Já jsem u sítě Spider-Man a Lucka je "Česká zeď", řekla Matteková

Lucie Šafářová a Bethanie Matteková-Sandsová se můžou právoplatně nazývat současnými královnami Australian Open. Před dvěma lety se daly dohromady a hned svou první společnou pouť v Melbourne dotáhly až k titulu. Loni se nemohly společně zúčastnit kvůli nemoci Šafářové a letos dobyly úvodní grandslam sezony podruhé.

Můžete letošní triumf porovnat s tím loňským na US Open nebo tím před dvěma roky tady?
LS: To se těžko srovnává. Je to přece grandslamový titul a ten nikdy neomrzí. Vždycky si ho užívám stejně.

BM: Přesně tak. Dnes jsme ho slavily jak pětileté holky. Je to prostě úžasný pocit. Je to grandslam! Když jsme dostaly trofej, viděly jsme na ní naše jména. I když jsme věděly, že tam budou, pořád je to pro nás zážitek. V pavouku je každý rok několik skvělých týmů, které jsme musely po cestě do finále vyřadit. Užívaly jsme si každý zápas.

Co dnes bylo klíčem k obratu po prohraném prvním setu?
LS: Myslím, že jsme se v průběhu první sady a celého utkání zlepšovaly. Byly jsme pozitivní a držely při sobě. Nikdy by nás nenapadlo, že to nezvládneme otočit. Bylo to ale hodně náročné finále.

BM: Lucie je na kurtu mojí skálou. Hrajeme agresivně a hrát společně nás baví. Tak budeme hrát vždycky a předvedly jsme to i dnes. První set byl dost těsný. Soupeřky hrály hodně dobře.

Počítaly jsme s tím, že Andrea i Shuai budou mít sebevědomí na rozdávání. Přece jen v průběhu turnaje porazily dva hodně silné páry a navíc beze ztráty setu. Ale jak Lucka řekla, zůstáváme na kurtu vždy pozitivní a hrajeme svou hru. Nezáleží na tom, jestli zrovna vyhráváme, nebo prohráváme.

Kdo koho na kurtu uklidňuje, když je vypjatý moment?
BM: Normálně asi já Lucku, ale často povzbuzujeme jedna druhou. Mezi jednotlivými fiftýny a během přestávek spolu hodně mluvíme. Vždycky pozitivně. Nekoukáme na to, že jsme vedly 40-0 a ten game ztratily. Do nové výměny jdeme s čistou hlavou.

Za poslední dva roky jste vyhrály už čtyři grandslamy. Překvapuje vás to?
BM: Ani ne. Chci tím říct, že si to na kurt jdeme hlavně užít. Když jsme hrály první finále před dvěma lety, rok předtím jsem moc čtyřhru nehrála. S Luckou jsme nikdy nebyly tým. A začaly jsme skvěle. Sedly jsme si hned od začátku a pořád se zlepšujeme. Lucka je jedna z mých nejlepších kamarádek mimo kurt. Nebavíme se jen o tenise ale i o životě a dalších věcech.

LS: Souhlasím s tím, co Bethanie řekla. Není to tak, že bychom grandslamové tituly očekávaly, ale po tom všem, čím jsme si prošly, mám pocit, že se naše hra opravdu zlepšuje. Věřím, že jsme jeden z nejlepších týmů současnosti. Pokud nám naše pozitivní energie a soudržnost vydrží, tak bychom mohly přidat další.

Ve čtyřhře je obvyklé, že na síť chodí obě hráčky společně. Bethanie, vy často chodíte na síť hned po returnu, zatímco Lucie zůstává na základní čáře. Je to vaše taktika, nebo jde spíše o využívání vašich předností?
BM: Já jsem u sítě Spider-Man a Lucka je "Česká zeď" [smích].

LS: Každá hrajeme to, v čem jsme lepší.

BM: Taktiku ale často měníme a hodně záleží na hře soupeřek. Proti Japonkám jsme třeba obě zůstávaly na základní čáře. Důležité je pro nás i to, odkud soupeřky returnují. Myslím, že právě častá změna taktiky je velkou součástí našich úspěchů. Obě totiž umíme hrát na síti i na základní čáře.

Obě hrajete i dvouhru. Jak moc vás psychicky ovlivňuje fakt, že když pro vás řekněme singl na větším turnaji skončí, tak máte pořád debla, kde většinou hrajete závěrečná kola?
BM: Jsme hráčky, a proto jsme soutěživé. Čtyřhra vám dává další šanci zvítězit. Navíc nám určitě pomáhá i ve dvouhře. V deblu také returnujete, servírujete pod tlakem, na grandslamech hrajete přes shodu... hodně singlistek teď hraje čtyřhru.

LS: Čtyřhru si náramně užívám. Myslím, že je to skvělá soutěž.

BM: Přesně tak. Občas jsou ty zápasy parádní. Je to úplně jiná soutěž než singl a hodně záleží na strategii. Když jsem na turnajích, tak dost navštěvuji právě mužského i ženského debla, protože je tam spousta skvělých výměn.

Lucie, před dvěma lety jste byla v grandslamovém finále i v singlu. Příští týden vám bude 30 let. Myslíte si, že zrajete ve dvouhře i čtyřhře jako víno?
LS: Já v to doufám. Naštěstí se opět cítím zdravá a silná, ale letos jsem tu měla opravdu těžký los - Serenu už ve druhém kole. Myslím, že se ve dvouhře zlepšuju. Udělám všechno pro to, abych začala sbírat úspěchy i v singlu.

Bethanie, umíte česky?
BM: Pane bože, ani náhodou. Je to snad nejtěžší jazyk na světě. Občas něco česky prohodím... vždycky když se Lucky zeptám, jak se to řekne česky, tak je to hrozně dlouhé slovo. Říkám jí: "To nemáte v češtině nějaká krátká slova, která bych si mohla zapamatovat?" Umím akorát slovo "tým", protože se to řekne stejně i v angličtině. Je načase na tom zapracovat, hrajeme spolu už pár let.

Kdo podle vás zítra vyhraje? Serena, nebo Venus?
BM: To si asi netroufnu odhadovat. Dvě sestry a každá na jiné straně kurtu. Tam bude hodně emocí. Nemyslím si, že bude záležet na tom, kdo koho po cestě do finále porazil nebo kdo má lepší formu. Hrát proti rodinnému příslušníkovi je úplně něco jiného. Možná právě proto jsou jejich finálové souboje tak vzrušující.

LS: Pro obě je finálová účast neskutečný úspěch. Serena i Venus hrají skvělý tenis.

Kdybyste mohly v tenise změnit jedno pravidlo... co by to bylo?
LS: Ty se všude snažíš nacpat barvy...

BM: Ano, zrušila bych pravidlo bílého oblečení ve Wimbledonu. Trochu to narušuje můj styl oblékání. Dělám si srandu. Zavedla bych zpátky systém shoda - výhoda ve čtyřhře, protože většina deblistek jsou i singlistky a jsme na to zvyklé. Hodně se teď o tom mluví.

Jaké to je odjíždět z Melbourne jako světová jednička? V průběhu turnaje jste o čelo žebříčku mohla přijít.
BM: To je pravda. Je to hodně těsné. Mladenovicová a Garciaová jsou mi v patách. Kdyby vyhrály semifinále a pak i titul, tak jsem asi jako jednička skončila. Ale body moc neřeším. Kdybych pořád uvažovala nad tím, kolik potřebuju bodů a počítala, tak si to neužiju.