlehka trénovat s Kirilenkovou, pak si zdřímla, zkrátka jako ty dny předtím. Jediný rozdíl byl, že už se na mě nemohla přijít podívat sestra, tak mi aspoň zavolala a popřála hodně štěstí. A pak mě čekal samozřejmě zápas.

Zůstanu tu do pátku a v sobotu cestuju na svůj další turnaj ve Stockholmu. Vyměnila bych si letenku, ale skončily jsme tak pozdě, že už tam měli zavřeno. Ale na ten další den tady se těším. Možná si půjdu zaplavat (ale neskočím tam v šatech, jak jsem slibovala, že bych to udělala, kdybych vyhrála... prostě si půjdu normálně v plavkách zaplavat).

Ráda bych všem poděkovala, že si četli můj blog. Mrzí mě, že už je to konec, ale tak to někdy chodí. Nemůžete vyhrát každý zápas a já dělala, co jsem mohla. Doufám, že se vám můj blog líbil, brzy si to někdy zopakuju.

Do té doby se mějte,
Kata :)

Otázky čtenářů:

Jakou muziku ráda posloucháte? Máte nějakou oblíbenou skupinu? - Peter Poslouchám skoro všechno, kromě jazzu, blues, rapu, techna... Mám rád hudbu 80. a 90. let a taky tu současnou. V iPodu mám skoro 2000 písniček, takže si podle nálady pokaždé můžu vybrat. Nemám oblíbenou skupinu, ale na pár koncertech jsem byla. Poprvé to bylo na Suzanne Vega v L.A., potom na Vaya Con Dios, a ten největší bycl Elton John v Paříži. Neměla jsem moc dobré sedadlo, tam někde v dálce jsem viděla jen kousek piána a muže (předpokládám, že to byl Elton John), většinou jsem se dívala na obří obrazovku. Moc ráda bych viděla Celine Dion. Když jsem byla mladší, byla to moje největší oblíbenkyně. Jednou jsem měla dobré lístky na její koncert, ale měla jsem smůlu - kvůli dešti jsem musela dohrát zápas ráno po tom koncertu, tak jsem nemohla jít. Kterého titulu si nejvíc vážíte? - Douglas, Kanada To je jako ptát se matky, kterou z dcer má nejraději. Úplně každý z mých titulů ve dvouhře, čtyřhře nebo mixu je nějakým způsobem zvláštní. Dvouhra je samozřejmě moje priorita, ale v deblu jsem taky vyhrála pár cenných titulů. Ale jediný grandslamový titul jsem zatím vyhrála ve smíšené čtyřhře, doufám, že se mi to brzy podaří i v té normální. Je těžké vybrat jen jeden, jsem hrdá na všechny. Zkusila jste někdy hrát dřevěnou raketou? - Lindsay, USA Nezkusila, ale určitě bych ráda! Rychlost míče bude nejspíš aspoň o 50 kilometru za hodinu menší a jsem si jistá, že se párkrát netrefím, ale moc ráda bych to vyzkoušela. Já dřevěnou raketu nemám, ale moje trenérka ano. Uvidíme, jestli ji příště přinese. Na fotkách vypadáte úžasně. Baví vás podobné věci mimo kurt? - Jamie, Austrálie Až do tohoto týdne jsem si to moc neužívala. Raději hraju, než abych pózovala. Ale ti lidé tu byli tak milí a fotografka odvedla tak dobrou práci, abych se cítila dobře, že mě to opravdu bavilo, úplně poprvé.