Tenis je dobrá práce. Pořád mě to baví, říká 44letá Peschkeová

Poprvé se v hlavní soutěži žen na grandslamu objevila na Roland Garros v roce 1994 ve čtyřhře a pravidelně objíždí největší turnaje od sezony 1998. "To je úžasné! Když to člověk zvládne, tak to vypovídá o tom, že už něco dokázal a že je pořád schopný být mezi špičkou," řekla osmifinalistka dvouhry ve Wimbledonu z roku 2005.

Právě turnaj na londýnské trávě přirostl Peschkeové k srdci nejvíce. Aby ne, v All England Clubu slavila před osmi lety jediný grandslamový deblový vavřín. "Připadá mi to tam jak někde na zahrádce. Je to tam všechno hezké s těma kytičkama. Tráva mi jako povrch herně dost vyhovuje. Trávu by měli zavést všude," prohlásila.

Na deblovém žebříčku je jedna z nejstarších profesionálek na okruhu osmnáctá. Letos už vyhrály s Američankou Nicole Melicharovou dva tituly. Celkem jich má 33, ale v New Yorku další nepřidá. Ve druhém kole prohrály s americkými hvězdičkami - patnáctiletou Cori Gauffovou a o dva rok starší Catherine McNallyovou.

"Byly o něco rychlejší než já, to je pravda. Tenis je teď svižnější, někdy je bez mnoha variací. Jen takové bum-bum," porovnala Peschkeová. Díky své technice a hře na síti ale ve čtyřhře za mladšími nezaostává. "Motivuje mě s nimi hrát."

Bývalá deblová světová jednička zná všechny čtyři grandslamové akce jako své boty. O Australian Open řekla, že je daleko. Paříž má ráda, jelikož na antuce vyrůstala. Wimbledon, jak jinak, je pro Peschkeovou úžasný. "A US Open je hezký turnaj na konci roku, nedaleko od domova. Letadlem mi to sem trvá dvě a půl hodiny."

S manželem a trenérem Torstenem totiž žijí na Floridě v Sarasotě. Za domem mají kurt. "Manžel by ho chtěl travnatý, ale ten není žádná sranda udržovat. Tak máme beton," prozradila Peschkeová. Přiznala, že opouštět domov a vyrážet na turnaje už se jí chce čím dál hůře. "Ale turnaje k vám domů nepřijdou samy od sebe."

Někdy si říká, jestli má neoblíbené ubíjející cestování ještě zapotřebí. "O hotelech a letištích už taky můžu napsat knížku a být průvodkyní," konstatovala. Nakonec vždy vyhraje láska k bílému sportu. "Mám tenis pořád ráda a pořád jsem s holkama schopná bojovat. Je to dobrá práce. Jsem svým šéfem. Baví mě to," řekla.

Důvodem, proč ještě hraje, je i manžel Torsten. "Můžeme spolu cestovat. Jinak bych už to asi nevydržela," přiznala. Tenisové manželství jim drží jako málokomu, i když práce a rodinný život se oddělují jen těžko. "Bez detailů," rozesmála se. S manželem pocházejícím z Německa si vytvořili vlastní řeč. "Když nechceme, aby nám někdo rozuměl, tak používáme směsici češtiny, němčiny a angličtiny."

Obdivovala Němku Steffi Grafovou a Martinu Navrátilovou. Ona sama je díky sportovní dlouhověkosti tak trochu tenisovým Jaromírem Jágrem. "Spoluhráčky nebo třeba fyzioterapeutky mi nevěří, kolik mám let. Chtějí po mě občanku. Sport mě udržuje i fit. Z tohoto ohledu má dost pozitivní vliv," řekla většinou vždy dobře naladěná Peschkeová. "Já jsem po taťkovi taková dobrá povaha," vysvětlila.

Má velký podíl na fedcupové úspěšné éře. V Moskvě 2011 v rozhodující čtyřhře uspěly s Lucií Hradeckou a Česko získalo titul po 23 letech. "To bylo něco. A pak se to rozjelo," poukázala na to, že od té doby tenistky vyhrály ještě pětkrát.

Sama má ještě jeden tenisový cíl. "Chtěla bych jednou vyhrát Masters. Už jsem ho hrála osmkrát, třikrát jsem se dostala do finále a pořád nic. Mít titul z Turnaje mistryň, to bych ještě brala," zasnila se. S Melicharovou mají velkou šanci, že se mezi osmičku nejlepších párů sezony dostanou, a v Shenzhenu v říjnu třeba uspějí.