Preview: Boj o fedcupové finále na Floridě zahájí Vondroušová proti Vandewegheové
V oslabené a omlazené sestavě se pokusí české tenistky vybojovat šesté finále ve Fed Cupu za uplynulých sedm let. Na zelené antuce v Tampě se ve víkendovém semifinále střetnou s Američankami a v případě postupu si zahrají finále doma s lepším z duelu Švýcarek s Běloruskami.
Kapitán obhájkyň titulu Petr Pála nemá na Floridě ani jednu z hráček, které se v uplynulých šesti letech zasloužily o pět triumfů. Chybí zraněná Petra Kvitová a omluvily se Karolína Plíšková, Barbora Strýcová i Lucie Šafářová.
"Američanky jsou v jejich prostředí favoritkami, ale myslím si, že holky mají na to, aby Američanky porazily," řekl Pála. Kateřina Siniaková, Kristýna Plíšková, Denisa Allertová a sedmnáctiletá Markéta Vondroušová podle něj mají šanci, přestože žádná z nich ještě nehrála v týmové soutěži zápas za nerozhodnutého stavu.
Výběru USA chybí těhotná Serena Williamsová, její starší sestra Venus i Madison Keysová, ale má semifinalistku letošního Australian Open Coco Vandewegheovou, Lauren Davisovou a Shelby Rogersovou. Tým doplňuje první deblistka světa Bethanie Matteková-Sandsová, která čtyřhru ve Fed Cupu ještě neprohrála.
"Žijeme Fed Cupem, chceme do finále, ale Češky ani trochu nepodceníme. Jsou nebezpečné," řekla americká kapitánka Kathy Rinaldiová, která touží přivést svůj tým do finále poprvé od roku 2010 a zaútočit na první titul pro USA po 17 letech.
Los? Začne Vondroušová proti Vandewegheové
Pála se rozhodl poslat do sobotních dvouher nejmladší členky svého výběru Markétu Vondroušovou a Kateřinu Siniakovou. A dnešní los rozhodl o tom, že v úvodním zápase nastoupí debutantka Vondroušová proti domácí jedničce Coco Vandewegheové a poté se Siniaková utká s Shelby Rogersovou.
Vondroušová si odbyde premiéru v 17 letech, ale není nejmladší Češkou v soutěži. V šestnácti hrály poprvé například nejúspěšnější česká fedcupová hráčka Helena Suková a třeba také Barbora Strýcová a Nicole Vaidišová.
"Když budu hrát dobře, mám šanci. Hlavně nemám co ztratit. Tahle role se mi líbí," řekla Vondroušová českým novinářům a věřila, že ji tréma z debutu nesváže. "Určitě budu ze začátku nervózní, ale ze mě to vždycky v zápase spadne. Stačí mi rozehrávka a pár gamů. Takže doufám, že to bude dobrý," uvedla.
Soupeřku, vyhlášenou tvrdými údery, se bude snažit rozběhat. "Na antuce mám proti ní větší šanci než na rychlém povrchu, protože dává velké rány," uvedla s tím, že Američanku zkusí rozhýbat i pomocí oblíbených kraťasů. "Zkusím je. V tréninku jsem jich pár zahrála, docela vychází. Určitě je to možnost," dodala.
Vondroušová, svěřenkyně Jiřího Hřebce a Zdeňka Kubíka z pražské Štvanice, si o nominaci do dvouher řekla skvělými výkony v této sezoně na akcích ITF a triumfem v Bielu z minulého týdne. "Pro favoritku není snadné jít na sedmnáctiletou holku, která to umí a je ve formě," říkal Pála během týdne při tréninku v resortu Saddlebrook.
"Markéta hraje s přehledem a může klidně vyhrát. Je potřeba Američankám trochu srazit hřebínek," řekl Pála českým médiím v USA. "Podle žebříčku je Coco jasná favoritka, a když bude dobře servírovat, tak to bude nepříjemné, ale jakmile budou výměny, tak může mít Markéta úspěch," řekl nejúspěšnější fedcupový kapitán.
V neděli může místo Vondroušové nasadit do dvouher Kristýnu Plíškovou nebo Denisu Allertovou. Siniaková nejspíše zůstane jedničkou.
Siniaková sice už hrála v prvním kole čtyřhru, ale dvouhru si stejně jako Vondroušová zahraje ve Fed Cupu poprvé. "Je to padesát na padesát. Katka je bojovná, maká na trénincích, úroveň její hry od začátku týdne stoupá. Má na to hrát i nátlakové a delší výměny. To je hlavní klíč úspěchu proti Američankám, aby se hodně hrálo," uvedl Pála.
