Djokovič: Bratři to nemají jednoduché

K zápasu: vypadalo to, že jste ho měl většinu času pod kontrolou...
Ano. Byl to skvělý vstup do turnaje. U těchhle prvních zápasů nevíte, co očekávat. Na začátku sezony jsem hrál výborně, měl jsem šňůru 12 výher. Ale stejně, dva týdny jsem nehrál. Tohle byl pro mě oporavdový test, protože jsem hrál s Golubjovem, který má za sebou velká vítězství v Davis Cupu, a je to velmi dobrý hráč. To taky ukázal ve druhém setu. Začal hrát od základní čáry hodně tvrdě, ale zápas jsem měl většinou pod kontrolou. S tím, jak jsem hrál, jsem moc spokojený.

Jak vám vyhovují zdejší kurty?
Míče skáčou hodně vysoko. Míčky jako by se trochu zvětšovaly, jsou chlupatější, a jsou trochu pomalé, hlavně v noci. Ale to mám rád. Rychlost kurtu se dá srovnat třeba s Austrálií, takže mi to vyhovuje.

Když má pálkař v baseballu za sebou hodně dobrou sérii, říká, že se mu zdá, jako by míček byl hodně velký. Je to tak i v tenisu? Zdá se vám, že je míček...
Jako meloun.

Jako že čeká, až do něj udeříte?
Asi ano, jestli se to tak dá říct. Sebedůvěra je... klíčová. V individuálním sportu je velmi důležité ji mít. Když se vám daří, nechcete si to pokazit. Nechcete udělat chybu. Chcete, aby to tak pokračovalo, o což se teď snažím.

Během své kariéry už jste měl období, kdy jste si věřil. Někdy to bývá nahoru-dolů, ale teď se zdá, že jste se dostal do fáze, kdy si sebedůvěru dokážete udržet. Dá se to natrénovat, nebo je to přirozené?
No, myslím, že je to roky zkušeností z hraní na okruhu. Tak nějak se dá očekávat, že časem získáváte nezbytné zkušenosti, díky kterým pak na důležitých turnajích a v důležitých zápasech zůstanete klidní, věříte si, víte, co v určitých momentech dělat. To je asi moje současná situace. V roce 2008 jsem vyhrál grandslamový titul a potom Indian Wells. Měl jsem skvělých prvních pár měsíců v roce, ale potom přišlo pár porážek v prvním kole, v Miami, Wimbledonu... Byl jsem pořád mladý a nezkušený, byl jsem trochu zmatený a nevěděl, jak na to reagovat. Teď je to jiné. Mám kolem sebe skvělý tým lidí a spolu se nám daří.

Jak si teď vlastně vedou vaši bratři?
Ten starší, Marko, začal moc dobře. Teď je kolem 600. místa na světě, ale hodně bojuje se zraněními. Poslední tři roky má problémy, aby zůstal zdravý a v dobré kondici. Víc turnajů vynechá, než na kolika jich hraje, takže se mu těžko odhaduje, jak to bude dál. Pořád je mu 19 a možná bude mít šanci jít na vysokou školu. Ale... je to jeho rozhodnutí. Zkusí to dalších šest nebo deset měsíců, a pak se uvidí.

Ten mladší (Djordje, pozn.) je v Bollettieriho akademii na Floridě. Tvrdě trénuje. Má velký talent, (Radek) Štěpánek mi zrovna před pár dny říkal, že jeho forhend je copy/paste toho mého. Moc rád vidím, když se jim teď v tenisu daří, hlavně tomu mladšímu. Není to pro ně totiž jednoduché. Pořád nejsou dost zralí na to, aby... Víte co, pořád se musí potýkat s psychickými překážkami. Trénují před dvaceti, třiceti lidmi, protože nesou břímě rodiny Djokovičových. Není to pro ně nejlepší situace, ale díky tomu jsou silnější. Opravdu s tím bojují a vědí, že si to musí vybojovat po svém. Snad se jim to podaří.