Lukáš Dlouhý: Musí začít od "píky"

V roce 2009 byl po triumfu na French Open na vrcholu, pátým deblistou světa. Podle expertů měl i velký potenciál ve dvouhře, prý minimálně na světovou padesátku. Rodák z Písku se ale raději vyprofiloval v deblovou extratřídu. Na konci roku 2010 se však s Paesem po Turnaji mistrů rozešli a... Dlouhého kariéra začala pomalu uvadat.

Do sezony 2011 sice vlétli s Hanleym jako uragán, vyhráli v Sydney a Brisbane, ale od té doby Dlouhý na titul marně čeká. „Člověk asi musí být dole, aby mohl jít zase nahoru,“ přemítá český hráč a zpětně si rozchod s Australanem trochu vyčítá. „Nebyli jsme přesvědčeni, že je všechno na sto procent. Kdybychom překousli některé těžké porážky, asi by to bývalo šlo. Ale na kdyby se nehraje.“ Dlouhého trenér Martin Nekola to vidí jednoznačně: „Lukáš to vyhodnotil tak, že s Hanleym nemůže vyhrát velké turnaje. To byla chyba, protože Hanley se stoprocentně soustřeďuje jen na čtyřhru.“

Místo toho Dlouhý naskočil do kolotoče výměn spoluhráčů. V loňské sezoně jich protočil osmnáct! „Myslel jsem, že když budu střídat parťáky, tak se udržím v žebříčku stejně vysoko jako dřív. Bohužel to nevyšlo,“ krčí rameny. „Vysoce postavení singlisté na čtyřhru kašlou. Almagro či Dolgopolov, s kterými Lukáš také hrál, to mají jako doplněk. Když postupují ve dvouhře, debla vypustí. Nepotřebují se v něm zbytečně unavovat,“ popisuje Nekola.

Pro deblové specialisty je klíčové, aby se v žebříčku pohybovali do třicátého místa. Pak hrají velké turnaje a vydělávají. Dlouhý tyto pozice vyklidil v polovině loňské sezony. Poté dosáhl na čtvrtfinále Wimbledonu (s Clementem) a zahrál si finále v Métách (s Melem), od října však na turnajích ATP paběrkuje. „Jeden čas jsem ani nevěděl, kolikátý jsem na žebříčku. Když jsem byl zraněný, nesledoval jsem,“ říká.

Letošní sezona pro něj začala smolně už v lednu. Domluvil se s Clementem, který však nejprve onemocněl a na startu Australian Open si poranil lýtko. Po Miami už přišla Dlouhého vážná zdravotní potíž. „V Americe mě ruka začala bolet, pak jsem to ještě letěl zkusit do Francie, ale když jsem se vrátil domů, už jsem raketu ani neudržel v ruce. Pět týdnů jsem to léčil klidem, elektroléčbou a magnety, moc se to ale nelepšilo. Proto mi docent Kolář začal píchat injekce s krevní plazmou. Nikdy jsem neměl nic podobného a je smůla, že to přišlo v době, kdy jsem neměl obhajovat skoro žádné body z loňska. Naštěstí se všechno po injekcích zlepšilo,“ říká Dlouhý a vzpomíná na nejhorší období: „Nemohl jsem dělat nic, ani běhat, ruka stále bolela. Maximálně jsem mohl sedět na rotopedu. Byl jsem z toho přešlý. Člověk je zvyklý hrát hokej, chodit na fotbal, být čtyři pět hodin denně v pohybu. A já seděl doma.“

„Lukášovo zranění vzniklo z přetížení.  Měl reakční otok v kloubu a ve dvou kůstkách na zápěstí,“ popisuje docent Pavel Kolář. Ve druhé polovině května začal Dlouhý pomalu s tréninkem a snahou o návrat mezi nejlepší. Zahrál si French Open (prohra ve 2. kole), i Wimbledon (1. kolo). Ve svém věku má času dost. „Jsem deblovým juniorem,“ směje se. Vždyť není výjimkou, že nejlepším deblistům je i hodně přes pětatřicet. „Tlačím na Lukáše, aby si našel dobrého mladého kluka, se kterým by se sehrál, a byli by spolu pár let. Člověk musí kolikrát s parťákem zatnout zuby a překousnout porážky. Čermák s Poláškem loni na začátku sezony nemohli vyhrát zápas, pak se rozjeli a udělali čtyři tituly. Čekat, že se nějaké eso uvolní, to je podle mě k ničemu,“ myslí si Nekola. „Hlavně musím co nejdříve zlepšit žebříček. A je mi jedno, zda se singlistou či deblistou,“ říká ale Dlouhý.

Teď musí znovu nabrat herní praxi a zvednout si sebevědomí. Pak zase může "čarovat", jak kdysi jeho nejlepší deblové výkony komentoval Leander Paes. „Lukáš musí začít od píky. Poctivě. A ono to půjde,“ věří Nekola.