Královna odchází

Člověk by si řekl, den jako každý jiný, ale dnes tomu tak rozhodně nebylo. 14. května roku 1316 přišel na svět největší král české historie Karel IV. a přesně po 692 letech se s tenisovým světem loučí úřadující královna, která mohla ještě dlouhou dobu vládnout.

U tradiční ranní kávy nešlo přehlédnout zprávu dne, kterou vnesli do světa belgičtí novináři. Je to vůbec možné? Opravdu Justine Heninová ukončí svou profesionální štaci, která netrvala ani deset let? Takové otázky si dnes bezesporu položilo obrovské množství příznivců i odpůrců úřadující světové jedničky. Otazníků bylo opravdu hodně, ale vzpomínka na Kim Clijstersovou navyšovala možnou pravdivost této zprávy.

Uplynulo pár hodin a Justine Heninová udělala pravděpodobně nejvýznamnější prohlášení ve svém životě. Společně s poděkováním svému trenérovi, rodině a fanouškům uťala svou hráčskou kariéru, i když za 14 dní oslaví teprve 26. narozeniny.

Říká se, „skončit se má na vrcholu“ a sama tenistka tuto větu použila, ale není možné si nepoložit otázku: Byla Justine Heninová nyní opravdu na vrcholu? Odpověď se nikdy nedozvíme, možné jsou už pouze spekulace, ale jedno je jasné, tenisový svět přišel o výjimečnost.

Právě Justine Heninová nikdy nezapadala do zbytku pelotonu, její život měl příběh a vše se projevovalo i na její hře. Ne náhodou byla drobná Valonka přirovnávána k Rogeru Federerovi a jistě to nebylo jen kvůli smrtícímu jednoručnému beckhendu. Chytrost a buldočí zarputilost, to byly vždy hlavní rysy její hry. Celému světu dokázala, že současný trend silových hráček, které „buší“ do míčku hlava nehlava, je možné pravidelně přehrávat jinými vlastnostmi.

Zkrátka a jednoduše, na tenis Justine Heninové byla vždy radost pohledět a nyní je možné jen doufat, že se v dohledné době objeví hráčka, která nám královnu bude alespoň trochu připomínat.

Úspěchy na kurtu, smůla v životě

Psal se první červen roku 1982 a obyvatelé Lutychu rozhodně netušili, jakou slavnou rodačku jim tento den přinesl. Až tak světlou budoucností své právě narozené dcery Justine si bezesporu nebyli jisti ani José Henin a jeho žena Françoise Rosièreová, jejichž rodinu postihla ještě před narozením budoucí královny ženského tenisu tragická událost. Jejich prvorozená dcera totiž nešťastně zahynula při autonehodě, což dost možná hodně ovlivnilo budoucí vývoj ambiciózní „Juju“.

Dva roky od příchodu Justine na svět se rodina Heninová přestěhovala blíže k matčině rodné Francii do městečka Rochefort. Shodou okolností koupila dům těsně vedle tamního tenisového klubu, který drobná dívenka začala brzy navštěvovat. V šesti letech přesídlila za lepšími podmínkami do nedalekého Ciney, jelikož už v tu dobu oplývala neskutečným talentem. Její láska k tenisu výrazně narostla o čtyři roky později, kdy s milovanou matkou navštívila Roland Garros. Nejen, že shlédla finále svého idolu Šteffi Gráfové s Monikou Selešovou, ale především pronesla památnou větu: „Jednou zde budu hrát a zvítězím.“

Ve 12 letech však postihla Justine nejtragičtější událost vůbec - zemřela ji matka. Tato skutečnost málem připravila talentovanou tenistku o výborně se rozvíjející kariéru, jelikož se musela postarat o své tři mladší sourozence. S touto situací ji moc nepomáhal otec, s nímž nikdy neměla dobrý vztah a krátce na to vše vyvrcholilo vážným konfliktem. Jestli se však k Justine někdy v osobním životě přiklonilo opravdu štěstí, tak právě v dobu, kdy potkala trenéra Carlose Rodrigueze. Charismatický Argentinec se prakticky stal jejím otcem a výrazně pozvedl i tenisové umění své svěřenkyně.

V roce 1997 se tak Justine Heninová stala nejmladší seniorskou šampionkou Belgie a ve stejné sezoně vyhrála i juniorské Roland Garros. Profesionální premiéru si odbyla dva roky poté na domácím podniku v Antverpách a ihned oslavila svůj první titul na okruhu WTA. Sezonu navíc dokázala zakončit v elitní padesátce a především bylo jasné, že strmý vzestup není u konce. Zastavil se až 20. října roku 2003, kdy už vdaná 167 centimetrů vysoká tenistka usedla poprvé na ženský tenisový trůn. V tu dobu měla sympatická Valonka na svém kontě dva grandslamové tituly, jelikož v témže roce zvítězila na pařížské antuce a newyorském betonu.

Do následující sezony vlétla titulem na Australian Open a rok 2004 se do jejich statistik zapsal i zlatým olympijským písmem. Do dnešního dne přidala do své sbírky hned několik dalších titulů a z těch význačných postrádá pouze ten z Wimbledonu, kde si zahrála finále v letech 2001 a 2006.

Během necelých devíti let mezi tenisovou elitou stihla zaznamenat opravdu úctyhodný počet úspěchů a nutno Justine popřát, aby se ji konečně dařilo i v osobním životě, který ji doposud přinášel více strasti než radosti, což dokumentuje i loňský rozvod s Pierre-Yvesem Hardennem.