Prožívám nejšťastnější období, řekl po triumfu v Melbourne Djokovič

Vybojoval jste tu už pátý titul a stal jste se tak nejúspěšnějším hráčem turnaje. Jaké jsou vaše pocity?
Je to skvělá věc, že se mi tu podařilo znovu vyhrát. Je úžasné získat tady pět titulů a být ve společnosti takových jmen jako jsou Emerson a další. Pro mě osobně má tento triumf velký význam, je to totiž vůbec první grandslamová trofej, kterou jsem vybojoval jako manžel a jako otec. Jsem na to opravdu pyšný!

Jak velkou roli hraje to, že jste teď otec a manžel?
V posledních letech hraju velmi dobře a mám za sebou řadu úspěchů. I teď se snažím zůstat na té správné cestě, kterou bych měl jít. Cítím se parádně a tenis miluju, ale život nám přináší spoustu nových věcí a událostí, které náš život mění. Ty situace můžou být krásné, ale pak jsou i takové, které nejsou moc příjemné. Mě teď v poslední době provází štěstí v osobním životě a snažím se to přenášet i na kurt. Jsem si vědom toho, že už jsem své kariéře hodně věcí obětoval, ale stále mám motivaci jít dál a bojovat. Oženil jsem se, mám krásného malého syna a to mi přineslo novou vlnu životní energie, ze které teď čerpám. Nikdy předtím jsem se necítil tak šťastně a spokojeně a jsem vděčný za to období, které teď prožívám. Užívám si to a vážím si toho, že můžu propojovat dvě úžasné věci, které miluju - rodinu a tenis.

Jak byste okomentoval dnešní utkání? Jak moc náročné finále to bylo?
Bylo to nesmírně těžké. Myslím, že už před zápasem spousta lidí očekávala velmi vyrovnaný a náročný zápas, protože já i Andy jsme oba velcí bojovníci a nevzdáváme se. Oba jsme si dnes uvědomovali, o co se hraje, a proto jsme se snažili předvést ten nejlepší výkon. Andy tu navíc hrál finále už počtvrté, v předchozích třech případech ale na titul nedosáhl, takže o to větší měl dnes motivaci mě porazit a titul konečně získat. Řekl bych, že to dnešní finále bylo podobné tomu z roku 2013, kdy jsme tehdy hráli také první dva sety více jak dvě hodiny. Dnes to bylo fyzicky hodně vyčerpávající a oba jsme si v zápase přošli krizí, kdy se nám nedařilo. Já jsem měl největší krizi na konci druhého a na začátku třetího setu, kdy jsem se necítil vůbec dobře. Byl jsem vyčerpaný a potřeboval jsem si odpočinout a získat novou energii, abych se mohl vrátit. Ve třetím setu mi pomohla pauza, kdy jsem prohrával 0-2, v následující hře jsem si ale servis vyhrál čistou hrou, což mi dodalo hodně sebevědomí a vrátil jsem zpět do zápasu. Někdy ty výměny připomínaly kočku a myš, ale takové jsou naše zápasy. Oba jsme dnes znovu předvedli kompletní repertoár našich úderů. Myslím, že jsme oba zahráli úplně všechno ve snaze toho druhého nějakým způsobem zaskočit nebo překvapit. Na konci třetího setu jsem se začal cítit lépe, čehož jsem pak využil i v poslední sadě. Jsem rád, že jsem tu krizi ustál a dokázal jsem se vrátit zpět.

Měl jste na konci druhého setu křeče? Vypadal jste v té chvíli opravdu dost vyčerpaně.
Ne, křeče jsem neměl. Nenechal jsem se ošetřit, protože jsem neměl žádný vážný důvod. Byl jsem prostě jen slabý a chyběla mi energie. Už jsem něco podobného zažil hodněkrát, ale dnes to bylo opravdu nepříjemné. Trvalo to nějakých dvacet minut, než jsem se vzpamatoval. Snažil jsem se v té době co nejvíce tlačit k síti a zkracovat výměny, protože na delší přestřelky jsem neměl moc energie. Jsem ale rád, že jsem zůstal psychicky silný, stále jsem věřil tomu, že ta krize pomine a zase to půjde. Bylo to náročné, ale ustál jsem to.

Čím to bylo? Byl jste dehydratován, nebo vám prostě jen chyběla energie?
Jsem na okruhu už poměrně dlouho a myslím si, že v tomhle ohledu jsem profesionál. Vím, jak mám v průběhu takového zápasu pít a jak mám doplňovat energii. Mám k tomu jídlo, ale i různé speciální energetické gely, takže v tom bych problém neviděl. Byla to prostě jen jakási daň za ty předchozí dva sety, které byly dlouhé a náročné. Je jasné, že tělo pak na chvíli vypne, protože si prostě potřebuje odpočinout. V zápasech, které trvají tak dlouho, není možné očekávat, že hráč bude hrát celou dobu na sto procent, to je téměř nemožné. Po dvaceti minutách jsem se navíc začal cítit lépe, takže to byla asi opravdu jen únava z předchozích setů, které mi daly zabrat.

Nemohl to být důsledek viru, který vás trápil už na turnaji v Dauhá?
To je těžké říct, protože už je to téměř dva a půl týdne pryč. Možná je to důsledek toho, že jsem nevěnoval přípravě na Australian Open maximum, protože jsem se po turnaji v Dauhá necítil úplně dobře. Tady v Melbourne jsem se ale cítil zápas od zápasu lépe a lépe, takže bych to tomu asi nepřisuzoval.

