Serena: Nebyl to můj nejlepší turnaj, ale mít šestý titul je opravdu 'cool'
Kdy podle vás přišel nějaký zásadní zlom ve finálovém zápase? Bylo to potom, co jste získala druhou sadu a srovnala na 1-1 na sety?
Upřímně bych lhala, že to vím. Doopravdy teď nejsem schopná to říct, protože šlo všechno tak moc rychle, že nejsem schopná vracet se na nějaká místa a přemýšlet o nich. Určitě se pak na ten zápas ještě jednou podívám, nebo možná až o tom budu víc a víc přemýšlet, vzpomenu si, co bylo zlomové a co se stalo.
Jaký je to pocit vyhrát turnaj už pošesté?
Víte, je to moc krásné. Obzvlášť letos, na začátku turnaje jsem se necítila tak dobře, že bych mohla zase vyhrát. Ale o to víc si cením toho, jak to dopadlo. Je to moc dobrý pocit.
V prvním setu jste působila dost nezvykle. Vypadala jste, jako byste se uvnitř trápila a vaše mysl byla někde jinde. Jak jste se v úvodním dějství cítila?
Ano, v prvním setu jsem se necítila moc dobře, ale spíše po psychické stránce. Nemyslím si, že jsem měla málo energie nebo tak něco, spíše jsem se nějak nedokázala chytnout hned na začátku. Nešlo mi první podání, dala jsem nějaké dvojchyby a dělala jsem zbytečné chyby, pak jsem si ale sama říkala, že jsem se probojovala do finále a teď nevyužiju to, co umím. Začala jsem se více soustředit a chyby, které přicházely, neřešila. Pak se to postupem času zlepšilo a byla jsem zase schopná využít všechen svůj potenciál. Místy jsem si také říkala, že jsem třeba včera hodně trénovala nebo tak něco, ale nakonec to bylo spíše v hlavě. Řekla jsem si, šetři energií, hraj to, co umíš a jdi do toho. A ono to šlo.
Ano, řekla jste, že vám nešel servis. Na podání jste si nevedla tak jako dříve. V čem byla chyba?
Ani nevím, proč to nelétalo tak, jak by mělo. Nebylo to dost rychlé a musím uznat, že jsem celý turnaj nepodávala zrovna nejlépe. Když se podíváte na ty statistiky, je to jasné. Ani dneska to nebylo dobré, nemohla jsem se na servis spolehnout, takže jsem musela věřit v další části mé hry.
Teď je ale konec, máte po zápase a ať už byl jakýkoli, vyhrála jste ho, což je asi hlavní, ne? Budete o tom ještě přemýšlet?
Jo, myslím si, že dneska to nebyl můj den. Maria hrála doopravdy skvělý tenis, hrála agresivně a neuvěřitelně se hýbala. Každý se kouká na to skóre, ano, vyhrála jsem, ale Maria doopravdy hrála fantasticky! V prvním setu jsem si po všech těch chybách říkala, proč takhle hraju, proč to vůbec nejde.
Kdyby vám někdo za stavu 2-4 ve druhém řekl, že pak vyhrajete 10 her v řadě, věřila byste mu?
Počkejte, vážně jsem byla 2-4 dole?
Vyhrála jste 10 her za sebou.
Ano, ale já vůbec nevím, že bych prohrávala 2-4. (smích)
Dobře, tak tedy 2-3.
No, to už by odpovídalo. Nevím, prostě jsem zaťala zuby a bojovala. Nebyla to moje úroveň. Neměla jsem moc energie, ale pak jsem se zvedla a vše rostlo semnou. Asi proto jsem pak těch 10 her, jak říkáte, vyhrála.
Jste tady před domácím publikem, jak to na vás působí? Je to podpora nebo i tlak, že se od vás něco očekává?
Publikum tady je vždy skvělé, takže i proto tu tak ráda hraju. Vždycky mi pomůže a žene mě dopředu. Tlak moc nepociťuji. Když to tak vezmu, přestože jsme v Americe, spousta lidí tady dnes fandila Marii, protože ona je velká osobnost. Tudíž ten dav nebyl jednotný, což je dobré pro obě.
Už několikrát jste hovořila o tom, že s Marií ráda hrajete, proč je tomu tak?
Já ráda hraju se skvělými hráčkami, což Maria bez pochyby je. Úroveň tenisu se v posledních letech hodně zvedá a je fakt vidět. Není to jen v mužském, ale také v ženském tenise. Proti skvělým hráčkám se vždy musím vybičovat k tomu, abych podala dobrý výkon, a to mám právě ráda. Mám pak pocit, že musím odehrát fantastický zápas, abych onu hráčku porazila. Je to vždycky velká výzva a není samozřejmé, že vyhraje ta či ta, musí si to prostě uhrát.
