Rodiče? Hodný a zlý polda
Kdy se to pro vás začalo otáčet k lepšímu?
Začala jsem opravdu bojovat, nechtěla jsem prohrát. Mluvila jsem s mámou i tátou a oba říkali to samé. Máma třeba: "Musíš udělat tohle bla bla bla." OK, říkám. "Posloucháš mě?" Ano, poslouchám, říkám jí.
A co vám radili?
Říkala mi něco jako, že nemám myslet na titul. Že mám myslet jen na zápas. Vědí, že jsem pod tlakem, tak máma povídá, abych si to nepřipouštěla. Moc dobře ví, jak hraju. Povídá něco jako: "Zůstaň na místě. Nechoď za základní čáru." A já na to: "Ty jsi tady? Nebo se díváš na televizi?" A máma říká: "Ne, ale znám tě."
Pomohlo vám, že začalo pršet?
Řekla bych, že určitě. Ale bez ohledu na to jsem byla připravena udělat všechno pro to, abych se vrátila do zápasu.
A během té doby, kdy pršelo, jste matce volala sama, nebo vám volali oni?
Máma volala mně. Táta byl na stadionu, tak si se mnou promluvil.
Po tom, co jste prohrála první set, promluvila byste si s někým z nich raději, než s tím druhým?
No, táta je hodně pozitivní. I kdybych udělala tisíc chyb, řekl by mi, že hraju skvěle. Víte, to je přesně to, co potřebujete. O mojí mámě si myslí, že je přesný opak, ale tak to není. Je pravda, že je přísnější a tvrdší, ale to je v pořádku. Asi potřebujete jednoho člověka, který je k vám tvrdý, a jednoho, který s vámi cítí. Myslím, že takhle dohromady to funguje dobře.
Něco jako hodný a zlý polda?
Ano. Hodný polda a zlý polda. Věřte nebo ne, táta je ten hodný a máma ten zlý.
Kdy jste začínala mít pocit, že už to zvládnete? Bála jste se ještě ve třetím setu o výsledek?
Ano, o ten jsem se nepřestala bát až do konce. Dokud to neskončilo, neměla jsem pocit, že mám situaci pod kontrolou. Nechtěla jsem se přestat soustředit.
Co se stalo?
Když jsem se vrátila po tom dešti, všimla jsem si, že jsem udělala 44 nevynucených chyb. Na posledním turnaji jsem s tím musela bojovat, dokonce i v prvním kole, prostě jsem jich dělala hodně. Na začátku druhého setu jsem neměla 44 nevynucených chyb ani nepamatuju. Nevím, kolik jich bylo na konci, ale určitě hodně.
Myslím, že 60.
Vidíte, to je neuvěřitelné.
Kdy jste jich naposledy udělala tolik?
To nevím. Doufám, že už se to nestane.
Proč jich bylo tolik? Pohybovala jste se dobře, měla jste problémy s údery?
Při tréninku bylo všechno v pořádku, řekla bych, že jsem prostě měla špatný den. Táta mi říkal o pár věcech, které jsem nedělala. Ve třetím setu už jsem si na to dávala pozor.
Dneska byl na kurtu Grandstand a na jedničce zvláštní program. Vy, Venus, Justine... Jaký je to pocit?
Na Grandstandu jsem tu nehrála už léta, loni jsem hrála na jedničce a na dvojce. Je to příjemné, vidíte tu hodně dětí. Vzpomínám si, že jsem tu byla, když jsem byla mladší. Pamatuju si, že jsem pozorovala Gabriellu Sabatiniovou (smích) a vždycky to bylo na Grandstandu. Řekla bych, že není na škodu, když děti mohou být tak blízko nejlepším hráčům. Jestli ráda hraju na Grandstandu? Raději mám centrkurt, ale já jsem typ člověka, který vidí sklenici zpola plnou.
Komentáře
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele