Můj Wimbledon: Milos Raonic

Co můžete poradit fanouškům, kteří se chystají Wimbledon navštívit?
Já osobně mám rád kurt číslo 18., ale i menší stadiony. Co se týče jídla, tak jsem nikdy neměl potřebu jít mimo areál, je toho tu opravdu dostatek. A někde jsem dokonce slyšel, že na sushi se dává sleva, když je Caroline Wozniacká na kurtu. (smích)

Proč Wimbledon milujete?
Mám rád prestiž a tradici tohoto turnaje. Je to úplně jiný turnaj než všechny ostatní, v jeho historii je tolik známých jmen - je tam také můj idol Pete Sampras, který tu zvítězil hned několikrát.

Jaká je vaše první vzpomínka na Wimbledon?
Nevím, jestli je to úplně první vzpomínka, ale je taková nejsilnější. Pamatuju si na rok 2000, kdy tady Pete Sampras porazil ve finále Patricka Raftera a získal 13. grandslamový titul v kariéře.

Jak tu trávíte volný čas v průběhu turnaje?
Většinou zůstávám tady a jsem buď v salónku pro hráče, nebo v šatně, i tam je skvělé prostředí, takže můžu v klidu relaxovat.

S kterým hráčem z minulosti byste si chtěl zahrát na centrálním dvorci ve Wimbledonu?
Byl by to buď Pete Sampras, protože je to můj idol a moc ho obdivuju, a nebo John McEnroe, protože je to showman.

Jak vzpomínáte na první start na londýnské trávě?
Bylo to v roce 2008, kdy jsem tu v prvním kole juniorského turnaje hrál na kurtu číslo 17. proti domácímu Britovi, který startoval na divokou kartu.

Váš nejlepší rok ve Wimbledonu?
V minulých letech se mi tu moc nedařilo a vlastně až letos jsem postoupil dál než jen do druhého kola. Letos se tu cítím parádně a jsem moc rád, že se mi daří!

Kdybyste měl možnost vybrat si jeden zápas a ten tu hrát znovu, jaký zápas by to byl?
V roce 2011 jsem tu ve druhém kole uklouznul a potom jsem musel zápas skrečovat. Šel jsem potom i na operaci, takže kdyby to šlo, chtěl bych vrátit tenhle zápas.

Jaká je vaše oblíbená wimbledonská tradice?
Hraní v bílém oblečení.

V Londýně poměrně často prší, což mnohdy komplikuje i průběhu turnaje. Jak trávíte čas, když venku prší a vy třeba musíte čekat na zápas?
Moc toho nedělám, většinou jen sedím a doufám, že brzy přestane pršet.