Djokovič o prvním zápase na Australian Open, rodičovských povinnostech i o přebalování

Jak se cítíte po prvním vyhraném zápase?
Jsem moc rád, že jsem zpátky v Melbourne. Opravdu jsem se na start turnaje moc těšil, mám to tu moc rád a hrozně rád se sem vracím. Australian Open jsem už čtyřikrát vyhrál, takže je logické, že mám k turnaji krásný vztah.
Letos jsem odstartoval pomaleji, na začátku utkání jsem nehrál tak dobře, soupeř mě dost překvapil. Ještě jsme spolu nikdy nehráli, takže jsem věděl jen teoreticky, co hraje. Má dobré podání a mně dlouho trvalo, než jsem si na to zvyknul. Řekl bych, že kurty jsou o něco rychlejší než v posledních dvou letech, takže mu to dobré podání dost pomáhalo. Jsem rád, že se mi na začátku podařilo překonat menší krizi, pak už to bylo mnohem lepší. V dalších dvou setech už jsem hrál to, co jsem potřeboval a cítil jsem se lépe.

Před Australian Open vás trápila viróza, jak se teď cítíte?
Ano, něco na mě lezlo, ale řekl bych, že už to mizí. Ze zdravotního hlediska neprobíhala příprava na grandslam tak, jak bych si to představoval, bylo to náročné. Naštěstí už je to lepší, tak doufám, že to tak zůstane. Už teď se těším na další zápas!

Zmínil jste, že vám kurty připadají rychlejší. Vyhovuje vám to?
To je těžké říct. Nemám rád extrémně rychlé kurty, ale na druhou stranu nemusím ani ty hodně pomalé. Nemá cenu to nějak víc rozebírat, musím si na to zvyknout stejně tak jako ostatní hráči. Musíme to přijmout, nic s tím nenaděláme.

Vloni v říjnu se vám narodil syn. Můžete nám říct něco o tom, jaké je to být otcem? Jak jste si na tuhle novou roli zvykl?
Musím říct, že je to ta nejlepší a nejradostnější věc, která mě a mnou ženu kdy potkala. Jsme oba opravdu moc šťastní, že se nám narodil takový andílek. Být otcem a zároveň tenistou není snadné, ale v dnešní době je to všechno mnohem jednodušší. Snažím se s nimi být co nejvíc, ale když to nejde, tak si voláme a píšeme. Každý den bez nich je smutný, pokaždé se na ně hrozně těším. Pro toho, kdo nemá dítě, je to nepochopitelné. I mně tohle všichni předtím říkali, teď můžu potvrdit, že je to opravdu tak. Rodina mi dodává sílu, energii, lásku a podporu, jsem opravdu šťastný, že je mám.

Jak vám jde přebalování?
Moje žena říká, že jsem v tom docela dobrý, ale sám to ohodnotit neumím. (smích)

V prvním kole tu sehráli pětisetové bitvy dva mladí domácí hráči - Nick Kyrgios a Thanasi Kokkinakis - a oba své zápasy vyhráli. Sledoval jste některé z těch utkání?

Je skvělé, že oba hráli pět setů a že oba vyhráli. Pro fanoušky nemohlo přijít nic lepšího, než když dva domácí mladí hráči vybojovali postup do dalšího kola. Je jasné, že oba chtějí před domácím publikem ukázat maximum, mají pro to obrovskou motivaci. Oba jsou hodně mladí a já jim moc gratuluju k postupu. V jejich věku není lehké ustát ten stres a očekávání, takže už jen za to, že to zvládli, si zaslouží uznání. Je na nich vidět, že si jdou za tím, co chtějí. Působí na mě, že si hru užívají, což je určitě dobře. Je jasné, že tady v Austrálii, v domácím prostředí, chtějí hrát lépe než jinde. Austrálie a lidé tady chtějí novou tenisovou hvězdu a oni oba mají velký potenciál. Je před nimi ale ještě dlouhá cesta a oni to určitě velmi dobře vědí.

Ženská jednička Serena Williamsová si nedávno nechala v průběhu zápasu na kurt přinést kávu, co na to říkáte? Co byste si na kurt objednal vy?
O tom jsem zatím nikdy nepřemýšlel. Serena udělala to, co pravidla umožňují. Možná bychom teď měli zkusit prozkoumat, co všechno budou organizátoři schopni na kurt poskytnout. (smích) Serenu chápu, někteří lidé nemohou bez kávy existovat a jí to v tom zápase určitě pomohlo. Já bych kávu určitě nezvolil, nejsem její fanoušek.

Chcete objednat něco bezlepkového?
Dal bych si bezlepkovou kávu. (smích)