Murray o úvodním zápase na Australian Open, o pozici světové jedničky i o současném systému Davis Cupu

Jak hodnotíte svůj první zápas letošního Australian Open?
Rozhodně to nebyl můj nejlepší zápas. Byl to vcelku velký boj. Bylo poměrně horko a kurt byl rychlejší než v minulých dnech při tréninku. Minulý týden se mi to zdálo být v pohodě, ale dneska jsem s tím musel trošku bojovat. Minulý týden bylo většinou zataženo, takže se trénovalo dobře, ale dnes tu byly úplně jiné podmínky. Hlavně ve výměnách od základní čáry jsem měl problém s kontrolou míčů. Nedařilo se mi trefovat údery tak, jak bych chtěl, byl jsem trošku váhavý a nešlo to tak snadno. Ani podání mi dnes nefungovalo příliš dobře, takže jsem musel i při svých servírovacích hrát hodně hrát a získávat body přes náročné výměny.

Zdáte se být dnes velmi sebekritický. Myslíte, že povrch kurtů by mohl být lepší? Pomohlo by to vaší hře?
Nepohyboval jsem se dnes dobře, ale na kurty bych to nesváděl. V minulých dnech se mi tu dařilo, dnes se ale dost změnily podmínky a to asi zapříčinilo můj nevyrovnaný výkon. Míčky létaly opravdu rychle, na což jsem nebyl z tréninků zvyklý a nedokázal jsem na to rychle zareagovat. Možná to bylo i tím, že to byl první zápas, takže v tom určitou roli mohla sehrát i nervozita. V prvním kole si člověk není nikdy úplně jistý, hledá sám sebe a zvyká si na zápasové tempo. Věřím, že to snad příště bude lepší.

Jak moc jsou podmínky tady v Austrálii specifické? Na co si tu dáváte největší pozor?
V každém prostředí musím dávat pozor na něco jiného, ale tady v Austrálii jsou většinou extrémní horka, takže to není úplně snadné. Vzhledem k tomu, že jsem na tour už tak dlouho, tak už mám určité věci, na které jsem zvyklý a snažím se je dělat automaticky. Hodně si tu hlídám pitný režim, abych nebyl dehydrovaný, což se tu může stát opravdu rychle, a abych případně nedostal nějaké křeče. To se může také stát, když přicestujete z chladnějšího prostředí do takových veder. Tyhle záležitosti jsou ale hodně otázkou zvyku a automatů, které už za ty roky mám, takže si to poctivě hlídám.

Aktuálně jste na okruhu ATP světovou jedničkou. Jaké nevýhody tato pozice podle vašeho názoru přináší?
Je to skvělé. Vždycky jsem o tom snil a strašně dlouho mi trvalo, než jsem se na tu vysněnou pozici dostal. Je to velká výzva pokusit se udělat maximum proto, abych zůstal na prvním místě co možná nejdelší dobu. Myslím ale, že je dobře, že jsem musel tak dlouho čekat, než jsem se do čela žebříčku dostal. Přijdu si teď vyzrálejší, a to mi hodně pomáhá. Když je člověk mladý, může mít přehnané cíle, může hodně pociťovat tlak, a to ho může rychle smést. Já jsem už starší a mám hodně zkušeností, které mi to všechno pomáhají zvládnout lépe.

Jak moc velká změna to pro vás minulý rok byla?
Byl to opravdu velký zlom, který jsem si naplno užíval a byl jsem do toho všeho dost ponořený. Po Turnaji mistrů jsem byl hodně s rodinou a s přáteli, protože mi v průběhu roku všichni hodně chyběli. Užili jsme si to společně, hodně jsme slavili. Byl jsem opravdu šťastný a nadšený, že jsem to dokázal. Teď už se necítím tak zvláštně, je tu nový rok a nové turnaje, ale na konci loňské sezony jsem byl opravdu nadšený. Byl to hodně speciální okamžik.

Váš růst v průběhu minulých let byl opravdu neuvěřitelný. Zažil jste tolik velkých okamžiků na kurtu, ale i mimo něj. Jak vy sám vnímáte svou dosavadní tenisovou cestu?
Některé okamžiky pro mě byly hodně důležité a stavím je nad všechny ty ostatní, neboť mě hodně ovlivnily. Když jsem v roce 2012 prohrál finále Wimbledonu s Rogerem, byl jsem na sebe neuvěřitelně naštvaný a několik následujících dní po zápase jsem byl téměř nepoužitelný. Neustále jsem si v hlavě přemítal ten zápas a zlobil jsem se. Mluvil jsem sám k sobě, nadával jsem si a říkal jsem si, že snad nikdy nebudu schopný grandslam vyhrát. Postupem času se to všechno srovnalo a já z toho naštvání vytvořil sám pro sebe velkou motivaci být příště lepší. Prostě se mi to tak nastavilo v hlavě. Začal jsem znovu tvrdě trénovat a přišlo to. Je to kruté, ale takový je tenis. Ty největší porážky nás posouvají dál a dávají nám motivaci. Já jsem zažil spoustu těžkých porážek, které mě dlouho po zápase mrzely, ale pak se člověk stejně oklepe a jde bojovat dál, protože zjistí, že je neustále o co hrát.

V posledních letech jste se stal lídrem britského daviscupového týmu. Posunula vás i tahle pozice někam dál?
Nemyslím si, že jsem lídrem našeho týmu. Necítím se tak. Pokaždé, když hraju Davis Cup, tak se cítím jako součást týmu, který má stejný cíl. Snažím se dávat do těch zápasů maximum stejně tak, jako to dělají ostatní. Hodně mi záleží na britském tenisu, proto mám tuhle akci moc rád.

Nišikori nedávno oznámil, že letos nebude hrát první kolo Davis Cupu, i když se bude hrát v Japonsku. Hrát nebudou ani Roger Federer a Stan Wawrinka. Je to podle vás důkaz toho, že je potřeba formát této soutěže změnit?
Tenis dle mého názoru potřebuje velkou týmovou soutěž, což Davis Cup rozhodně je. Myslím, že všichni vědí, že je potřeba se stávajícím formátem něco udělat. Když jsme se o tom bavili na setkání hráčů, nikdo nehlasoval pro variantu, aby se hrálo na neutrální půdě. Bylo tam zmíněno pár dobrých věcí, zatím ale nic z toho nebylo zavedeno, což je škoda. Takže ano, je potřeba s tímto systémem něco udělat, protože pokud nehrají ti nejlepší hráči, tak to ztrácí smysl a atraktivitu. Uvidíme, co se s tím stane. Snad si to někdo uvědomí, když špičkoví hráči kvůli náročnému programu Davis Cup nehrají.

Ve druhém kole vás čeká utkání s Andrejem Rublevem z Ruska. Co o něm víte? Bude náročné připravit se na utkání s někým, koho téměř neznáte?
Je hodně mladý a talentovaný. Ještě jsem s ním nikdy nehrál ani netrénoval, ale několikrát jsem ho viděl a musím říct, že hraje velmi dobře. Nedrží se zpátky, hraje rychle, agresivně a nebojí se si dojít pro bod. Bude to těžký zápas, ale věřím tomu, že se na něj dobře připravím a půjdu do něj s dobrou strategií.