Roddick: Konečně jsem zdravý

Mohl byste stručně říct, jak jste na tom zdravotně a jak se celkově cítíte?
Cítím se skvěle. Jsem snad konečně zdravý, poprvé od Říma, od daviscupového zápasu s Francií. Cítím se dobře. V minulých týdnech jsem na kurtu strávil hodně času a nemusel se vůbec hlídat. Hrál jsem tak dlouho, jak jsem chtěl, tak intenzivně, jak jsem chtěl, a to je dobře. Nechybí mi trénink.

Co to bylo za zranění, kvůli kterému jste nehrál na Světovém poháru družstev? Stejné jako to v Římě?
Ano, pořád mě trápilo to rameno. Hlavně jsem ale chtěl pokračovat v rehabilitaci, měl jsem pocit, že už se to blíží ke konci a nechtěl to přerušit.

Jak je pro americký tenis důležité, aby Američan vyhrál US Open?
Řekl bych, že to je pokaždé důležité. Nevím, jestli víc než před rokem nebo předtím. Vezměte si Nadala s Federerem, jaký rozruch vzbudili. Dokonce i na amerických sportovních stanicích to bylo další tři, čtyři dny mezi hlavními událostmi, pořád se o tom mluvilo. To je dobré pro tenis i v Americe, kde to zvedlo sledovanost. Řekl bych, že vůbec nejdůležitější věcí v tenise je rivalita. A čím víc lidí to začne zajímat, tím lépe. Takže místo toho, aby se pořád mluvilo jen o Nadalovi a Federerovi, bylo by dobré, kdyby k tomu přibyla další jména, to by tenisu prospělo.

Letos už jste porazil Novaka a Rogera, ale jak důležité by bylo, kdybyste nad nimi zvítězil na grandslamu?
To by bylo něco jako další krok. Řekl bych, že až do dubna se mi dařilo, ale pak se objevilo to zranění a tak. Teď mám skoro pocit, jako bych začínal znova. Začínám novou sezonu, protože jsem toho tolik nenahrál. V posledních měsících jsem odehrál jen pár zápasů.

Ve Wimbledonu jste mluvil o tom, jak uvnitř sebe cítíte tlak. Jak jste na tom teď?
No, ve Wimbledonu jsem toho cítil víc, protože jsem toho od sebe hodně čekal a chtěl se ukázat, i když jsem tam možná neměl být. Bojoval jsem sám se sebou, abych hrál dobře, a přitom nebyl připravený. A to se ukázalo. Ukázalo se to při tréninku i při zápasech. Byl jsem tím opravdu zklamaný. Teď se cítím fyzicky připravený, a to člověku dodá sebedůvěru. Teď už se jen do toho dostat. Během tréninku nemůžete nacvičit situace, které nastanou při zápase, ale dostanete se zpátky do úderů a tak dál. Další čtyři týdny prostě jen musím hrát.

Velkou součástí vaší práce je cestování a tak chápu, že jste před olympijskými hrami dal přednost US Open. Jaké jsou důvody pro a proti tomu hrát na olympiádě?
Nejdřív musím říct, že to bylo jedno z nejtěžších rozhodnutí v mé kariéře. Většinou si nemusíte vybírat mezi dvěma důležitými turnaji. Neznamená to, že bych necítil respekt k olympijským hrám. Jsem jejich velký fanoušek a určitě se doma budu dívat. Chci ale dosáhnout úspěchu na grandslamech a měl jsem pocit, že pro to nejvíc můžu udělat, když předtím odehraju turnaje na tvrdém povrchu a připravím se na US Open.

Nikdo z nás není špičkový sportovec a jen málo nás absolvovalo dvanáctihodinovou cestu do Pekingu. Můžete nám říct, co pro sportovce znamená takový posun?
No, je to, jako kdybyste se přinutili usnout v pět odpoledne, probudili se v deset ráno, chtěli vydržet vzhůru do tří hodin odpoledne další den a chtěli v takovém stavu hrát. A pak jsou tu další věci, které souvisí s olympiádou. Není to tak, že byste si sedli do auta a za pět minut byli na kurtech. Je tam hodně hodně hustý provoz a spousta policistů a tak... Měl jsem pocit, že nejlíp se připravím v podobných podmínkách, které budou na US Open. Ale, samozřejmě, velkou roli hraje to, že olympiáda se uskuteční na druhém konci světa.

Vím, že Řecko není Peking, že tehdy byly jiné podmínky, ale jak složité to pro vás bylo v roce 2004?
Stručně řečeno, bylo to těžké. Moc dobře si na to vzpomínám, možná jsem tehdy nebyl úplně fyzicky ve formě, ale hrál jsem dobře a pamatuju si, že jsem byl před US Open utahaný. To v mém rozhodnutí hrálo taky roli.