Vy umíte takovéhle zápasy hrát a ukazujete skvělou psychiku, což dokládá například i loňské US Open, kde jste ve finále s Azarenkovou také hrála tři sety. Jak to děláte?
Nevím, jak se to dá dělat. (smích) Mám pocit, že mám dobrou psychiku už od dětství. Věděla jsem a vím stále to, co chci dělat a to je asi to hlavní. Nechci přestat. Když mi to nejde, chci pořád bojovat, i když jsem třeba dole. Bojuju a snažím se to zlepšit, nic jiného se asi ani dělat nedá.
Dává vám třeba váš tatínek nějakou radu před zápasem?
Vlastně ani ne. Málokdy mi něco říká. On je šťastný, že hraju a je v klidu.
Až skončíte kariéru, mohli by tady v Miami po vás a vaší sestře pojmenovat stadion, co říkáte? Máte šest titulů a Venus má tři, takže by tu mohl být třeba Williams stadion, co byste tomu řekla?
Jo, ale na to zatím nemyslím. Jsem stále tady a hraju. Nemyslím na to, když přestanu hrát. Doufám, že tohle nebyl poslední titul.
Zmínila jste se, že vám v zápase docházela energie, jak jste jí pak získala zpátky?
Já nevím. Začala jsem pít Gatorade a postupně se to zlepšilo. Není to žádná reklama na ten produkt, myslím to fakt upřímně. (smích) Nevypadá to tak, ale fakt mi pomohl.
Ta část sezóny, kdy se hraje na tvrdém povrchu pomalu končí, a už příští týden Vás čeká vstup do antukové sezóny. Nejdříve hrajete v Charlestonu, kde jste minulý rok vyhrála, pak turnaj v Madridu, kde jste také triumfovala a pak druhý grandslam - French Open, kde se vám minulý rok nedařilo. Těšíte se?
Asi to tak nevypadá, ale těším se, protože antuku mám ráda. Bude to náročné, protože v Charlestonu hraju už moc brzy, takže ten přesun nebude lehký, ale věřím, že to zvládnu. Cílem této části sezóny je určitě vyhrát zápas na French Open. (smích)
Jsou přesuny z povrchu na jiný povrch i přes ta léta, která se na okruhu pohybujete, náročné?
Není to ta náročné, protože tady ty tvrdé povrchy nejsou tak rychlé, takže to není takový skok, když pak hrajete na antuce.
Jaký je váš oblíbený povrch?
Mám ráda antuku, protože miluju to klouzání. Přijde mi to pak, že je to takové lehčí a máme to usnadněné. Ale nejoblíbenější je pro mě asi tráva. Na té mi jde i servis, i když neznám důvod, proč to tak je.
My jsme dali Marii otázku, kde by s vámi chtěla hrát. Řekla na trávě ve Wimbledonu, kde byste s ní chtěla hrát vy?
Je mi to jedno. Ať je to tráva nebo antuka. Dej mi raketu, míček a jsem připravená bojovat. (smích)
Pojďme zhodnotit celý tento turnaj. Jaké jsou vaše pocity na jeho konci?
Jsem ráda, že jsem tu mohla být a jsem šťastná za to, že jsem vyhrála. Rozhodně to nebyl můj nejlepší turnaj, na tom se všichni shodneme. Ale i tak to někdy dopadá. Jsem i tak moc ráda a už nyní se těším na příští rok.
Co pro vás ten šestý titul znamená?
Konečně mám nějaký rekord. To je opravdu cool, ne?! Navázala jsem na tenistky, jako byly Steffi nebo Margaret a to je hodně vzrušující.
Komentáře
Zaujalo mě, jak Serena odpověděla na otázku, proč se jí v 1. setu tolik nedařilo. Můžete být nejlepší tenistkou, ale kolikrát je to prostě jenom o hlavě. Psychika dělá ve sportu strašně moc... Potom taky souhlasím se Serenou, že Masha měla v Miami velkou podporu, což bylo slyšet na výkřicích diváků a vidět na transparentech. To se mi moc líbilo. Na druhou stranu, není se čemu divit. Jak říká Serena, Masha je velká osobnost a navíc je v Miami taky skoro doma. :) No a v té další odpovědi Serena vlastně potvrdila, co jsem tady o víkendu psal. Proti hráčkám ze špičky má největší motivaci a dokáže se nejvíc vyhecovat. Tudíž proti nim ráda hraje (a vyhrává).
Celkově bych řekl, že obě finalistky z letošního Miami by měly být vzorem pro všechny mladé tenistky. Kvalitních hráček a velkých bojovnic je samozřejmě víc, ale Masha a Serena hrajou s obrovskou vášní. U nich je vidět, že chtějí každý míček vyhrát. Milujou tenis, milujou zápasy a vítězství je pro ně droga. Stačí se podívat, jakou má Serena obrovskou radost z každého titulu, přestože už jich vyhrála tolik... To je prostě obdivuhodné. :)
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele