Kvitová v Praze vyhrála i navzdory bolestem ruky. Nebýt profesora Koláře, tak jsem nehrála, přiznala

Ruka začala světovou dvanáctku bolet dva dny před turnajem. Na rok přesně se ozvalo zranění, kvůli kterému loni vynechala antukové Roland Garros. Pořadatelům zatrnulo a tenistka spěchala k profesoru Pavlu Kolářovi.

"Nebýt jeho, tak bych nebyla schopna něco odehrát," řekla dvojnásobná vítězka Wimbledonu po vyhraném finále nad Karolínou Muchovou. Předtím v úterý zdolala Barboru Krejčíkovou a v semifinále si poradila s Kateřinou Siniakovou.

Kvitová si na zápasy brala prášky tišící bolest a nastoupila s Kolářovým dobrozdáním, že si zranění nezhorší. "Naštěstí se to nedostalo do fáze, že by to ruplo, a dopadlo to dobře. Jsem ráda, že tady můžu mít hezkou trofej," usmála se.

Před rokem si myslela, že měla předloktí namožené z těžkých míčů používaných na antuku a přeliftovanějších forhendů, které se na tomto povrchu snaží hrát. Nyní se ale hrálo na betonu a ruka se asi ozvala z většího zápřahu před turnajem.

"Asi jak jsem začala hrát body a zvyšovala se zátěž, víc jsem do toho chodila a švihala, tak se to někde muselo objevit. Mám i prsty levé ruky po operaci, tak asi to nikdy nebude, jak to bylo," připomněla vážné zranění ruky z přepadení, při kterém jí pachatel pořezal levou ruku a kariéru jí zachránila náročná operace.

Na kurtu ale problém znát nebyl. Postupně se zlepšovala a nejlepší výkon předvedla ve finále, jak u ní bývá zvykem. Muchovou přehrála úderovou razancí. "Jsem ráda, že to tak dopadlo. Je to ze spousty důvodů jiné, ale vítězství se počítá."

Kvitovou mrzelo, že si Muchová ke konci finále lehce podvrtla kotník. Jinak považovala první akci po pauze zaviněné koronaviem za úspěšnou. "Zase se něco dělo a bylo jsem schopna odehrát tři zápasy. Bylo to zpestření pro hráčky i fanoušky. Snad to znamená, že se tenisový svět vrací do normálu," uvedla Kvitová.

Vzhledem k opatřením proti šíření nemoci covid-19 se o body hrálo s mnoha zvláštnostmi. Hráčky chodily na kurt v roušce, kterou měli po celou dobu rozhodčí i sběrači, kteří měli navíc rukavice. "Nejpodivnější bylo nepodávání si rukou a hlavně, že se hrálo bez lidí a chyběla atmosféra, ale nakonec se to povedlo hezky," zopakovala Kvitová a dodala: "Doufám, že jsem výkonem přispěla k úsměvům navíc."