Oba týmy si zopakují semifinále z roku 2009, kdy v Brně prohrály české tenistky z mečbolu v závěrečné čtyřhře 2-3 na zápasy. Celkem se spolu utkaly jedenáctkrát a české resp. československé reprezentantky uspěly jen dvakrát v letech 1983 a 1985.
Američanky a Češky jsou nejúspěšnějšími týmy soutěže. Výběr USA ji vyhrál sedmnáctkrát a Češky desetkrát.
V Minsku se utkají Bělorusky se Švýcarkami
Ve druhém semifinále jsou v Minsku mírnými favoritkami Švýcarky v sestavě s Timeou Bacsinszkou, Viktorijí Golubicovou, Belindou Bencicovou a Martinou Hingisovou. "Dáme do zápasu srdce. Jsme si s holkama blízké celý rok, důvěřujeme si a necháme na kurtu všechno, abychom naplnily náš sen a vyhrály Fed Cup," řekla Bacsinszká. Švýcarky dosud na trofej nikdy nedosáhly, v jediném finále v roce 1998 prohrály.
Bělorusky jsou v semifinále poprvé. Jen z pozice mentorky jim bude radit bývalá světová jednička Viktoria Azarenková, která je po narození syna na mateřské. Jedničkou týmu je až 96. hráčka světa Aliaksandra Sasnovičová. "Švýcarky jsou trošku favoritkami, ale zadarmo jim to nedáme," řekla Běloruska.
USA - Česko (Saddlebrook Resort / Florida, zelená antuka) |
sobota 22. dubna (od 18:00 SELČ) |
Vandewegheová (24.) - Vondroušová (117.) | h2h 0-0 |
Rogersová (49.) - Siniaková (38.) | h2h 0-1 |
neděle 23. dubna (od 17:00 SELČ) |
Vandewegheová (24.) - Siniaková (38.) | h2h 0-0 |
Rogersová (49.) - Vondroušová (117.) | h2h 1-0 |
Davisová (36./289.)/Matteková-Sandsová (123./1.) - Allertová (109./577.)/Kr. Plíšková (56./96.) |
Bělorusko - Švýcarsko (Minsk, tv. povrch / hala) |
sobota 22. dubna (od 12:00 SELČ) |
Sasnovičová (96.) - Golubicová (54.) | h2h 1-1 |
Sabalenková (125.) - Bacsinszká (22.) | h2h 0-0 |
neděle 23. dubna (od 11:00 SELČ) |
Sasnovičová (96.) - Bacsinszká (22.) | h2h 0-1 |
Sabalenková (125.) - Golubicová (54.) | h2h 0-0 |
Govorcovová (147./187.)/Lapková (241./171.) - Bencicová (129./451.)/Hingisová (-./8.) | h2h 0-0 |
* v závorce za jménem hráčky je uvedeno umístění ve světovém žebříčku, za případným lomítkem je umístění ve čtyřhře |
Komentáře
zdá se, že Maky je v pohodě, nemyslel jsem ještě před pár dny, že by mohla hrát, ale je v pořádném laufu tak proč to nezkusit, kapitán má na místě přehled, nehází si mincí, kdo bude hrát.
Katka rovněž dle mého dobrá volba.
trochu mě mate výběr povrchu od američanů, nějak mě nenapadá, v čem je pro ně výhodný, jednička Coco by se určitě líp cítila na betonu........
--------------------------
budu neskromný - Češky po prvním dni povedou 2:0
:-))))
nás zásobuje rozhovory, články, informacemi, videi. Pěkné.
...probudil jsem se :-)
Jsem velký liberál a spoustu věcí prostě nechápu!
Známý tenisový komentátor ČT je hostem Karla Šípa v dnešním díle Všechnopárty.
Já Svačinu chci, stejně jako jsem chtěl pana Pecháčka u F1.
Jsem na ně zvyklý!
:-)
https://video.aktualne.cz/dvtv/nominace-od-zemana-me-prekvapila-nazory-semelove-nesdilim-za/r~f3352f20205b11e794b9002590604f2e/
Marrketa Wondruzova
Markéta Wondrouzova
Marketa Wondroutsšova ...
:-)
Takto:
Velké zakázky může dát jenom stát. A stát je Praha (nic ve zlém - tak je to všude).
Já nemám nic proti Pražanům, jenom si občas postýsknu, že Moravák má poloviční plat za stejnou práci. To nebylo ani za komoušů.
Z dolů jde dým ...
Přijde den, zúčtujem spolu!
:-)
http://kupnisila.cz/prumerna-mzda/
Ukončíme to axiomem, který říká, že čím dál od centra žije méně lidí. A na základě tohoto axiomu funguje i přerozdělování.
Učitel v Praze má osobní příplatek v řadech tisíců.
