Martin Damm: Adieu s čistým svědomím

Proč jste nevydržel ještě rok, jak jste plánoval?
"Protože výsledky ani žebříček už neodpovídaly tomu, na co jsem byl zvyklý. Věk člověk nezastaví, je mi osmatřicet a ta chvíle zkrátka přišla. Pokračoval bych jen v případě, kdybych byl na žebříčku do třicítky a dostal se na velké turnaje. V létě mi ale bylo jasné, že když neobhájím body ve Washingtonu, budu mít problém. Což se stalo. A objíždět místo turnajů Masters dvěstěpadesátky a bojovat na nich o každé kolo, to by mě neuspokojovalo. Snad to nezní arogantně, prostě to tak je."

Byla to i otázka peněz? Na menších turnajích se asi v deblu zbohatnout nedá.
"Samozřejmě. Být dva tři týdny od rodiny a vydělat tolik, že to víceméně  pokryje náklady, je hloupost."

Urychlila vaše rozhodnutí zajímavá trenérská nabídka?
"Kdepak, ta přišla až v době, kdy jsem se po nějaké začal rozhlížet. Ale přiznávám, načasované to bylo naprosto ideálně." (usmívá se)

Těšíte se na novou výzvu?
"Těším. Vždycky jsem to chtěl dělat a shodou okolností se mi hned na začátku naskytla zajímavá možnost, navíc de facto doma a s hráčem, který má předpoklady. Co víc si přát?"

Nepotáhne vás to při turnajích na kurt?
"Až budou na zápas volat kluky, se kterými jsem ještě hrál, tak asi ano."

Těch jedenadvacet let...
"...docela uteklo. (usmívá se) Vybavuju si snad všechny svoje zápasy včetně těch prvních, které jsem hrál na Štvanici díky volné kartě na turnaji Čedok Open. Taky jsem měl kliku, že mě potkalo jen jedno horší zranění. Díky tomu jsem byl pořád nahoře a hrál na hranici svého maxima."

Pětkrát jste hrál finále turnaje ATP ve dvouhře, ale všechna jste prohrál. Postrádáte ten titul nějak zvlášť?
"Samozřejmě, že by bylo lepší aspoň jeden mít. Ale asi mi něco chybělo, abych to dokázal. Na druhou stranu mám čisté svědomí v tom, že jsem nic neodflákl, že jsem prodal všechno, co ve mě bylo."

Kdybyste měl vybrat jeden okamžik nebo období, na které budete vzpomínat nejraději?
"Vítězství na US Open. A i když to byl »jen« debl, byl jsem nevýslovně šťastnej, že jsem to dokázal. Všechno mi to došlo, když mi táta poslal do New Yorku esemesku, že je to ocenění všeho, co jsem pro tenis udělal. A nejen já, i rodiče, hlavně on, protože on mě přivedl k tenisu."