Mezi nesmrtelné vstoupí letos Michael Chang

Až se v červenci bude při slavnostním ceremoniálu v americkém Newportu vyhlašovat, kdo z bývalých hráčů světové špičky vstoupí do Síně slávy, zazní jediné jméno: Michael Chang. Američan s asijskými předky sice nikdy nevystoupil na samotný vrchol světového žebříčku - nejvýše byl v roce 1996 druhý - mezi ostatními legendami bílého sportu si ale své místo zaslouží.

Na okruhu ATP odehrál Chang spoustu sezon, ovšem úplný vrchol si prožil v pouhých sedmnácti letech. Přesněji řečeno 17 letech a třech měsících, když v roce 1989 zvítězil na French Open. Historii tehdy přepsal hned dvakrát: stal se prvním americkým vítězem v Paříži od roku 1955, kdy tam vyhrál Tony Trabert, a hlavně se stal nejmladším mužským vítězem grandslamového turnaje v historii. Předstihl i Borise Beckera. Ten byl při svém prvním vítězství ve Wimbledonu o čtyři měsíce starší.

Changova tehdejší cesta turnajem je nezapomenutelná. Ve čtvrtfinále svedl urputnou pětisetovou bitvu s Ivanem Lendlem. Chang, který vynikal především rychlostí a výborným returnem, začal mít ve čtvrtém setu zdravotní potíže. Po zbytek zápasu se při každé příležitosti posilňoval banány a vodou, Lendlovu hru se snažil rozleptat vysokými kopci a jako vrchol si dovolil proti jednomu z nejlepších hráčů všech dob podávat zespodu.

Podobnou bitvu svedl Američan i ve finále se Švédem Stefanem Edbergem. V utkání, které trvalo bez devatenácti minut čtyři hodiny, dokázal soupeři rychlými returny znepříjemňovat přechody na síť a nakonec se radoval z vítězství 6-1, 3-6, 4-6, 6-4, 6-2.

Během své bohaté kariéry Chang odehrál na turnajích ATP 58 finále a ve 34 z nich uspěl. S profesionálním tenisem skončil v roce 2003, od té doby hraje na seniorském okruhu.

Spolu s ním vstoupí letos v červenci do Síně slávy také dva lidé, kteří se zasloužili o popularitu tenisu: Mark McCormack, zakladatel společnosti IMG, a Eugene Scott, jenž stál u zrodu časopisu Tennis Week, do kterého přes 30 let přispíval.