Nová britská naděje. Draper se zbavil zdravotních komplikací a může usilovat o grandslamy

Jacka Drapera znala tenisová komunita ve Velké Británii už od malička, jelikož je synem bývalé juniorské tenistky a někdejšího výkonného ředitele Národní tenisová asociace (LTA). Ve své zemi byl tak pestře sledovaný už od juniorských let a neměl problém obdržet divoké karty i na ty největší turnaje v Anglii, trvalo však podstatně déle, než si ho všiml širší tenisový svět.

Jelikož pochází z tenisové rodiny, k bílému sportu si našel cestu velmi brzy a už jako malé dítě byl v něčem netradiční. I přesto, že je pravák, raketu držel už od svých začátků v levé ruce. "Píšu a házím pravou, ale když jsem začal hrát tenis o zeď, tak jsem raketu chytil do levé ruky. Teď mi to dává výhodu proti ostatním hráčům," popisoval Draper, který se tímto podobá legendárnímu Rafaelu Nadalovi. Španěl však začal hrát levou až v pozdějším věku.

V začátcích profesionální tenisové kariéry ho brzdila četná zranění a neměl tak raketový vzestup jako jeho vrstevník Jannik Sinner či Carlos Alcaraz. Postupem času však talentovaný Brit ukazuje, že pokud je zdravý, tak může porážet i nejlepší hráče a vyhrávat největší turnaje. Dokázal to především v posledním roce a půl, kdy raketově stoupal žebříčkem a sbíral tituly i na těch nejprestižnějších akcích.

Průběh kariéry

Premiéru na okruhu ATP si odbyl v roce 2021 v Miami, v dobrém na ni však určitě nevzpomíná. Proti Mikhailu Kukuškinovi musel vzdát po prohrané první sadě, když při setbolu soupeře kvůli únavě a horku upadl na zem. První výhry se dočkal na domácím podniku v Queens Clubu, kde přehrál svého slavnějšího vrstevníka Sinnera a došel až do svého největšího čtvrtfinále.

V sezoně 2023 měl problémy s břišními či stehenními svaly a také ramenem a kvůli pádu žebříčkem musel ke konci roku objíždět challengery. Zlom přišel na US Open, kde se probojoval do osmifinále a vylepšil tak své maximum na grandslamech. V listopadu si v Sofii zahrál své první finále na okruhu ATP. V souboji o trofej neuspěl ani na začátku loňského roku, když v Adelaide podlehl Jiřímu Lehečkovi a v polovině sezony stále čekal na svůj premiérový titul na hlavním okruhu.

Na vysněnou trofej dosáhl loni v červnu na travnaté akci ATP 250 ve Stuttgartu a dal světu najevo, že by v budoucnosti mohl být jeden z možných favoritů na domácím Wimbledonu. Jeho levácké podání a drtivý forhend jsou při rychlé hře na zeleném pažitu velmi efektivní a na nejrychlejším povrchu se mu dařilo už v začátcích kariéry. Po tomto vítězství se také stal novou britskou jedničkou.

Do konce minulé sezony přidal ještě semifinále na US Open a jeden triumf, tentokrát o stupeň výše. Na tenisty oblíbené pětistovce ve Vídni využil vypadnutí největších favoritů a se ztrátou pouze jednoho setu si dokráčel pro premiérovou trofej na tvrdém povrchu v hale.

Změna kalendáře a zápis do historie

V letošním roce se Draper a jeho tým rozhodli objíždět menší počet turnajů a plně se soustředit, aby byl maximálně fyzicky připravený na ty největší podniky. A už po třech měsících sezony tento plán přináší své ovoce.

Do nového tenisového roku sice nevstupoval úplně z ideální pozice, jelikož ho během prosincové pauzy trápilo zranění a na Australian Open nebyl připravený podle svých představ. Vidět to bylo i během zápasů. V úvodních třech kolech musel pokaždé do pěti setů, roli favorita ještě potvrdit zvládl. Nezbyly mu však síly na další utkání s Alcarazem, které musel po dvou prohraných setech skrečovat.

Po grandslamu v Melbourne odehrál už jen dva turnaje a na obou se prezentoval v daleko lepší formě. V Dauhá neuspěl až v boji o titul, kde podlehl ve třech setech Andreji Rubljovovi.

Svou nejlepší hru si šetřil až na úvodní podnik série Masters. V Indian Wells, kde loni skončil v prvním kole, vyřadil cestou za svým největším titulem kariéry například světovou čtyřku Taylora Fritze, semifinalistu letošního Australian Open Bena Sheltona, dvojnásobného obhájce titulu Alcaraze a Holgera Runeho.

Po životních dvou týdnech se zaslouženě posunul na 7. místo světového žebříčku, a i přes zdravotní problémy, které ho v začátcích kariéry trápily se dokázal prodral mezi elitu. Nyní se tak zapsal do historie jako teprve pátý Brit v Open éře, kterému se podařilo proniknout do TOP 10. Předtím to dokázali pouze Andy Murray, Tim Henman. Cameron Norrie a Greg Rusedski.

Právě k Murraymu, který je se třemi grandslamovými trofejemi nejúspěšnějším hráčem své země, Draper vzhlíží a jeho úspěchy ho motivují k dosažení těch největších tenisových cílů.

V hodnocení letošní sezony je na třetím místě hned za Sinnerem a Alexanderem Zverevem a pyšní se zápasovou bilancí 13:2 Jeho nejoblíbenější část roku však teprve ještě přijde a určitě ho můžeme považovat za jednoho z širších favoritů na zisk grandslamového titulu ve Wimbledonu či na US Open, kde se mu dařilo už v minulých letech. Během blížící se antukové sezony navíc obhajuje pouze 160 bodů a má tak velikou možnost stoupat žebříčkem ještě výše.