Piotr Wozniacki: Slovo prohra je nepřítel

Mnozí tvrdí, že není dobré, aby otec trénoval své dítě. Vy však stojíte po boku Caroline celou její kariéru. Neměli jste nikdy problémy?
„Máte pravdu, podobně přemýšlí mnoho lidí. U nás je ale všechno v pořádku. Já sám jsem nikdy nehrál tenis na profesionální úrovni, proto se nechci prezentovat jako kouč číslo jedna. Starám se o spoustu věcí, ale máme k ruce profesionální trenéry. Jsem spíš manažer a koordinátor.“

Často však koučujete dceru při turnajích přímo na dvorci. Možná víc než kdokoliv jiný.
„Karolina (otec o dceři mluví polsky a říká jí Karolino - pozn.) potřebuje komunikaci. Tak to spolu máme odmalička. Jako malá se mnou chodila na první tréninky, hodně jsme si užívali legrace, jsme na sebe zvyklí.“

Kdybyste měl vyzdvihnout tři hlavní důvody, proč se stala světovou jedničkou - jaké by to byly?
„Zaprvé trénuje jako blázen, nejvíc ze světové špičky! Hodně pracuje na fyzičce a pohybu, proto je v těchto směrech nejlepší. Zadruhé je na tom Karolina skvěle mentálně, na její věk až neuvěřitelně. Má stoprocentní koncentraci a jasně stanovené cíle. To je dané tím, že nikdy neuměla prohrávat. Slovo prohra je pro ni nepřítel, už odmalička. Ve všem chce být nejlepší a takovou vlastnost nemá každý. A zatřetí ji sport ohromně baví.“

Nikdy jste ji nemusel do tréninku nutit?
„Ne. Vzpomínám na jednu historku, když jí bylo osm let. Slíbil jsem jí, že si v sobotu půjdeme zaběhat. Jenže já šel v pátek s manželkou na festival a zdrželi jsme se dlouho do noci. Ráno jsem spal jako zabitý, když mě Karolina začala tahat za pyžamo, ať okamžitě vstávám, že jsem jí dal slib a musíme už vyrazit… Byla vždycky pracovitá. Běhali jsme po lesích, dělali legrácky a ona trénovala, aniž si to uvědomovala. Vše bylo snadnější, protože ji to bavilo. Já tvrdím, že už v tomto věku je potřeba učit děti profesionalitě. Pochopila to. Navíc píli viděla u mě, když jsem hrával fotbal, a u maminky volejbalistky.“

Carolina dobyla tenisový trůn, ale grandslamový titul jí zatím chybí. Proč?
„Protože nemá dostatek zkušeností. Jak by je ve dvaceti mohla mít? Kdo je dnes ve špičce v jejím věku? Karolina a Victoria Azarenková jsou nahoře, ale jinak nikdo. Není moc výjimečných mladých holek, těžko se prosazují. Dřív - ještě v dobách Hingisové, která vyhrávala největší turnaje v sedmnácti - to bylo jinak. Když bylo Martině čtrnáct, mohla hrát mnohem více turnajů. Nebyla žádná věková omezení pro starty na turnajích jako dnes. Zároveň tenis nebyl tak fyzicky náročný. Hodně věcí se od té doby změnilo. Ale velké zápasy rozhodují především zkušenosti, a ty Karolině zatím trochu chybějí.“

Když už jsme u jejího věku: není dvacítka trochu nebezpečná? Hodně hráček v této době mívá problémy. Vaidišová dokonce skončila...
„To je pravda, stát se může všechno. Karolina je pořád dívka, ale je moudrá. Ví, že všechna prestiž a sláva jsou vrtkavé. Na své mládí je dospělá a rozumí životu. Tenis má jako jednoznačnou prioritu a na nic jiného nemyslí. Samozřejmě se může zamilovat... Ale ona žije šancí být velkou sportovkyní. Vaidišová byla super hráčka s obrovskými předpoklady, ale tenis ji asi přestal bavit, chtěla žít volněji. Pokud je šťastná bez sportu, tak je všechno v pořádku. Ale nedej bůh, když se hráčka takto rozhodne, ukončí kariéru, a spokojená není. To je potom problém, vracet se zpět je moc těžké.“

Vaše dcera je půvabná, o nápadníky asi nemá nouzi? Ráda si vyjde za zábavou?
(směje se) „Na konci sezony zajde s kamarádkami ráda na diskotéku, ale nikdy jsem nemusel řešit alkohol, cigarety, zkrátka nic takového. A nikdy jsem ji nemusel kontrolovat.“

S manželkou jste oba Poláci, proč jste se vlastně odstěhovali do Dánska?
„V Polsku jsem studoval a jako fotbalista jsem psal práci o dánské fotbalové reprezentaci, která byla v semifinále mistrovství Evropy 1984. Obdivoval jsem Lerbyho, Larsena a staršího Laudrupa. Tehdy ale nebylo lehké dostat se za hranice. Oficiálně směl jít sportovec do zahraničí ve třiceti letech, ale mně bylo třiadvacet… Takže jsem šel do Dánska a Německa tak trochu neoficiálně. (směje se) Na dva roky mě diskvalifikovali, ale pak už jsem směl hrát, kde jsem chtěl. Nakonec jsem zakotvil v Dánsku.“

...kde se narodila i Caroline. Kdy jste poznal její talent?
„Když vyhrála mistrovství Dánska do dvanácti let bez ztráty jediného gamu. Všem dala 6:0 6:0! Tehdy mě napadlo, že by to mohla dotáhnout mezi profesionálky.“

Caroline se cítí být Dánkou. A vy?
„Já jsem Polák, v polštině i přemýšlím. Na tom nic nezměnilo ani to, že jsem půl života strávil v cizině.“

Jak moc je dcera v Dánsku populární?
„Je jednoznačně nejpopulárnější sportovkyní, absolutní číslo jedna. Nedávno hráli fotbalisté Dánska a novináři jim chtěli poradit sestavu. Tak dali na hřiště jedenáct fotografií Karoliny.“ (směje se)

Necloumá s ní sláva?
„Ona o sobě nečte. Někdy ji vidím, jak se podívá na svoji fotografii v magazínu a - to je všechno. Nechce se tím nechat ovlivnit, myslí si svoje. Karolina se slávou nenechává opít. Ani ji nezajímají peníze. Nic extra nepotřebuje, všechno má. Soustředí se jen na trofeje!“