Učitel v moravské vesnici nemá žádný, nebo v řádu desetikorun. Například.
A to se bavíme o státní sféře.
Nehodlám hrotit "moravskou otázku", protože máme jednu výhodu:
Většina zmr.. z Moravy je v Praze a musím uznat, že to s nimi fakt Pražané asi nemají lehké. Respekt.
:-)
:-)
Tak dělám čur ... za méně, no.
:-)
:-)
:-)
:-)
:-)
My máme jeden dům na vesnici, jezdíme tam na víkendy a bydlení tam je mnohem levnější než v městě nebo v Praze.
Nechme to být. Je třeba fandit Katce a Wondruzove - oni to ještě neumí vyslovit, proto angažovali Martinu Navrátilovou. Pár lidí její názory na politiku odsuzuje, já se považuji za tolerantního člověka, ale uvědomuji si, že si tolerantnost tak nějak mohu dovolit.
Na mě by si netroufl ani africkej černoch. A to je rozdílný pohled od bezbranné ženy.
Martinu velmi respektuji a v něčem má pravdu. Trump si to možná neuvědomuje, ale dělá vše pro občanskou válku. A občanská válka je zhouba každé civilizace.
:-)
Nějaký narušený Petry-hater? Asi jedině. Protože jinak nikdo jiný by k tomu neměl důvod.
Nicméně zase - nepřímou vinu na tom nese Policie, co ho nebyla schopna vypátrat. Asi jen oni sami si vědí, zda do pátrání dali všechny síly.
Nicméně Černošek měl dát milion a okamžitě, to si troufám tvrdit, že udělal chybu. Pokud ho policie od toho neodradila kvůlu riziku falešných stop. Ale za meloun se práská o dost lépe než za 100 000. Navíc ještě "za tepla"...
Jen tedy ještě připomenu, že policie to fakt jako vydírání vede. Nicméně je samozřejmě navýsost pravděpopodobné, že ten romanopisec ten příběh vystavěl právě na tý změně klasifikace.
Katka na Rogers
Těžko ji zabít
:-)
Přitom obzvláště u nás platí: Sedávej panenko v koutě, buď hodná ... a předběhnou tě!
Nic! Emerický sebevědomí, Místo "tak určitě" bude nadužívání "jakoby" a to bude její značka! Tak to musí být, kurde!
:-)
"Teď jí to tam fláknu po lajně a jak si řeknu, tak bude!"
:-)
https://scontent-vie1-1.xx.fbcdn.net/v/t1.0-0/s480x480/18057156_1437209606300712_8024504605316584532_n.jpg?oh=a8c6164a53a740454a1eb9bd5def39b6&oe=598F7536
Z Češek tam hraje Lucka Hradecká, v 1. kole má Beck..
Ve 2. kole kvaldy by se mohl ale odehrát zápas Ostapenko vs. Broady.. :D Streamy z kvaldy asi ze Stuttgartu nejsou co? :-/
Takže dvě GS vítězky + dvě bývalé No.1. Slušný.
:-)
:-)
A kde jí tam máš napsanou?
Hraje na "šedesátce" od 24. dubna.. Jestli dojde daleko, tak by stejně kvaldu nestíhala.. A WC do MD jsou už v Praze myslím rozdaný ne?
Tohle je na stránkách turnaje.. A teď už se ví, že ta třetí byla pro Jelenu.. :-)
Myslím, že už jsme se o tom bavili tady s Fandinou, že dávají tři divoké karty do MD..
Takže si myslím, že na její účasti bude hodně záležet, jak si podaří v Tunisku..
Rozdělování divokých karet na turnaje WTA je poměrně složité. Jedinou jistotu má do hlavní soutěže zatím díky titulárnímu partnerovi turnaje Slovenka Kristina Schmiedlová (585.). O majitelkách zbylých tří karet se rozhodne do pátečního odpoledne. Jednu by mohla dostat světová osmnáctka Jankovičová, která má jako hráčka světové dvacítky při žádosti o divokou kartu přednost před ostatními. "Vyměnili jsme si maily s jejím manažerem, ale ještě se nerozhodla," řekla Černošková.
http://www.ceskatelevize.cz/sport/tenis/308587-blizi-se-tenisovy-prague-open-predstavit-by-se-mohla-i-jankovicova/
A chyba i/y tam fakt neni :o)
Pod odkazem sem srovnáná Canonu 5DMarkIV, jakožto zástupce toho nejlepšího, co ještě není úplně 100% profi a Nikon D5600, jako zástupce úplně ne té nejnižší APS třídy.
