Jsme kamarádi, to může rozhodnout, věří před finále Zimonjič

Rozhodnutí vypustit singly a soustředit se na čtyřhru padlo paradoxně v době, kdy si Nenad Zimonjič připsal jeden z nejcennějších skalpů v kariéře. V roce 2004 porazil někdejší světovou jedničku Andreho Agassiho, srbský tenista, který to v žebříčku dvouher dotáhl nejvýš na 176. místo, ale po šesti letech svého rozhodnutí určitě nelituje.

Trojnásobný grandslamový vítěz ve čtyřhře si minulý týden připsal po boku Daniela Nestora další mimořádný úspěch: pár, který po této sezoně končí, při své derniéře získal titul na Turnaji mistrů. A úspěšnou sezonu, v níž triumfoval i na French Open, může Zimonjič ještě vyšperkovat. Pokud on a jeho spoluhráči uspějí tento týden ve finále Davis Cupu proti Francii, stane se rovnou národním hrdinou.

"To je něco úplně jiného," popisuje své pocity před soubojem v Bělehradu Zimonjič, který v Davis Cupu z dosavadních 30 deblových zápasů vyhrál ve třiadvaceti z nich. "Pro Srbsko je to největší úspěch v historii. Těším se, že budu hrát v největším finále naší tenisové historie. Pro hráče, federaci i lidi tady to znamená všechno. Všichni možná nevěděli, co to Davis Cup je, ale řekl bych, že teď už ví, že je to něco jako mistrovství světa v tenisu."

Zimonjič, který v sobotní čtyřhře nastoupí zřejmě po boku Janka Tipsareviče nebo Viktora Troického, se od svých profesionálních začátků v roce 1995 protloukal menšími turnaji a v žebříčku nakoukl maximálně do první světové dvoustovky. Když v roce 2004 porazil Agassiho, už byl rozhodnutý věnovat se jen čtyřhře.

"Nebylo to ani tak rozhodnutí," vzpomíná Zimonjič. "Neměl jsem sponzory, neměl jsem možnost najmout si trenéra, který by cestoval se mnou. Peníze, které jsem vydělával ve čtyřhře, jsem zpátky investoval do sebe, abych se udržel na okruhu ve dvouhře."

Zatímco ale někteří jiní hráči berou čtyřhru jako tenisový důchod předtím, než kariéru ukončí úplně, Srb v deblech vykvetl. Po boku různých partnerů začal sbírat tituly a stal se jedním z deblistů na okruhu, což v roce 2005 potvrdil, když spolu s Katarinou Srebotnikovou získali titul ze smíšené čtyřhry ve Wimbledonu.

Na ty největší úspěchy si ale Zimonjič musel počkat do roku 2008. Tehdy se dal dohromady s Kanaďanem Danielem Nestorem, s nímž už ten rok získal titul ve Wimbledonu a se kterým sezonu zakončil jako deblová světová jednička. Loni pár Nestor/Zimonjič vyhrál devět titulů a letos dalších sedm, včetně grandslamového z Roland Garros.

Podobně jako další hráči ze Srbska ani Zimonjič neměl jednoduché začátky. Bělehrad byl poničený válkou, a tak musel trénovat ve vypuštěném plaveckém bazénu.

"Vlastně to bylo dobré místo na trénink," tvrdí Srb. "Neměli jsme žádné venkovní kurty a bazén byl ideální. Po tom, čím jsem si prošel, to byl docela luxus. Hrál jsem tenis v nejhorším období své země. Nejhorším i pro sportovce. Bylo na nás uvaleno embargo, jako junioři jsme nemohli soutěžit. Musel jsem létat z Budapešti, což je šest hodin jízdy autem. Když jsem chtěl někam odcestovat, musel jsem jet těch šest hodin autem a pak teprve jsem mohl odletět. To bylo náročné, stejně jako získat víza."

Přestože současná srbská generace tenistů neměla v důležitých letech dobré podmínky, ve světě tenisu o sobě dává hodně vědět, především díky Novaku Djokovičovi. S jejich soupeři z Francie se sice co do množství talentů může srovnávat snad jen Španělsko, Zimonjič ale věří, že týmový duch, který v semifinále Davis Cupu poznali i čeští hráči, může být klíčem k vítězství.

"My se s Francií nemůžeme vůbec srovnávat, jsou to devítinásobní vítězové Davis Cupu. Mají osm nebo devět hráčů, kteří mohou v Davis Cupu kdykoliv nastoupit. Ale my jsme silní. Jsme dobří kamarádi, všichni čtyři, i mimo kurty, a to pomáhá v situacích, jako je ta, která nás čeká," dodává Zimonjič.