Jiří Vaněk: Končím!

Letos v únoru měl jít po osmiměsíční pauze, kdy kvůli bolestem nemohl hrát, dokonce na operaci. Do té doby objel spoustu lékařů i fyzioterapeutů a pomalu se vzdal naděje. Po péči Vladimíra Brejchy a návštěvě chiropraktika, pana Javanského z Mělníka, ale najednou bolesti ustaly. "Musím jim za to poděkovat, bylo to jako zázrak. Zkrátka jsem jedno ráno vstal z postele, protáhl se - podobně jako pan Hrušínský ve Vesničce střediskové - a záda nebolela," usmívá se. "Hned jsem šel na kurt, abych zkusil, jestli to půjde. Šlo! Takže jsem operaci zrušil, začal zase trénovat a odehrál pár turnajů a ligy."

Pařížskému TCBB pomohl na jaře vybojovat postup z druhé do první ligy. Tu si zahraje ještě letos, ve Francii se totiž hraje nejvyšší soutěž na podzim. V barvách Aachenu odehrál v létě I. německou bundesligu, v prosinci bude hájit barvy Sparty v extralize. "Snad zdraví dovolí," říká. "Liga je maximum, co v posledních měsících zvládnu. Hrát turnaje, dva tři dny za sebou, a pořádně trénovat, to prostě nemůžu. Za dva dny bych nevstal z postele. I po lize se dávám těžko dohromady."

V běžném životě už ho naštěstí záda nebolí, i když prý byly chvíle, kdy nemohl pořádně sedět. "Záda mě trápila osm let, dokonce jsem pravidelně chodil na epidurální obstřik, injekce do míchy. Pomáhalo to, ale naposledy se to nepovedlo, doktor se »netrefil« a já prožil v únoru deset dnů šílených bolestí. Nedošel jsem si ani na toaletu, neudržel rovnováhu. Hrůza," vzpomíná. Magnetická rezonance pak ukázala vyhřezlou plotýnku a lékaři řekli jasně - operace! Utekl jí skoro zázrakem.

Na kurtě už je skoro bez bolestí, ale jen pokud hraje z místa. I to se Jiřímu Vaňkovi hodí, začal se totiž trenérsky věnovat devatenáctiletému Josefu Kůrkovi. S manželkou Markétou, za svobodna Kochtovou, také výbornou tenistkou (a dcerou hokejového internacionála Jiřího Kochty), navíc v Braníku rozjíždějí akademii na kurtech LTC Hodkovičky. "Zatím jsme na začátku, ale věřím, že se to na jaře rozběhne."