Rozdíl je tam 1 EV. Tj. 5DmIV fotí na ISO 6400 stejně zrnitě, jako 5600 na ISO 3200. O něco vyšší rozlišení možná lehounce pomůže k o fous vyšším detailům.
Tak nevim, zda to stojí za to. Třeba pro nějakou sportovní fotografii do haly, kdy by člověk udělal na Nikon 5600 + 70-200/F2.8 zhruba stejně dobrý snímek jako na Canon 5DM4 + 300/F4... to jen tak pro zajímavost.
https://www.dpreview.com/reviews/image-comparison/fullscreen?attr18=daylight&attr13_0=canon_eos5dmkiv&attr13_1=panasonic_dmcfz300&attr15_0=raw&attr15_1=raw&attr16_0=25600&attr16_1=1600&attr171_1=off&normalization=compare&widget=496&x=0.5603083313363687&y=-0.9704535459738287
A možná úsměvné extrémní srovnání FF s "kompamtním" 1/2,3" čipem. 1/2.3" (přestože se střízlivým rozlišením 12 Mpx) zrní na ISO 1600 jasně hůře než FF na ISO 25 600.
http://www.tenisportal.cz/zpravy/cesky-si-zvykaji-na-neobvyklou-antuku-palovi-se-v-hlave-rysuje-sestava-20513/#comments
Přiznám se to, že třeba nejsem až takovej gurnám přesty středoformáty a tak.
I když je fakt, že jsem si před 13 lety v sídlištnim šmelc-bazaru koupil za 60 Kč Ljubitela.
https://www.youtube.com/watch?v=nFPKKX2Fx0c
Ještě tedy se ale Kraus chová jak tupej buran. Resp. vám to přijde nějak extra vtipný, s "konverzačně rozvíjejícim potenciálem", že ze sebe udělá Kraus udělá jakože burana s otázkou, že si chce nechat prodloužit prsty nebo co? Příště se zeptá Uzla nebo Zvěřiny, že si chce nechat prodloužit chuje?
Jsem máma a bojuju
Jedna z nejslavnějších tenistek historie má poprvé v životě všechno, co kdy chtěla: ženu, děti a tak akorát práce
J. C. - Loni v říjnu jste oslavila šedesátku. Když se podíváte zpětně, co bylo pro vás v životě nejtěžší?
M. N. - Jednoznačně opustit Československo. To byla letenka jedním směrem, já zůstala sama ve velkém světě a vůbec jsem netušila, co bude. Jestli ještě někdy uvidím svoji milovanou rodinu. Proti tomu byl jakákoliv coming-out nebo partnerský rozchod detail. Nic z toho mi totiž nemohlo zničit život, zůstat v komunistickém Československu ano.
J. C. - Mění se pro vás s Donaldem Trumpem Amerika v tom, proč jste do ní odešla?
M. N. - Mění se to, že zlí lidé jsou teď posíleni a chovají se povýšeně. Pořád si myslím, že těch dobrých je víc a že budou zase silnější. Někdy už ale přestávám být schopna diskutovat. Hrozně mě rozčiluje, když vidím, že se děje nespravedlnost, a tak se vždycky ozvu. V jednu chvíli jsem si ale musela dát přestávku, protože jsem ty diskuze brala osobně. Zjistila jsem, že jsem pořád naštvaná.
J. C. - Na co?
M. N. - Na všechno. Nejhorší bylo, že jsem si to nosila domů a byla pak nepříjemná na svou rodinu. Tehdy jsem si řekla dost. Za tohle mi můj čas nestojí. Nebudu křičet na svoje psy, protože jsem naštvaná na Trumpa. Vyhlásila jsem pravidlo, že jakmile mi někdo řekne, ať se držím tenisu, automaticky ho zablokuju. Je někdy k neuvěření, kolik lidí mi chce doporučovat, co si mám myslet. Nejlepší jsou ti, co mi mají potřebu vysvětlit, co je totalita. Mně, která z totalitního režimu utíkala, chápete?
M. N. - Jeden jediný známý by ho býval volil, kdyby byl zrovna v USA. Je to Portugalec, takže imigrant, a má malé děti a ruskou ženu. Seznámili jsme se přes manželky. Ale jinak nikoho osobně neznám. Moje třináctiletá neteř, která žije v Praze, se mě ptala měsíc před volbami, jak někdo může takového mizogyna, rasistu a sexistu volit. Třináctiletá holka, co žije v malé zemi v Evropě, věděla to, co miliony Američanů zřejmě netušily.
