Federer: Finále s Rafou? Tu přitažlivost chápu

Teď když jste ve finále a ohlédnete se na posledních šest měsíců, během nichž jste odpočíval, je to něco, co vám pomohlo?
Ano, už to tak vypadá. Bylo to dobré rozhodnutí. Někdy vám více odpočinku a času na doléčení zranění pomůže k lepšímu pocitu. Uvědomil jsem si, že když se necítíte dobře a máte příliš problémů, tak zkrátka nejste schopni porazit hráče Top 10. V určitou chvíli se dostane na hranici a prostě nemůžete jít dál. Hrajete těsné zápasy, vyhrajete jeden z nich. Nedokážete vyhrát víc zápasů po sobě. Prostě se necítíte dostatečně uvolnění - máte to ve své hlavě, ve svém těle.

Myslím, že v tomhle stavu jsem byl já i Rafa. A tak jsme si sami sobě řekli 'Dobře, už to stačí'. Pojďme se dostat zpátky do stoprocentního stavu, zase si užívat tenis, užívat si trénink. A ne jen absolvovat trénink, léčba, trénink, léčba, zápas, léčba. Celou tu dobu si zahráváte s ohněm.

Z tohoto pohledu můžu říct, že těch šest měsíců volna mi určitě dalo něco na oplátku. V žádném případě jsem se nechtěl vydat směrem, kde bych musel reorganizovat svůj život a svůj tenis. Jen jsem chtěl být znovu zdravý. A teď jsem šťastný za tento dobrý týden.

Jsem superšťastný, že jsem tady vyhrál další pětiseťák. Ani nevím, kolikrát se mi na jednom grandslamu povedlo vyhrát dva pětisetové zápasy. Mockrát to asi nebylo. (pozn. dokázal to potřetí, v minulosti se mu to povedlo ve Wimbledonu 2001 proti Malissovi a Samprasovi a na Roland Garros 2009 proti Haasovi a Del Potrovi)

Média, fanoušci a skoro každý v tenisovém světě by tady rád viděl finále mezi Federerem a Nadalem. Pokud bych byl Federer, asi bych preferoval finále s Dimitrovem. Co je lepší pro vás - hrát s Dimitrovem, nebo s Nadalem?
Asi máte pravdu. Myslím, že mám o trochu větší šanci porazit Dimitrova, než Nadala. Ale koho to zajímá. Nakonec je stejně důležité jen to, jestli vyhrajete, nebo ne.

Jsem ve finále a vím, že mám v neděli šanci vyhrát. To je skvělá pozice. Bez ohledu na to, kdo proti mě bude stát, to pro mě bude každopádně výjimečné. Grigor by hrál o svůj první grandslam, s Rafou by to byla epická bitva.

Jediné, co mě zajímá, že v neděli můžu vyhrát. Nezáleží na tom, kdo je na druhé straně sítě. Ale chápu přitažlivost zápasu proti Nadalovi, o tom není pochyb.

Hodně mluvíte o věku. Jste nejstarším finalistou mužské dvouhry na grandslamu od US Open 1974. Kenu Rosewallovi tehdy bylo 39 let, vám je 35. Jakou motivací je pro vás jeho dlouhověkost? Vím, že jste velkým fanouškem australských tenistů této generace.
Hlavně Kena Rosewalla. Moc o něm nemluvíme. Myslím, že je to báječný člověk. Tento týden mi napsal dopis a popřál všechno nejlepší. Dělá to každý rok tady na Australian Open. Bohužel jsem ho tu ještě neviděl, ale vím, že se tu pohybuje kolem. Tuhle generaci hráčů Tony Roche, Rod Laver, Ken Rosewall a Roy Emerson mám opravdu rád.

Říkal jste, že jste Rafovým fanouškem číslo jedna. Byl jste vždy schopný ocenit jeho schopnosti, nebo z vás udělali laskavější hráče až vaše absence?
On je neuvěřitelný tenista. Má údery, které nikdo jiný nemá. Je jedinečný a výjimečný. Dlouhé roky je schopný si udržet fyzické a psychické superschopnosti. Znovu a znovu to dokazuje. Už tolikrát se vrátil po zranění. Zdá se, že je to snadné, ale není to tak.

Když se vrátíme k Dimitrovovi. Spousta lidí říká, že vás napodobuje. Je pro vás snazší proti němu hrát?
Myslím, že teď hraje úplně jinak, než před dvanácti měsíci, kdy jsem ho porazil v Brisbane a pak i tady v Melbourne. Myslím, že si teď mnohem více věří. Nikdy není snadné hrát proti soupeři, kteří si věří. Protože on věří, že dokáže vytrhnout strom, cítí se jako Superman. Asi pracoval hodně tvrdě.

Myslím, že má na to Rafu porazit. Pokud to dokáže, může porazit i mě. Myslím, že teď odvádí skvělou práci. Loni za mnou přišel a já mu dal pár rad. Měl různé problémy a trochu jsme se o tom bavili. Jsem rád, že si vzal některé věci k srdci. Jsem za něj opravdu rád. 

Pokud bych s ním měl teď hrát, tak vím, že musím odehrát dobrý zápas, protože mi nic nedaruje. Možná hraje podobně jako já, ale já byl zase podobný Peteovi. A já lidem vždycky říkal, že nejsem Pete Sampras. A on není já. Každý máme svou identitu, odlišný charakter. A jen proto, že má oblečení Nike a raketu Wilson jako já a Sampras, z nás rozhodně nedělá stejné lidi.