Azarenková: Koleno mě už nelimituje, cítím se skvěle a mám chuť vyhrávat

Letos vás trápí zranění, kvůli kterým nemůžete naplno hrát. Co je pro vás nejtěžší, když se na okruh vracíte - je to psychika, nerozehranost, strach z toho, že se zraníte znovu?
Náročné je znovu najít ten rytmus, ze kterého kvůli zranění člověk vypadne. Jsem zvyklá cestovat a hrát každý týden někde jinde, ale když pak jste několik týdnů na jedno místě, a pak se to obnoví, je to náročné. Návrat po zranění je dlouhý proces, není to záležitost dvou týdnů, trvá to mnohem déle.

V posledních letech jste vždycky byla na grandslamech mezi favoritkami. Nyní jste ale kvůli zranění vypadla z Top 10 a jste až na 17. místě, jak se na svou pozici díváte?
Tohle je věc, kterou jsem nikdy moc neřešila. Vždycky jdu do zápasu s tím, že chci hrát dobře a nedívám se na to, kolikátá je soupeřka na žebříčku nebo na to, kolikátá jsem já. Vždycky se totiž začíná od nuly a každá může překvapit, takže na žebříčku vůbec nezáleží. Pro mě je teď hlavní to, abych zlepšovala svou hru a dokázala tak porážet soupeřky, být v Top 10 na žebříčku je sice dobré, ale to vám vítězství nepřinese.

Kvůli zranění jste se musela odhlásit z Cincinnati. Jak je na tom vaše koleno teď? Omezuje vás ještě nějak?
Cítím se mnohem lépe. Řekla bych, že to bylo moudré rozhodnutí, že jsem v Cincinnati nehrála. Bylo to sice těžké, protože ten turnaj mám moc ráda, ale musela jsem myslet na své zdraví. Pár dní jsem si odpočinula a koleno se zlepšilo, teď už ho nemusím mít ani zatejpované. Postupně jsme ho zatěžovali a zatím to všechno vypadá velmi dobře, nebolí mě a zvládá větší zátěž. Na tréninku mě vůbec nelimituje a věřím, že to tak bude i v zápase.

V prvním kole vás čeká mladá Japonka Misaki Doiová, co o ní víte?
Moc ji neznám, ještě jsme spolu nehrály. Jednou jsme spolu trénovaly, ale zápas je něco úplně jiného - bude to něco nového. Určitě pak s trenérem probereme nějakou taktiku. Důležité ale bude, abych se soustředila na sebe.

Věříte, že můžete na US Open vyhrát?
Kdybych měla věšteckou kouli, tak bych vám asi odpověděla přesněji, ale já ji nemám. (smích) Věřím, že jsem schopná uhrát nějaký pěkný výsledek.

Hrála jste tady v New Yorku v posledních dvou letech ve finále, máte radost, že jste zase zpátky?
Miluju tenhle turnaj, takže jsem moc ráda, že jsem zdravá a že tu můžu hrát. New York má svůj vlastní charakter, je to kouzelné město, kde mám hodně fanoušků, kteří mi fandí a chodí mě sem podporovat. Někomu publikum tady vadí, ale já to tu zbožňuju - líbí se mi, že lidé tleskají, když se jim něco líbí, ale i to, že pískají, když se jim něco nelíbí. Řekla bych, že právě tohle dělá US Open zajímavější a atraktivnější. Pokaždé, když tu hraju, cítím se skvěle a mám chuť vyhrávat.

Na okruhu WTA jste vyhrála už celkem 17 turnajů - máte radši turnaje, na kterých narazíte na soupeřky, které jsou třeba v Top 10, nebo turnaje, kde na cestě za titulem nemusíte porazit ty nejlepší hráčky?
Víte, to je zvláštní otázka a je těžké na nic odpovědět. Když vyhrajete turnaj, je vám jedno, koho jste na cestě za titulem porazili. Je jasné, že vítězství nad hráčkami z Top 10 jsou skvělá, ale i na těch menších turnajích můžete narazit na náročné soupeřky. Ten, kdo se dostane třeba do semifinále nebo do finále, musel na turnaji už něco uhrát a to znamená, že je dobrý. Už jsem to říkala, na žebříčku nezáleží, záleží na tom, co ten dotyčný na kurtu předvede.

Není to ale sladší, když ve finále porazíte Serenu nebo Šarapovovou?
Sladší? Promiňte, ale když řeknete sladší a pak mluvíte o Marii, začnu okamžitě přemýšlet nad jejími sladkostmi. (smích) Hrát proti nim je skvělé, mám moc ráda velké zápasy a tu rivalitu, která mezi námi je. Nevím, jestli je to pak sladší nebo ne, ale rozhodně je to úspěch.