J. C. - Ale jednu blízkou kamarádku, která by ho volila, jste měla.
M. N. - Koho myslíte?
J. C. - Áju Vrzáňovou.
M. N. - Ale ta by ho nikdy nevolila, to vám garantuju. V životě ne. Zemřela těsně poté, co oznámil kandidaturu na prezidenta, a když se to Ája dozvěděla, tak jen nechápavě koulela očima. Dobře ho znala. Protože byla konzervativního založení, mohla by souhlasit s některými věcmi, ale jakmile by ho slyšela říkat, že ženám hmatá do rozkroku, tak to by byl pro ni konec.
J. C. - Vy byste se měla znát s Ivanou Trumpovou, že? Tolik sportovkyň emigrantek vaší generace v New Yorku nemohlo být, abyste se nepotkaly.
M. N. - Známe se, ano. Dokonce nás seznámila právě Ája, byly dobré kamarádky. Ta znala Ivanu ještě předtím, než si vzala Trumpa. Neznáme se nijak dobře, ale známe se čtyřicet let.
J. C. - Víte, že by se prý chtěla stát velvyslankyní v Česku?
M. N. - To by si asi musela trochu zlepšit češtinu! Nechci říkat nic špatného, ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad.
J. C. - Setkala jste se někdy s Donaldem Trumpem osobně?
M. N. - Setkala, hodněkrát. Nevzpomínám na to ráda.
J. C. - Proč?
M. N. - Protože mé přítelkyni udělal přesně to, co na něj před prezidentskou volbou prasklo. Bez dovolení ji při pozdravu políbil rovnou na rty.
M. N. - Samozřejmě, že to věděl. Ale i kdyby to nevěděl nebo kdyby Judy nebyla moje partnerka, tak mu to nedává žádné právo se cizí ženy dotýkat takhle intimně. My jsme o něm všechny věděly, že mu při pozdravu musíme rychle nastavit tvář, ale Judy to nestihla. Ještě to komentoval, jak má pěkně měkké rty. Bylo to nehorázné.
J. C. - Napadlo vás tehdy, že by mohl být jednou prezidentem?
M. N. - Kdyby mi to někdo tvrdil, tak jsem přesvědčená, že se musel zbláznit. Takový narcis! Víte, ať si o něm myslí lidi, co chtějí, jedna věc je naprosto jistá ? že lže. Teď zbývá zjistit, proč lže. Jestli má nějaký důvod on sám, nebo za ním někdo stojí, třeba Rusové. Zkrátka jestli lže proto, že je tak chytrý, nebo proto, že je tak hloupý. Každopádně mu procházejí věci, které by jiným neprošly, a to je zvláštní.
J. C. - Vaše manželka je ruského původu a jmenuje se Julia. Jak její jméno vyslovujete vy, česky nebo anglicky?
M. N. - Rusky se řekne stejně jako v češtině Julia, ale Američané říkají Džůlia, tak už jsem to přebrala taky. Ale častěji ji říkám lásko, zlatíčko a někdy taky pitomče, teda vlastně to samozřejmě né! (smích)
J. C. - Jak mluvíte spolu?
M. N. - Už jen anglicky. Zkoušely jsme to ze začátku já česky a ona rusky, ale to nešlo. Já rusky umím, ale pomalu, ale Julia na mě nemá trpělivost. Když jsme se poznaly, žila s dcerami ve Francii, takže holky mezi sebou mluvily francouzsky a s mámou rusky. Zkoušela jsem s nimi mluvit i francouzsky, ale holky se mi chechtaly, že mám americký přízvuk. A teď spolu mluví anglicky, protože tady chodí do školy a rusky už jen s mámou. Ta ruština se jim horší, občas ji zkomolí, to já zase slyším.
J. C. - Vy umíte rusky tak dobře, že rozeznáte chyby?
M. N. - Rozumím hodně, ale mluvím nerada. Když jsem ve společnosti, kde se mluví rusky, tak normálně komunikuju. Ještě pořád umím číst azbuku. Pomalu, ale jistě.
M. N. - A proč ne?
J. C. - Aby vás neodmítla?
M. N. - To je vtipné. Bylo to v New Yorku a při tenisové události, což mělo pro nás obě zvláštní význam. Mohla bych ji požádat o ruku na Floridě, kde žijeme, ale tady by to nebylo legální, zatímco v New Yorku už to legální bylo. A přišlo mi to lepší než jen dávat oznámení na Twitter.
J. C. - Z její reakce se zdálo, že to vážně nečekala.
M. N. - Julia věděla, že se něco chystá, ale nevěděla co. Poznala to na mně, protože jsem tam pobíhala a pořád se snažila, aby všechno bylo dokonalé.
J. C. - Jak velký krok to byl pro vás osobně? Nikdy jste do té doby vdaná nebyla.
M. N. - To je sice pravda, ale kdyby to bylo legální, tak bych si jednu bývalou partnerku určitě vzala. Vdávala jsem se v osmapadesáti, tak to víte, musela jsem si být zatraceně jistá.
