Djokovič nečekal, že bude už ve Wimbledonu ve formě

Poprvé mu z hráčské lóže v hledišti fandil a tleskal jeho syn Stefan. "Slyšet: Tati! Tati! bylo nejvíc, co jsem kdy zažil. To jsem si vždycky přál. Prožívám díky tomu nepopsatelné pocity," rozplýval se dojatý jednatřicetiletý tenista.

Djokovičův syn dostal povolení být v závěru finále na tribuně, i když mu jsou teprve tři roky a nesplňoval pětiletou hranici pro vstup do hlediště v All England Clubu. "Už vyrostl, je dost velký, aby vydržel půl hodiny sedět v klidu," řekl Srb.

Pro vítěze 69 turnajových vavřínů, z toho třinácti grandslamových, byl čtvrtý wimbledonský triumf důležitý i z tenisového pohledu. Po loňském Wimbledonu půl roku nehrál. Angažoval k trenérovi Andremu Agassimu i Radka Štěpánka, ale po Melbourne se rozešli. Jeho začátek roku nebyl dobrý. "Měl jsem momenty, kdy jsem byl frustrovaný, naštvaný a trošku zapochyboval, zda se dostanu zpět," přiznal.

Po drobném chirurgickém zákroku v lokti pravé ruky po Australian Open se dokázal vrátit na vrchol. "Ale nečekal jsem, že budu ve formě tak rychle, už ve Wimbledonu. Na druhou stranu je pro mě typické, mám to v sobě, že pořád věřím ve své schopnosti, že dokážu hrát kvalitní tenis, což jsem dokázal," tvrdil Djokovič a doplnil: "Kamkoli přijedu, a obzvláště na grandslamech, mám vždycky šanci bojovat o trofej."

K výhře na londýnské trávě ale ještě vedla trnitá cesta. Na amerických turnajích v Indian Wells a Miami se totiž vždy poroučel z kola ven. "Naučil jsem se trpělivosti. Po zákroku jsem byl hodně neklidný a chtěl se co nejrychleji vrátit. Dopadl jsem ale tvrdě a zjistil, že se nic nesmí uspěchat. O to je nyní úspěch mimořádnější."

V dubnu se vrátil ke spolupráci se slovenským koučem Mariánem Vajdou a postupně se dostával zpět do formy. Na antuce ještě nezářil, ale už naznačil zlepšení a travnaté turnaje mu vyšly parádně. Vyhrál jedenáct z dvanácti zápasů. "Jsem rád, že jsem si prošel těžkými časy a nakonec povstal jako Fénix," řekl Djokovič.

V nedělním finále si svým typickým stylem poradil s Jihoafričanem Kevinem Andersonem. Především vládl na returnu, v sedmi zápasech si vypracoval přesně sto brejkbolů. "Kde jinde zakončit návrat než tady," řekl při přebírání trofeje. Wimbledon považuje za nejposvátnější turnaj, který má v srdci odmalička. "Už jako sedmiletý jsem snil, že tady vyhraju, a vyráběl si poháry z různých materiálů," dodal.

Nyní už má doma čtyři pravé wimbledonské ceny a možnost znovu útočit na post světové jedničky. V žebříčku se vrátil do desítky, kterou uzavírá, a před sebou má půlku sezony, v které neobhajuje ani bod. "Chápu, že lidi zpochybňují, jestli dokážu hrát stabilně na této úrovni. Věřte mi, jsem, ale teď si vychutnám tenhle úspěch. Nevidím do budoucnosti, ale určitě se těším na americké betony a US Open," řekl.