Roddick: Noční zápasy? Tradice jako ve Wimbledonu

Odehrál jste tu dost nočních zápasů. Dneska to vypadalo, že by se to mohlo protáhnout i hodně přes půlnoc. Co si o tom myslíte, mělo by se něco změnit?
Nevím, kolik se toho změnit dá. Jestli bych něco změnil, tak abysme někdy hráli jako první. Řekl bych, že to je rozumný návrh. Jinak si ale myslím, že noční zápasy jsou součástí US Open. Je to něco, čím se liší od ostatních. A když se turnaj zahajuje, v posledních letech to býval skvělý ceremoniál, to se nedá zrušit. Je dobře, že nám dali vědět, že ženy (zápas Venus Williamsová - Duševinová, pozn.) nezačnou před osmou. Tak to prostě je, platí to pro všechny.

Zkoušel jste se někdy ozvat nebo něco vzkázat USTA?
Věřte mi, vy jste mým nejlepším hlasem. Uvidíme. Řekl bych, že to dává smysl, aspoň občas.

Neexistuje další sport, kde by se začínalo ve 23.15, a údajně je to v pořádku...
Ano, ale taky si moc nevzpomínám na další sporty, ve kterých by nebyl pevně daný začátek. Občas v baseballu, ale jen když hrajou dva zápasy po sobě. Tak to prostě je, v New Yorku to takhle vždycky bylo. Je to součástí turnaje. Diváci jsou docela šílenci, když tu zůstávají do jedné do rána. Je to docela zábavné.

Po půlnoci se publikum změní v šílence?
Myslím, že ano. Myslím, že ano. Vsadím se, že polovina těch lidí, co tam byla, tu byla celý den. Musí tenis hodně milovat a moc si užívat to, co tu vidí. Je jedna hodina po půlnoci, všichni určitě musí zítra do práce. Určitě musejí vstávat dřív než já. To je docela nářez.

Některým hráčům taková atmosféra pomáhá, některým ne. Předpokládám, že vy patříte do první skupiny. Jestli ano, čím to, že zrovna vám to pomáhá?
Víte, je to všechno součást téhle hry. Nehrajeme pořád na stejném povrchu, nehrajeme se stejnými míči, nehrajeme na stejném místě. Všechno se pořád mění. To, kvůli čemu je Wimbledon tak super, je tradice a to bílé oblečení. Když tam přijedu, poddám se tomu. Miluju to, myslím, že je to úžasný. A myslím, že noční zápasy a to bláznění kvůli nim je toho ekvivalentem. Je to show a je to událost, stejně jako tenisový turnaj. Čím víc se tenhle turnaj liší od ostatních, tím líp pro sport, myslím.

Na kurtu jste se dnes pohyboval skvěle. Řekněte něco o tom, jak teď přistupujete k tréninku.
No, zlepšuje se to celý rok. Dneska jsem to potřeboval, (Phaua) musíte unavit. Je dobře, když můžete hrát tak, jak potřebujete proti konkrétnímu soupeři.

Kolik času strávíte běháním? A je to pro vás nové, nebo jste to tak dělal vždycky?
Je to něco, co teď dělám víc a pravidelněji a dřu takhle týdny, kdy zrovna nehraju. V tomhle byl Andre (Agassi) vynikající. Uspořádal si týdny, kdy hrál a kdy trénoval. Byl hodně vytrvalý a měl to dobře zorganizované. Takhle to asi budu chtít taky dělat.

Máte rád sprinty? Čtyřstovku, stovku?
To je různé. Každý trénink není stejný. Někdy trénuju rychlost, někdy výdrž. V Austinu spolupracuju s chlapíkem, jmenuje se Lance Hooton, a ten se věnuje běžcům. Chodím tam a to jsou dobré tréninky.

Užíváte si to, nebo to spíš přetrpíte?
Miluju to. Mimo sezonu tam chodím na osmou ráno. Pohybuje se tam spousta různých sportovců. Jsou tam basketbalisti, džudisti, různě. Všichni se tam sejdeme v osm ráno v rukavicích.

Jste rychlý?
Není to zlé. Není to zlé.

V baseballu mají trenéry pálkařů. V NBA mají specialisty na střelbu a na trestné hody. Proč v tenisu neexistují odborníci na podání?
No, řekl bych, že specialistu na trestné hody platí tým. Asi tušíte, kam tím mířím.

Je to věc peněz?
Ano, přesně tak. Upřímně: když si chcete vydělat statisíce dolarů ročně, musíte být tak do 80. místa v žebříčku. A všechno si platíte sám. Něco jako precedent tu už bylo, myslím, že Andy Murray si najal Corretju na antuku. Musíte ale vydělávat dost, abyste tohle zaplatil. V tom je nejspíš ten rozdíl.