Šmídovo filé, Lendlova cola... Vítězové z roku 1980 vzpomínali na triumf

"Když jsme to vyhráli, tak nám spadl kámen ze srdce, a pak vzpomínám na to, jak nás naháněly holky," rozesmál Šmíd své kolegy i všechny přítomné. "To říkal Tomáš, mě se to netýkalo," bránil se Lendl. Šmíd pak pozval všechny v sobotu na večeři. "A pozvu nějaký holky pro Ivana. On nemá doma holek dost, tak aby nevyšel ze cviku," vtipkoval Šmíd na účet Lendla, který vychovává v Americe pět dcer.

Tehdejší československý tým porazil v pražském finále Itálii (4:1) a o výhru se zasloužili především Lendl se Šmídem, podobně jako předtím v semifinále na horké půdě v Argentině. Tam tehdy zazářil zejména Lendl. "Lendl byl v Argentině famózní, zahrál fantasticky tři dny," řekl za všechny Kodeš, který už byl tehdy na sklonku kariéry čtvrtým mužem týmu.

Lendl hrál finále jako dvacetiletý a právě výkonem v Argentině udělal velký krok kupředu. "Díky tomu vyrostl a hrál skvěle," řekl Šmíd. "Ve dvaceti letech byl Ivan jasným lídrem. Potřebovali jsme ho, aby porážel hráče z elitní desítky," řekl Složil.

Památka na vítězství? Fotka u poháru
Všichni si pamatovali, jak Šmíd v noci před zápasem zvracel z filé a jeho manželka volala Kodešovi. "Úplně jsem se tenkrát opotil, ale Tomáš se z toho dostal a šel na to bez tréninku z voleje," řekl Kodeš. "Já měl vždycky dobrou ruku," reagoval Šmíd a Kodeš svého parťáka ještě ocenil: "Tomáš byl vždycky bojovník a srdcař."

Příprava před finále v roce 1980 měla i zajímavé momenty. "Maminka Ivana kladla tenkrát na srdce trenérovi Pavlu Kordovi, aby její syn pořád nepil colu, kterou měl tak rád. Jako tým jsme měli legraci a táhli za jeden provaz," řekl Kodeš. V šatně se hrávaly i karty, hlavně mariáš. Složil hned přidal důvod, proč Lendl ve finále zápas zvládl. "Nechali jsme ho vyhrát," prozradil Složil. "Já byl už tehdy dost mazanej, hráli jsme většinou o desetníky a před zápasem o dvacetikoruny," smál se Lendl.

Lendl v týdnu řekl, že po pražském triumfu si všichni mysleli, že by mohli dál Davisův pohár vyhrávat. Už nikdy se ale nedostali ani do finále. "Davis Cup je specifický. Musí se sejít hodně okolností. Vyhráli jsme to jednou a zaplaťpánbůh za to," konstatoval Šmíd. "Vypadalo to na papíře dobře, ale je to těžké. Už se to hraje sto let a vyhrálo jen třináct zemí, takže je vidět, jak to je těžké," dodal Složil.

Za výhru tehdy tenisté dostali finanční odměnu (75 tisíc korun), ale nějaký pamětní suvenýr z finále jim chybí. Jen Lendl si od mezinárodní federace ITF nechal později poslat malou repliku "salátové mísy". "Jinak nemám nic, ani kus papíru," řekl Lendl a Složil přikývl. "Já mám jenom fotku u mísy, kterou každý zná. Nic jiného, bohužel," řekl Šmíd.

Všichni si pochvalovali tehdejší atmosféru. Lístky tenkrát chtělo sto tisíc lidí. "Atmosféra byla fantastická," řekl Lendl. "Tenkrát byl tenis v televizi jen výjimečně, tenis byl jen trpěný, a proto byla veřejnost hodně nabuzená," doplnil Kodeš.

Naposledy se všichni na kurtu sešli v prohraném semifinále ve Švédsku 1984, ale tehdy hráli už pouze Lendl, Šmíd a Složil, zatímco Kodeš už byl kapitánem.

U tenisu zůstali po skončení kariéry tři z nich. Složil je ředitelem akademie na Floridě, kde trénuje i hraje, Lendl od letošního roku připravuje Brita Andyho Murrayho a Kodeš hraje rekreačně a tenis hodně sleduje. "Já se na tenis podívám výjimečně, ale jinak tenisem nežiju. Teď uvidím vrcholný tenis naživo po dlouhé době a těším se na to," řekl Šmíd.