J. C. - Jak to vzaly dcery Emma a Victoria?
M. N. - Pro ně to snad bylo ještě důležitější než pro nás. Obě jsme pozorovaly, jak je to uklidnilo. Byly spokojenější. Najednou jsme jednotka, která patří k sobě a nikdo už s námi nemůže nic dělat. Jako by tím byly chráněné. A jsou. Prakticky i legálně. Taky pro ně hodně znamená, že náš sňatek je právoplatný po celé zemi.
M. N. - Mě to na začátku ani nenapadlo. Náš vztah se stupňoval a sílil, ale před zákonem rovnoprávný nebyl. Ona navíc byla imigrantka, Ruska žijící ve Francii, jedno dítě americké, druhé francouzské, já Američanka českého původu, prostě standardní americká rodina, že. Bylo to jen tak tak, že jsme se braly za Obamy, protože teď by to bylo mnohem sledovanější.
J. C. - Zvolily jste pro váš obřad nějaké speciální místo?
M. N. - Braly jsme se dvakrát. Nejdřív v New Yorku, tam byl oficiální obřad a pak jsme měly třídenní slavnost doma na Floridě. Začínalo se v pátek večer u nás doma, sobota byla pro velkou společnost asi sto dvaceti lidí u kamarádky v domě v Palm Beach a končilo to v neděli takovou poklidnější akcí v Miami Beach.
J. C. - Ptaly se někdy dcery, proč má jejich máma partnerku?
M. N. - Na začátku našeho vztahu byla malé, jedné byly tři, druhé sedm, to jsme jim nic moc nevysvětlovaly. První otázky přišly až po pár letech, ale jak s námi vyrůstaly a žily pořád, ani jim to nepřipadalo nijak zvláštní.
J. C. - Jak reagovaly děti ve škole?
M. N. - Ve škole si z nich někdy děti dělaly legraci, ale nikdy ne v Americe. Jen ve Francii. Jediné, co jim kdy někdo v Americe řekl, se stalo až letos v únoru. Za Emmou přišel spolužák původem z Venezuely: ?Dej si pozor, aby tě Trump nedeportoval.? Jedenáctiletý kluk tohle řekne naší dceři. To mě šokovalo.
J. C. - V čem?
M. N. - Že takové věci vůbec má tak malé dítě najednou v hlavě. To, že zrovna on by mohl být deportovaný mezi prvními, je jiná věc, ale že si tu i děti začaly vyhrožovat politickými kroky, to mi přijde drsné.
M. N. - Já ale nikdy neměla nic proti jednotlivým lidem. Vadil mi stát. I v Americe jsem často vysvětlovala lidem, že Češi jako lidé nejsou špatní, že špatná je jejich komunistická vláda.
J. C. - Jaký má vaše žena vztah k Putinovi?
M. N. - Julia se cítí víc jako Francouzka než Ruska, takže má k Putinovi vztah silně negativní. Její rodiče už tak jednotní nejsou. Táta je proti němu, ale matka Putina zbožňuje. Milá, hodná ženská, jezdí za námi na šest týdnů v zimě, ale v tomhle je jako z jiné planety.
J. C. - Vnímáte nějak ve vztahu, že máte jako dvě Slovanky něco kulturně a historicky společného?
M. N. - Ani zas tolik ne. Naše podobnosti vycházejí z toho, že máme hodně podobné osudy. Obě jsme věděly už velmi brzy, že odejdeme ze země. Emigrovaly jsme ve stejném věku, sice ona patnáct let po mně, ale i další vývoj jsme měly paralelní. A samozřejmě nás formovaly podobné zkušenosti z dětství v komunismu.
J. C. - Musíte ale znát třeba stejné večerníčky, ne?
M. N. - Myslíte? A jaké?
J. C. - Třeba Jen počkej, zajíci.
M. N. - Tak to vůbec neznám. Asi se začal vysílat, až když jsem odešla. Znám Křemílka a Vochomůrku, ale toho zase nikdy neviděla Julia.
J. C. - A zná Krtečka?
M. N. - Vůbec.
M. N. - Máte pravdu, že jsem vždycky vlastní rodinu chtěla, a to mi nevyšlo. Když jsme se s Julií poznaly, tak to, že měla děti, bylo pro mě spíš plus, ale jen kvůli dětem bych s nikým nebyla. Ale je pravda, že když jsme procházely těžkým obdobím, byly to právě děti, co nás drželo při sobě. Ostatně asi jako ve většině vztahů.
