Přísný režim i vlastní hlava. Macháč popisuje krůčky mezi elitu a vyzývá: Nechte děti hrát

"Začal jsem pinkat o zeď pěnovým tenisovým míčkem pingpongovou pálkou. To mi byly zhruba čtyři roky. Pak jsem se sestrou začal jezdit na turnaje a samozřejmě jsem na ni nechtěl koukat, jak hraje, tak jsem chodil už s tenisovou raketou hrát na zeď. A u ní jsem vydržel třeba šest hodin vkuse," vzpomínal Macháč na své začátky.

"Snažil jsem se tu zeď porazit. Udělal jsem si lajny a schválně dával rány, aby ta zeď hrála do autu. Představoval jsem si, že hraju proti Wawrinkovi nebo Federerovi a bekhend jsem hrál jednoruč," usmívá se čtyřiadvacetiletý rodák z Berouna.

"Techniku jsem prý měl vynikající. Trenéři říkali, že mám talent a můžu jít vysoko. Ale už v tomhle věku jsem byl hodně dominantní v tom, co dělám. Nechtěl jsem, aby mi někdo radil. Kdyby za mnou tenkrát někdo přišel, asi bych mu řekl 'Nene, do toho mi nemluv'," popisuje svou tvrdohlavou povahu.

25. hráč světa přiznává, že mu dobrý základ dala pevná ruka a přísný režim. "Trenér v tomto věku musí být příšný. Měl jsem strach přijít pozdě na trénink. Když jsem přišel pozdě, tak jsem netrénoval. A bylo to dobře," pochvaluje si Macháč.

"Hodně mě to naučilo. Když jsem tenkrát v devíti deseti letech přišel z Berouna do Prahy, měl jsem z dětství naučenou rozcvičku. Přišel jsem tři čtvrtě hodiny před tréninkem, vysypal jsem si žebřík, kužele. Dal jsem si švihadlo, kolečko, rozházel se s míčky. A když pak přišel s jedním hráčem trenér, tak se divil, co dělám. A to bylo v Praze. Koukali na mě jak na blázna, ale pro mě to bylo přirozené," dívá se zpětně na svou pevnou disciplínu.

Nechte děti hrát

Macháč s Truhlářem diskutoval o současném přetechnizovaném systému trénování dětí. "Když hráče naučíš příliš přemýšlet, tak i šikovného hráče přehltíš informacemi a pak se špatně soustředí. Přemýšlí o tom, jak dát zápěstí, jak vytočit tělo. Sice to vypadá, že hraje tenis, ale hlavou je úplně někde jinde," vysvětluje Truhlář.

"Jasně, takhle to nejde. V tomhle brzkém věku je důležité, aby ten hráč měl dobře založenou techniku. A na to pak nabalovat další věci. Jestli má podhmat nebo spodní nápřah, tak to opravit hned. Protože to ho pak později dožene. U dětí je důležitá jen technika a jestli ho to baví. Zbytek ať si dělá sám. Jestli to hraje do lajny nebo křížem je v tomto věku jedno. Nechte ho hrát," nabízí svůj pohled aktuálně nejvýše postavený Čech v žebříčku ATP.

Analytické systémy jsou podle něj dobrý pomocník, ale musí být ve správných rukách. "Tyhle data jsou spíše instrukce pro trenéry, aby měl o hráči všeobecný přehled. Ne pro tenisty a už vůbec ne děti. Já když teď jdu něco trénovat, tak vím proč to dělám, proč to trénuju. Ale když je toho pak hodně, je to kontraproduktivní."

Chtěl skončit. O týden později získal první titul

Přechod mezi dospělé ale nebyl vůbec jednoduchý a krátce po oslavě 18. narozenin chtěl snahu stát se profesionálním tenistou vzdát.

"Zlomový moment přišel jednou na podzim. V Česku se hrály se tři halové futury (turnaje nejnižší kategorie ITF) za sebou a já měl od svazu domluvenou nějakou volno kartu. V Liberci jsem ve druhém kole prohrál z asi pěti mečbolů s hráčem (Filipem Dudou), kterého jsem ve sparingu porážel. A řekl jsem, že končím," vzpomíná Macháč na těžké období na konci roku 2018.

"Ztratil jsem v důvěru, ale táta mi řekl, ať ještě jedu na turnaj do Opavy. Ať jedu s mámou, zatrénuju si a zahraju zápas. Když prohraju, přijedu domů a uvidíme, co dál. Tak jsem tam jel a ten turnaj vyhrál," pousmál se Macháč při vzpomínce na první triumf na turnaji ITF M15.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tomas Machac (@tomas_machac)

"Rázem jsem byl v žebříčku někdo kolem 600. místa. Dostal jsem kartu do Milovic a ten turnaj zase vyhrál. Myslel jsem si, že po dvou triumfech dostanu další volnou kartu, ale musel jsem do kvalifikace. Takže v neděli jsem dohrál finále a v hned v pondělí ráno jsem musel nastoupit v pražských Říčanech. A já ten turnaj opět vyhrál. Tři turnaje po sobě," uvedl Macháč, proti kterému tehdy ve finále nenastoupil Jiří Lehečka.

Challenger? Vyhrát ho je strašně těžké

"V dubnu jsme pak dostal volnou kartu na první challenger do Ostravy a hned jsem uhrál čtvrtfinále. Tehdy se tam Sinner dostal do finále. To už jsem si říkal, že to má nějaký směr, že už je to dobrý," poukazuje na cestu vzhůru. Prosadit se na challengerech však považuje i nyní za extrémně náročné.

"Nejvýše nasazení bývají hráči, co už hrají na ATP. Dostat se nahoru skrz challengery je náročný. Prošel jsem si futury i challengery, na nich jsem byl asi dva až tři roky. Loni mě to touhle dobou nakoplo, když jsem vyhrál dva challengery po sobě, získal 250 bodů, posunul se do stovky a na turnaje ATP," řekl Macháč.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tomas Machac (@tomas_machac)

"Letos jsem tak vůbec nemusel na challengery. Každý má ten přechod jinak dlouhý. Třeba Alcaraz nebo Sinner tam strávili asi jen půl roku. Ale třeba Draper byl čtyřicátý, spadl kvůli zranění a znovu nahoru se dostával přes challengery. Sám mi říkal, že hrál turnaje ATP, ale je strašně těžký vyhrát turnaj na challengeru. Že je to masakr. A další týden to zopakovat, aby vás to posunulo tam, kam chcete," vysvětluje Macháč.

"Na ATP musíte porazit skvělý hráče. Ve Vídni jsem porazil Dimitrova a Marozsána a ve třetím kole hrál s Draperem. A přijde mi to stejně náročný, jako vyhrát celý challenger. Vyhrát tři challengery po sobě a získat 300 bodů? Není to vůbec sranda, dokaž to. Jsem teď 25. na světě, ale ty challengery respektuju," přiznává Macháč.

ATP? Je to krásný kalendář

"Kalendář turnajů ATP je náročný, ale krásný. Je hezké pak hrát semifinále v Šanghaji proti Sinnerovi před očima Rogera (Federera). Je to hezký pocit a proto to dělám," utkvěl Macháčovi v hlavě zápas proti světové jedničce v semifinále podniku Masters, během kterého několikrát pobavil publikum i hvězdného soupeře.

"V publiku někdo zakřičel 'I love you Roger', pak nějaké dítě zakřičelo 'We love you Jannik'. A já chvíli čekal, čekal... A zareagoval 'No a co mě?'. To bylo fakt vtipný," smál se situaci, která se v sestříhaném videu na sociálních sítích celá neobjevila. Sinnera pak také 'huboval', že mu rychlým servisem zlomil rám rakety.

Čtyřhra? Jen ji chtěl zkusit

Macháč si letos zahrál poprvé semifinále turnaje ATP, mezi čtyřkou nejlepších byl i na Masters v Šanghaji a na antuce v Ženevě to dotáhl dokonce až do finále. Na všech grandslamech se dostal přes první kolo, na US Open vypadl až v osmifinále a také díky skalpům členů TOP 10 (Andreje Rubljova, Novaka Djokoviče, Carlose Alcaraze a Grigora Dimitrova) se v žebříčku vyšplhal ze 78. na 25. místo.

"Byla to luxusní sezona. Vůbec jsem nečekal, že bych mohl být takhle vysoko. A už vůbec jsem nečekal úspěchy ve čtyřhře. Že bych mohl být v padesátce čtyřicítce singlu, to se tak trochu očekávalo, že bych tam mohl být. Ale samozřejmě se to nikdy nemusí stát," uvědomuje si Macháč.

Premiéru ve čtyřhře na hlavním okruhu si odbyl teprve v lednu na Australian Open a s Číňanem Zhizhen Zhangem to dotáhli senzačně až do semifinále. V únoru pak ovládli halu v Marseille, dostali se do semifinále pětistovky v Barceloně či čtvrtfinále French Open.

"Navíc na olympiádě v Paříži se mi povedlo získat zlatou medaili (v mixu s Kateřinou Siniakovou) a tyhle dílčí úspěchy byly hodně nečekaný. Pomáhalo mi to i k výkonům v singlu, zvedlo mi to sebevědomí. Že dokážu i věci, na který ani netrénuju. Protože čtyřhru jsem začal hrát jen proto, že jsem to chtěl zkusit a najednou jsem byl po dvou turnajích ve stovce," řekl Macháč, jenž letos v deblu odehrál na hlavním okruhu 11 turnajů ve čtyřhře mužů a sezonu zakončil na 50. místě deblového žebříčku.

"Na kurtu prožíváme strašně stresu a jsem rád, že na kurtu můžu být sám sebou. Že se nemusím přetvářet a chovat se 'etiketně'. Když můžu být sám sebou, tak je to jednodušší. A když už ty stresy nezvládám, když je třeba hodně turnajů, hodně zápasů a nedaří se, tak potřebuju pomoc. Být chvíli jen sám se sebou," pochvaluje si spolupráci s neurokoučem Macháč, který zahájí novou sezonu na konci prosince na United Cupu v australském Sydney.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený JSME ČESKÝ TENIS (@jsmeceskytenis)

Hodinový rozhovor odkrývá zákulisí Macháčovy cesty mezi 30 nejlepších tenistů světa. Představuje Tomášovu profesionální kariéru, ale také jeho osobní příběh. Nabízí nejen hlubší vhled do profesionálního sportu, ale také přibližuje lidskou stránku sportovce, který je odhodlán posouvat své hranice. Diváci či posluchači mají možnost nahlédnout do zákulisí tenisového světa a zjistit, co stojí za úspěchy jednoho z nejperspektivnějších hráčů českého tenisu.