Na začátku druhého setu jste upadl a zdálo se, že vás pak pár gamů pobolíval kotník, je to tak?
Žádný problém tam nebyl. Jak už jsem řekl, byl to jen důsledek náročných výměn, nic vážného.

Mluvil jste o dani a o vůli všechno to překonat. Vnímáte zisk tohoto osmého grandslamového titulu jako svůj největší úspěch s ohledem na to, jak a za jakých podmínek jste ho získal?
V posledních letech se mi na grandslamech dařilo a mám za sebou řadu velkých úspěchů, kterých si nesmírně vážím. Každý grandslamový titul, který jsem kdy získal, je svým způsobem zvláštní a jedinečný, a proto je nemůžu moc srovnávat. Každé grandslamové finále je nesmírně náročné, takže bych tomu dnešnímu nepřisuzoval větší váhu. Australian Open je mým nejoblíbenějším turnajem. Baví mě tady hrát a každoročně se sem strašně rád vracím. Austrálie je sportovní země a lidé tady tento turnaj milují. Letos tu znovu padl rekord v počtu návštěvníků a já se tomu vůbec nedivím. Australian Open udává standardy pro další turnaje i grandslamy. Tenhle stadion je ideálním prostředím pro tenis. Organizátoři turnaje se snaží dělat tento podnik neustále lepším a lepším, což se jim daří. Je dobře, že se tu o hráče tak pěkně starají a poskytují jim ten nejlepší možný servis. Jsem opravdu hrdý na to, že jsem svůj osmý grandslamový titul získal zrovna tady. Ta trofej je velkou motivací a inspirací do dalších turnajů, které mě čekají.

Už v semifinále s Wawrinkou jste odehrál náročný zápas a nakonec jste zvítězil až v pěti setech. Můžete ty dva zápas nějak porovnat?
Wawrinka a Murray jsou oba úplně rozdílní hráči, takže je nejde moc porovnávat. Oba mají své zbraně a jsou velmi silní.

Který z nich hrál lépe?
Podstatné bylo, že já jsem dnes ve finále předvedl lepší výkon než v semifinále proti Wawrinkovi. To je pro mě klíčové. Ano, měl jsem v tom utkání své vzestupy a pády, ale překonal jsem to a vyhrál jsem. To je pro mě teď nejdůležitější.

Nemyslíte si, že platíte jistou daň i za to, kolik jste toho v posledních letech odehrál?
Víte, já nejsem zraněný a nemám nějaké velké obavy o své tělo. Nemyslím si, že bych platit velkou cenu za to, kolik turnajů jsem v poslední době odehrál, to vůbec ne. Naopak si myslím, že z těch Top hráčů hraju nejméně. Snažím si turnaje plánovat tak, abych byl vždy co nejlépe připravený na velké akce. To jsou ty nejdůležitější turnaje, na které se chci soustředit a na kterých chci hrát svůj nejlepší tenis. Letos budu hrát nejspíš i Davis Cup, což je další bod do programu, jinak se ale můj plán nijak radikálně nemění. Cítím se fyzicky velmi dobře a z jedné krize v průběhu jednoho zápasu bych rozhodně nedělal vědu. To je se prostě stává. Důležité je to, že jsem to překonal a dokázal to pak i využít ve svůj prospěch. Chvilku jsem si odpočinul a pak jsem se vrátil, to je přeci pozitivní, ne? Jsem velmi disciplinovaný a i mimo kurt dbám na to, co jím a co piju. Možná jsou to drobnosti, ale z těch se utváří celek a každá chyba se někde projeví. Žiju zdravým životním stylem a vyhovuje mi to. Baví mě to a věřím tomu, že mi to hodně pomáhá. Ano, vyžaduje to hodně odříkání, protože ten režim je dost striktní, ale rozhodně tu nebudu sedět a stěžovat na to, jak náročný mám život. Je to moje volba a moje rozhodnutí a já opravdu věřím, že je to pro mě to nejlepší. Miluju svůj život a rozhodně bych v ničem neměnil.

Tady v Melbourne jste vyhrál už pětkrát. Jak se těšíte do Paříže?
Ha! Na to se mě tady teď neptejte. (smích) Já jsem zastáncem tvrzení, že v životě se vždy děje něco z nějakého důvodu. Tady na Australian Open jsem dnes popáté vyhrál, na Roland Garros se mi to ale ještě nepodařilo. Samozřejmě, že budu o titul na French Open bojovat, je to jeden z mých dalších cílů. Musím na sobě tvrdě pracovat a věřit tomu, že jednou to vyjde i tam. Nic moc jiného dělat nemůžu.

Vzpomněl jste si při přebírání trofeje i na svou první trenérku Jelenu Genčičovou?
Samozřejmě, že jsem si na ni vzpomněl. Ona už tu mezi námi bohužel není, ale se mnou je pořád. Často na ni myslím a neustále ji děkuji za všechno, co pro mě udělala. Vedle mých rodičů, mé rodiny a mých nejbližších je to právě ona, kdo pro mou kariéru udělal nejvíce. A nejen pro mou kariéru, ale i pro celý můj život. Tahle trofej je moje, ale i její.