Býval juniorskou světovou dvojkou. Watanukiho nastartoval bývalý kouč Tiafoeho

Kdyby Watanuki nepostoupil přes nemocného Tomáše Macháče a nepřipsal si skalp Francese Tiafoeho, možná by jeho příběh dál zůstal skrytý. Teď už si ale pozornost získal. Do turnaje Indian Wells se prokousal z kvalifikace a dnes je šestým nejníže umístěným hráčem hlavního turnaje v historii.

Japonskému talentu aktuálně pomáhá známý jihoafrický kouč a bývalý hráč Wayne Ferreira, který paradoxně dříve spolupracoval právě s jeho posledním soupeřem Tiafoem. Toho dokázal dostat do TOP 10 a Američan slavil i dva tituly na okruhu.

"Když jsem hrál předloni v Miami proti Francesovi, byl Wayne jeho trenérem. Viděl jsem ho v trenérském boxu a moc se mi líbilo, jakým způsobem sleduje zápasy," přiblížil Watanuki své první setkání s Ferreirou. "Teď jsem opravdu velmi štastný, že s ním mohu spolupracovat," dodal. Aby ne, vždyť aktuální největší vítězství zaznamenal právě nad Američanem.

Japonského tenistu bohužel v kariéře limitují zdravotní problémy. Naposledy litoval toho, že kvůli zranění přišel o loňskou olympiádu a propadl se žebříčkem až do čtvrté stovky.

Začátky kariéry

Watanuki byl bývalým druhým nejlepším juniorem světa. V kategorii do 18 let se dostal do semifinále US Open. Mezi dospělými se však dlouho prosazoval pouze na challengerech a na průnik na okruhu ATP si musel počkat až do roku 2018, kdy prošel kvalifikací na pětistovce ve Washingtonu. Tehdy dokonce v prvním kole sebral set Daniilovi Medveděvovi.

Premiérové výhry v hlavní soutěži se dočkal o pár měsíců později v domácím prostředí v Tokiu. Do svého prvního čtvrtfinále postoupil až o čtyři roky později na antuce v Lyonu, kde jako lucky loser překvapivě vyhrál dvě utkání a skončil až na Alexovi de Minaurovi.

Nejlepší sezonu zaznamenal až ve svých 24 letech. Poprvé se dostal přes první kolo na grandslamech i na turnajích Masters. Včetně challengerů si v roce 2023 zapsal celkem 47 výher, tu největší proti tehdy 12. hráči světa Félixi Augeru-Aliassimemu. Odměnou mu bylo v říjnu nejvyšší žebříčkové kariérní maximum, kterým je dodnes 72. příčka.

Nesplněný olympijský sen

Do hry však vstoupily zdravotní problémy. V roce 2024 šest měsíců nehrál. "Na začátku roku, hned v prvním zápase v Austrálii, jsem si poranil koleno. Přesto jsem se snažil pokračovat dál. Odehrál jsem Australian Open a Davis Cup, ale bylo to čím dál horší," vyprávěl. A tak přišla nucená pauza. Vrátil se až v závěru sezony, znovu však potvrdil, že se dokáže prosadit i proti špičce. Na Masters v Šanghaji prošel z kvalifikace až do třetího kola, kde ho zastavil Taylor Fritz.

Mezitím ale propásl šanci zahrát si v barvách Japonska na olympiádě v Paříži. Přitom kvalifiační kritéria splnil. "Dostat se na olympijské hry pro mě bylo na začátku sezony největším cílem. Strašně jsem tam chtěl hrát, ale nemohl jsem," vzpomínal.

Snad už těžké období překonal. Pokud je zdravý, je opravdu svou hrou nebezpečný pro každého. V Indian Wells, kde vyhrál už pět zápasů v řadě, ho čeká největším kariérní osmifinále a v něm jako soupeř Tallon Griekspoor. "Užívám si každý okamžik, z každého zápasu tady mám obrovskou radost a chci tu zůstat co nejdéle," říká dnes už s úsměvem. Už nyní má jistotu, že se v žebříčku posune o 136 příček výš a bude mít na dosah elitní dvoustovku. A pokud by zvládl porazit i Nizozemce, vyletěl by až ke 150. místu.