J. C. - Když vás vidím na fotkách, Emma vypadá jako dcera své matky a Victoria zase úplně jako vaše dcera.
M. N. - To nám říkají všichni. Je to zajímavé, viďte? Kdo ví, jak to celé je. Ale musím se smát, když mi lidé říkají, že mi úplně vypadla z oka.
J. C. - Opravujete je?
M. N. - Někdy jim s úsměvem přiznám, že není moje. Ale i díky tomu teď zažívám totéž, co zažíval můj táta Navrátil. I on mě adoptoval, když můj biologický tát Šubrt umřel a taky mu říkali, že jsem mu vypadla z oka.
M. N. - Legálně ne, protože dost se změnilo už jen tím, že jsme se s Julií vzaly. Zjednodušila se naše vzájemná práva, takže už to nebylo ani tolik potřeba. Mladší Emma má otce, starší Victoria ne, takže bych mohla adoptovat jen ji. A to by zase bylo zvláštní, přijmout jen jednu a druhou ne, tak jsme to nechaly takhle a funguje to.
J. C. - Jaká jste máma?
M. N. - Není to lehké. Zvlášť teď jsou holky v období, kdy s nimi mlátí hormony, tím je to složitější. Často si uvědomuju, jak jiná jsem byla v jejich věku. Neměla jsem čas blbnout, hrála jsem tenis a cestovala a tak jsem vůbec neměla takové náladové výkyvy. Nikdy jsem ani nijak nezlobila, vím, že jsem na zadek dostala za celé dětství dvakrát, a to proto, že jsem přišla v pěti letech pozdě ze školky. V životě bych si nedovolila s rodiči mluvit tak, jak holky mluví s námi, a to jsou ještě mnohem hodnější než všechny ostatní děti, co znám.
J. C. - Co vám třeba říkají?
M. N. - Odsekávají. Jsou mnohem rozmazlenější, než jsme byly my a my jsme se ségrou byly rozmazlenější, než bývala naše máma. Každá generace to má lehčí, to je jasné. Ale mám pocit, že teď si mladí lidi myslí, že jim všechno spadne do klína.
J. C. - Je pro vás těžké mít u nich autoritu?
M. N. - Něco vám povím. Na podzim udělalo české velvyslanectví ve Washingtonu galavečer na moji počest. Uváděla mě Madeleine Albrightová, strašně krásně o mně mluvila, bylo to až dojemné. Měla jsem proslov, všichni mě se zájmem a úctou poslouchali, moc si mě tam vážili, prostě krásný večer. A přijedu z celé té nádhery domů, něco řeknu dcerám a ony mi znuděně odseknou, že jim ani nestojím za řeč. To mi teda srovnaly ego zpátky na zem docela zostra.
M. N. - Obrovskou. Když něco nefunguje, vždycky se ptám, co jsem udělala špatně. Měla jsem něco udělat jinak? Starat se o ně víc? Nebo míň? Nebo jim nadávat víc? Anebo míň? Vedu neustálý boj o rovnováhu a nikdy úplně nevím, jestli jsem se zachovala správně. V tom mi ostatní rodiče budou určitě rozumět.
J. C. - Chodíte na třídní schůzky?
M. N. - Několikrát jsem byla, ale vyhýbám se tomu, jak to jde. Pomáhám, když potřebují pomoct třeba s úkoly, ale abych pekla koláčky do školy, to určitě ne. Na to nejsem.
J. C. - Hrají tenis, to je váš vliv?
M. N. - Kdepak, to si moc přála Julia. Victoria toho nedávno musela nechat, protože si vykloubila rameno a Emma se do toho teď hodně zakousla. Ale já vím, že vrcholově určitě hrát nebudou.
J. C. - Jak to poznáte?
M. N. - Vidím na nich, že tenis nemilují a to je podmínka číslo jedna. Ale to nevadí, je hlavní, aby sportovaly a byly atletické. Nezáleží, na jaké úrovni.
J. C. - Nechtěla jste je sama trénovat?
M. N. - Já určitě ne, ale Julia chtěla, abych se jim věnovala. Musela jsem jim vysvětlit, že to nejde. Nemůžu pro ně být koučkou, když mě neposlouchají jako matku, natož jako trenérku. Samozřejmě jsem to zkusila, ale když mi Victoria začala říkat ?to mě musíš učit takhle? a mně došlo, že mi radí, jak ji já mám učit tenis, rychle jsem toho nechala. To si umíte představit, jak mě asi tak respektují, když mi radí i s tenisem. (smích) Ale vážně, já jsem daleko platnější někomu, kdo už tenis hodně dobře umí, než abych někomu vysvětlovala, jak se má držet raketa. Funguju pro ně už jen jako supervize.
M. N. - Doba je určitě příznivější, ale stigma tam pořád je. Jeden úplně konkrétní příklad se odehrává kousek od nás v Miami. Snímek Moonlight, který dostal Oscara za nejlepší film, je o mladém afroamerickém gayovi a jeho autor chodil do školy nedaleko odtud ve čtvrti Liberty City. A představte si, že ta škola se k tomu filmu vůbec nehlásí, protože je o gayovi. Místo, aby organizovali promítání, přednášky a rozhovory se svým bývalým studentem, který je teď držitelem Oscara, tak dělají, že se jich to netýká.
J. C. - Čím si to vysvětlujete?
M. N. - Protože je to afroamerická komunita a ta bývá velmi věřící. Náboženství je největší překážkou pro práva gayů. Všimněte si, že v zemích, které nejsou příliš náboženské, je vysoká tolerance většinové společnosti ke gayům a lesbám. Čím víc náboženské země jsou, tím nesmiřitelnější jsou vůči gayům.
J. C. - Je těžší být gay v kolektivním, nebo individuálním sportu?
M. N. - Hlavní rozdíl pořád je, jestli to je v mužském, nebo v ženském sportu.
J. C. - Jak to?
M. N. - Protože stále přetrvává mýtus, že když je žena sportovkyně, musí být lesba. Když máte svaly, musíte přece být hned lesba. Zatímco když muži sportovci mají svaly, je to standardní. V týmových sportech to záleží na tom, jak se k tomu postaví trenér, v samostatných sportech je sportovec víc sám za sebe. Pamatuju si ještě dobu, kdy basketbalová trenérka René Portlandová přísahala při náboru žaček rodičům, že nepovolí jedinou lesbickou holku v týmu. Tehdy to bylo normální, dneska by za to okamžitě letěla.
J. C. - Často vás slyším komentovat tenis, dáváte přednášky po světě, nedávno jste ještě trénovala. Máte plán, že někdy přestanete pracovat?
M. N. - Mám teď nejdokonalejší poměr práce a odpočinku, jaký jsem kdy měla. Většinou totiž nepracuju. Jsem jako delfín, protože ten čtvrtinu času hledá obživu a tři čtvrtiny času si hraje. Mám dost práce, ale ne moc.
M. N. - Všechno se teď točí okolo dcer a rodiny. Mladší ještě zbývá šest let, než dokončí školu a tím je definovaný náš soukromý život. Teprve až půjde Emma na vysokou, budeme moci s Julií začít cestovat samy. Moc ráda bych ještě viděla Galapágy, Aljašku nebo Machu Picchu, ráda bych se podívala na Sicílii. Taky si někdy zajedu někam sama, třeba teď do Aspenu lyžovat, ale to je spíš tím, že tam mám doktorku, která se o mě stará a za kterou jezdím pravidelně na roční prohlídku. Abych lezla sama po Machu Picchu, to zase ne.
J. C. - Cítíte se někdy na šedesát?
M. N. - Většinu času mi připadá, že mi je dvacet, ale někdy mám momenty, kdy řeknu něco, co mi přijde moudré. Zarazí mě to a pak si hned uvědomím, že mi je šedesát, takže přece mám být moudrá.
J. C. - Byla pro vás ta vaše šedesátka v něčem zlomová?
M. N. - Já ty kulatiny beru podle počtu slabik v češtině. Dvacet a třicet, to jsou dvě slabiky, to je dobrý. Když mi bylo čtyřicet, tedy tři slabiky, to byla velká změna a nesla jsem to těžce. Pak padesát a šedesát už bylo zas normální. Zlomová bude zase až sedmdesátka, protože je čtyřslabičná a navíc pak už mají čtyři slabiky všechny až do konce.
Mě zaujaly 2 věci "Nebudu na svou rodinu zlá", jsem se podivil, a pak řekla "nebudu přece křičet na své psy"
A potom s Trumpem. Je spoustra videí na youtube, jak maník porovnává reakci na fandění Hillary a Trumpovi. Zajímavé, že všechna dopadají stejně. Jako fanoušek Hillary je ok, i když vykřikuje hesla před sjezdem Trumpovců. Jako fanoušek Trumpu je málem lynčován. Tak kdo je sakra větší demokrat?
https://www.youtube.com/watch?v=Q1YY9SHsjVU
https://www.youtube.com/watch?v=nRMbuKLKUIk
https://www.youtube.com/watch?v=yM65ucZBD9k
https://www.youtube.com/watch?v=0VHS9f74wo8
Sluší jim to. Asi je Tynda fakt trošku jemnější a hezčí než Kája.
A i kdyby tam přišlo nějaký "C" - třeba Martincová, Štefková, Bouzková, Muchová, tak by to taky vizuálně nemělo chybu :o)
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele