Štastná sedmička pro Murrayho: 7. 7. 2013 ukončil 77 let dlouhé čekání na britského vítěze Wimbledonu!

Od triumfu Freda Perryho v roce 1936 čekali Britové na domácího šampiona Wimbledonu. V posledních letech vkládali velkou naději do Andyho Murrayho, který se k vysněnému wimbledonskému titulu v uplynulých letech pomalu propracovával: v roce 2008 byl poprvé ve čtvrtfinále, v dalších třech sezonách skončil vždy v semifinále a loni, kdy už se připravoval pod vedení Ivana Lendla, prohrál až ve finále s Rogerem Federerem. Následně v All England Clubu vyhrál olympijské hry a na US Open získal na pátý pokus první grandslamový titul. A očekávání Britů rázem sílila. 

Když na letošním Wimbledonu Murray ve čtvrtfinále utekl Verdaskovi z 0-2 na sety a po nečekaných zaváháních Federera a Nadala nemusel cestou do finále čelit žádnému soupeři z Top 20 světového žebříčku, čekal ho možná životní zápas.

Dnes 7. 7. 2013 se tak ve svém celkově 7. grandslamovém finále postavil světové jedničce a šampionovi z roku 2011 Novaku Djokovičovi. Srbský tenista, který loni s Britem prohrál v semifinále olympiády jediný vzájemný duel na trávě, v pátečním nejdelším semifinále v historii Wimbledonu ztratil spoustu sil v pětisetovém maratónu s Juanem Martínem Del Potrem a dnes jako by mu energie chyběla.

První set finále, které v hledišti sledovala spousta celebrit i politiků včetně britského premiéra Davida Camerona, nabídl spoustu brejkbolů. Murray měl tři hned v prvním gamu, proměnit ale dokázal až celkově osmý o dvě hry později. Brejk sice ještě nepotvrdil, za stavu 3-3 ovšem Srbovi vzal podání podruhé a tentokrát po odvrácení tří brejkbolů šel poprvé do trháku. Náskok neztratil, a když podle britských statistiků zahrál 17 winnerů a udělal jen 6 nevynucených chyb, zatímco Srbova čísla byla přesně opačná, ujal se vedení 1-0 na sety.

Murray v úvodu ukázal svoji velkou touhu po poháru a jeho hra v celém utkání neměla daleko k dokonalosti. Tradičně se skvěle pohyboval, výborně returnoval a bránil základní čáru. Téměř nechyboval a nervy tak neudržel Djokovič, který se dokonce vydával častěji k síti a zkoušel i hru servis volej, ale domácího favorita z rytmu nevyhodil.

Začátek druhého dějství přesto patřil Djokovičovi. Hrál agresivněji, přesněji a vedl 4-1. Jenže pak začal úřadovat Murray a Djokovič ztrácel nervy. Za stavu 5-6 už srbský tenista neměl možnost překontrolovat výrok hlavního rozhodčího 'jestřábím okem' a se sudím měl dost ostrou výměnu názorů. To ho zcela vykolejilo, výborně rozjetý set ztratil a zmizel v útrobách stadionu.

Se ztrátou koncentrace se Djokovič potýkal i na začátku třetí sady, kdy dělal laciné chyby a prohrával už 0-2. Na britského tenistu pak ale trochu dolehla tíha okamžiku a Srb se ještě vzchopil. Čtyřmi vyhranými gamy otočil na 4-2 a vypadalo to, že v Londýně to bude ještě hodně dramatické finále. Ovšem Murray krátký výpadek včas zastavil, světovou jedničku dvakrát brejknul a šel podávat na vítězství. Za stavu 5-4 a 40-0 byl velmi blízko vysněnému triumfu, jenomže první dva mečboly Djokovič odvrátil a při třetím měl Murray příliš těžkou ruku. Djokovič se ještě dostal k brejkbolům. Britský tenista mohutně hnaný publikem ale nakonec psychicky náročný game zvládl, když Srb poslal bekhend do sítě, a po třech hodinách a deseti minutách mohl začít slavit.

Poslední dvě výměny zápasu a atmosféra jako na Premier League:




"Ani nevím, jak jsem ten poslední míč vyhrál. Novak je velký bojovník a skvělý hráč a jsem rád, že jsem ten poslední game dorazil," oddechl si Murray. "Andy si tuhle trofej zaslouží a jeho triumf je díky tomu čekání ještě větší, protože ten tlak a očekávání tady byly obrovské a chápu, jak velký úspěch to pro něj je," řekl Djokovič.

Murray po výhře upustil raketu, shodil čepici z hlavy a po gratulaci u sítě s Djokovičem chodil po kurtu a nevěřícně se chytal za hlavu. Stadion skandoval jméno "Andy". Jejich hrdina vystoupal do ochozů podělit se s radostí se svým týmem v čele s Lendlem i s blízkými, jen matka Judy si musela syna pro polibek zavolat. 

Společně s Murraym slaví i český rodák Ivan Lendl, který je druhým rokem koučem skotského tenisty a sám jako hráč Wimbledon nikdy nevyhrál.

Šestadvacetiletý Murray tak k loňskému vítězství v New Yorku přidal druhý grandslamový titul a v Londýně k nadšení publika v hledišti, u obří obrazovky v areálu i po celé zemi navázal na triumfu Freda Perryho z roku 1936.

"Vím, jak moc jste chtěli vidět britského wimbledonského vítěze a doufám, že jsem udělal všem radost. Vydal jsem ze sebe to nejlepší," řekl Murray při slavnostním vyhlášením se zlatým pohárem v náručí a velkou poklonu vysekl Lendlovi. "Tohle je pro Ivana, protože se moc snažil, aby tuhle trofej jako hráč získal. Je to fantastický člověk, tvrdý kouč a je se mnou trpělivý. Stálo to za to," dodal Murray.

Britský tenista snížil bilanci vzájemných zápasů na 8-11 a v grandslamových finále na 2-2. Na trávě vyhrál všech pět setů.