Před třiceti lety vyhráli čeští hrdinové Davis Cup

Tvrdý Lendlův servis a - hala vyskočila s výkřikem nadšení jako jeden muž. Bylo dobojováno, Lendl se Šmídem to dokázali! Ve čtyřhře porazili v pěti setech zkušený pár Panatta - Bertolucci, získali třetí bod a Československo poprvé získalo Davisův pohár, slavnou »mísu na salát«, po které prahnou celé tenisové generace.

Byla to úžasná jízda za blyštivým úspěchem, i když na podrobnosti s odstupem let možná leckdo zapomněl. 1. kolo: snadná práce na Štvanici s Francií – 5:0. 2. kolo: lehká výhra v Rumunsku – 4:1. Semifinále: nečekaný triumf na antuce v Buenos Aires proti dvojici Vilas, Clerc, kde se šance zdály nicotné – 3:2.

„My jsme Davis Cup nevyhráli ve finále s Itálií, ale v Argentině,“ říká Jan Kodeš a jeho tehdejší spoluhráči s ním do jednoho souhlasí. Strůjcem úspěchu v Argentině byl dvacetiletý mladíček Ivan Lendl, jenž vinou problémů s vízy do Buenos Aires přiletěl s dvoudenním zpožděním. Jako by tím získal ještě větší touhu po úspěchu. „Kapitáne, udělám dva body, postarejte se o ten třetí,“ vyhlásil bojovně před zápasem.

Co řekl, splnil nad plán. Nejenže v pátek šokoval Vilase, ale po boku Šmída vyhrál i čtyřhru a v neděli postup stvrdil vítězstvím na Clerkem. Argentina vs. Československo 2:3, Praha se mohla chystat na grandiózní finále!

Šmíd: Bylo mi hrozně
Ve čtvrtek večer, den před úvodní finálovou dvouhrou, snědl Šmíd k večeři zkažené filé a noc strávil na toaletě. Přesto proti Pannatovi po probdělé noci a notně vyčerpaný nastoupil. „Tehdy byla jiná pravidla. Nemohli mě jen tak vyměnit, asi by následovala skreč. Nesmělo se chodit ani na záchod. Bylo mi strašně zle, ale nějakým zázrakem jsem to otočil z 0:2 na sety,“ vzpomíná Šmíd.

Diváci bouřili a Italové se vztekali, první bod - právě ten klíčový - jim protekl mezi prsty. K smrti znavený Šmíd, jehož žaludek strávil před zápasem jen vařené brambory, dokázal nemožné a Lendl pak podle očekávání přidal druhý bod po výhře nad italskou dvojkou Barazzuttim. V sobotu po čtyřhře už Čechoslováci slavili. „Ale že bychom jezdili po Staromáku v autobuse, to zase ne. Vzpomínám si ale, že jsme v novinách byli na titulních stránkách,“ usmívá se Šmíd.