Můj Wimbledon: Maria Šarapovová

Co můžete poradit fanouškům, kteří se chystají Wimbledon navštívit?
Rozhodně by sem měli přijít, protože je tu krásná atmosféra. Myslím, že je lepší první týden, možná úplně první dny turnaje, kdy mají možnost vidět tréninky hráčů, mají možnost se s nimi potkat, vyfotit nebo získat podpis. Začátek bývá volnější, ale potom už je to hodně striktní, proto je lepší přijet na začátku. Mnohdy je zajímavější vidět hráče trénovat a potom se s ním třeba potkat, než přijet vyloženě jen na zápas. Ať si tu rozhodně nezapomenou dát jahody s krémem - bez toho by to nebyl Wimbledon, a měli by si vzít nějakou tužku, budou ji potřebovat, pokud chtějí podpisy hráčů. A snad taky to, aby si to tu pořádně užili.

Jaká je vaše první vzpomínka na Wimbledon?
To už hodně dávno, ale pamatuju si, že když jsem trénovala v mládí na Floridě, tak jsem vždy po tréninku měla hodně času, takže jsem zapnula televizi a sledovala tenis. Už tehdy mě fascinovalo krásné prostředí Wimbledonu, i když to bylo jen v televizi.

Jak tu trávíte volný čas v průběhu turnaje?
Je to celá řada krásný restaurací a kaváren, je to poměrně malé městečko, které má své jedinečné kouzlo, proto člověk nemá ani chuť jezdit někam jinam. Nehledě na to, že toho času zase tolik není. Když ale je, ráda se tu procházím, posedím si v kavárně, potkám další hráče. Je to tu moc příjemné.

S kterou hráčkou z minulosti byste si chtěla zahrát na centrálním dvorci ve Wimbledonu?
Se Steffi Grafovou. Byl by to hrozně náročný, ale krásný zápas, protože ona hrála na trávě fenomenálně. Je to velká legenda našeho sportu. (Grafová triumfovala ve Wimbledonu celkem sedmkrát - 1988, 1989, 1991, 1992, 1993, 1995 a 1996)

Jak přizpůsobujete trávě vaši hru?
Hra na trávě je rychlá, takže se musíte pořád hýbat a hodně běhat. Základem je dobrý servis a schopnost se rychle vrátit do hry po podání. Musím hrát agresivně a snažit se využít každé šance.

Váš nejlepší rok ve Wimbledonu?
Rozhodně rok 2004, kdy jsem tu jako hodně mladá holka vyhrála. Byl to nepopsatelný pocit držet trofej. Pak ale ráda vzpomínám i na všechno potom, třeba na tradiční večeři mistrů. Celý ten rok tu byl nádherný, byl to prostě jedinečný zážitek.

Jaká je vaše oblíbená wimbledonská tradice?
Miluju bílé oblečení, ve kterém tu hrajeme. Je to odlišné od toho, co nosíme zbytek roku a já to mám moc ráda.

V Londýně poměrně často prší, což mnohdy komplikuje i průběhu turnaje. Jak trávíte čas, když venku prší a vy třeba musíte čekat na zápas?
Obvykle si třeba čtu nebo poslouchám hudbu. Někdy je to hodně dlouhé a nudné, protože tady není tolik míst, kam se před deštěm můžete schovat. Někdy jste rádi, že vůbec někde sedíte, protože když prší, jsou prostory pro hráče hodně plné. (smích)