Ivanovičová: Už nejsme děti
To byl asi váš nejlepší zápas za celý rok, že?
Ano, určitě. V posledních týdnech jsem hrála taky dobře, ale těší mě, že dokážu na takové úrovni hrát konzistentně.
Vypadalo to, že výměny máte pod kontrolou. V důležitých momentech jste dobře podávala i returnovala, vlastně jste ji moc nepustila do zápasu...
Ano, z toho mám radost, protože je to těžká soupeřka a v poslední době hrála dobře. Snažila jsem se tedy držet plánu hrát agresivně a chodit brzy do míčů. To fungovalo, a i když jsem dělala chyby, tak mě to nesrazlo. Prostě jsem chtěla být vytrvalá a zkoušet to znovu a znovu. Proto jsem za takové zápasy ráda.
Když se podíváme na vaše zdejší výsledky z dřívějška, čím to, že tady předvádíte svoji nejlepší hru?
Tohle místo mám moc ráda. Podmínky pro tenis jsou tu perfektní, kromě toho roku, kdy jsme tu hrály finále (smích). Ale je to tu moc milé a příjemné. Je tu hodně tréninkových kurtů a hotel je blízko, takže se tu s takovými věcmi člověk nestresuje.
Býváte v zápasech s ní nervózní? Vypadá to, že ona proti vám není moc uvolněná...
Když hrajete proti někomu ze stejné země, není to moc zábava. Nám se to moc nestává, protože nemáme moc hráček. Třeba Rusky nebo Španělky, ty spolu hrají v podstatě každý týden. Vždycky je tam nějaké napětí, ale člověk se musí umět zkoncentrovat.
(Jankovičová) na adresu vaší hry řekla hodně pozitivních věcí. Dřív by to neudělala, i kdybyste zápas vyhrála. Jednou prohlásila, že se váš vztah trochu vyvíjí, jak obě stárnete, a že zapomínáte na konflikty, které jste spolu možná měly. Cítíte to také tak?
Víte, neřekla bych, že jsme měly konflikty. Jen jsme prostě trochu jiné. Jak řekla, stárneme a dospíváme, už nejsme děti.
Všimli jsme si, že v hledišti dnes chyběla Marija (Lojanicová, fitness trenérka, pozn.), která s vámi byla v posledních pár měsících v podstatě pořád. Už s ní nespolupracujete?
Ano, víte, pořád jsme přítelkyně, ale už bylo na čase zamyslet se nad změnami některých věcí, protože jsme měly rozdílný pohled na to, jak bych na tom měla být a tak. Cítila jsem, že potřebuju trochu zesílit. Na kurtu jsem se cítila hodně slabá a měla jsem pár zranění. Chtěla jsem trochu změnit přístup, nabrat trochu svalů, protože moje hra je silová.
Je asi těžké najít rovnováhu mezi rychlostí, když trochu shodíte, a tím, abyste byla dostatečně silná...
Ano, to je hodně těžké. Na konci loňského roku jsem trochu shodila a cítila jsem, že jsem na kurtu hodně rychlá. Potom jsem ale shodila moc a najednou měla pocit, že jsem na kurtu slabá a že těžko získávám zpátky síly. Mohla jsem odehrát zápas, ale pak jsem byla vyčerpaná. To musím brát vážně, protože jde také o moje zdraví. Potřebovala jsem nabrat sílu zpátky - ne prostě jen váhu, ale svaly.
Vypadá to, jako byste přebírala kontrolu nad svou kariérou a že spoustu rozhodnutí děláte sama, místo abyste se spoléhala na jiné.
Hm... ano. Mám za sebou dobré lidi, což je skvělé, protože se o ně můžete opřít. Já už si ale lecčíms prošla, dobrým i špatným, a už si umím udělat úsudek, co je pro mě dobré, a co ne. To ostatní neumí říct, protože neví, jak se cítím. Pro mě je hodně důležité to začít dávat najevo. S tím jsem dřív měla problémy, a když budu otevřenější a komunikativnější, pak mi budou moci pomáhat ještě víc.
Komentáře
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele