Tenis si teď víc užívám, už se těším na turnaje, říká před šňůrou v Americe Azarenková

Běloruska Azarenková od letošního Australian Open laborovala se zánětem šlach v noze a od konce ledna odehrála jediný zápas v březnu v Indian Wells, kde nebyla zcela fit a prohrála s domácí Davisovou. Na kurty se bývalá světová jednička vrátila až na travnatém turnaji v Eastbourne, kde však prohrála v prvním kole s Italkou Giorgiovou, ve Wimbledonu pak padla ve druhém kole se Srbkou Jovanovskou.

I přes první neúspěchy po návratu Azarenková věří, že se do tempa dostane už na amerických betonech, cítí se zdravá a má chuť hrát. Prvním turnajem v Americe bude pro aktuální světovou desítku podnik ve Stanfordu, kde v roce 2010 triumfovala. Letos obdržela od pořadatelů divokou kartu.

Přečtěte si rozhovor, v němž se Běloruska rozpovídala o svých cílech pro zbytek letošní sezony, ale i o procesu léčení, kterým prošla v první polovině letošního roku:

Jaké jsou vaše ambice pro zbytek letošní sezony?
Vždycky se snažím soustředit na nadcházející zápas, nechci se moc svazovat. Je jasné, že občas přemýšlím o cílech, kam bych to ráda dotáhla, jak by to mohlo vypadat, ale to jsou opravdu jen představy. Realita je úplně jiná. Nikdy mi moc nešlo o žebříčkové postavení, mým hlavním cílem bylo vždycky vyhrávat turnaje. Všude, kde hraju, chci vyhrát.

Letos jste zmeškala několik měsíců kvůli zranění, klesla jste v žebříčku a musíte začínat téměř znovu. Máte po návratu stále chuť hrát tenis?
Určitě ano, je to teď mnohem větší zábava. Někdy potřebujete přestávku. Je pravda, že tahle byla vynucená a byla hodně dlouhá, ale za tu dobu jsem si uvědomila hodně věcí. Tenis si teď o to víc užívám, o to víc mě to baví.

Co vám nejvíce chybělo, když jste nemohla hrát?
To soutěžení a hra. Miluju tenis i soutěžení a přináší mi to hodně radosti. Když jsem léčila zranění, tak jsem nemohla hrát, musela jsem jen sedět, odpočívat, potom rehabilitovat a to mě moc nebavilo, bylo to ale potřeba.

Některé hráčky mívají v podobných obdobích i deprese, byl to i váš případ?
Ne, tomu jsem nepodlehla, za což jsem moc ráda. Vzala jsem to tak, jak to bylo, ale přitom jsem stále věřila tomu, že se uzdravím a zase budu hrát. Nepřemýšlela jsem o tom, proč, ale spíš jak a co mám dělat proto, aby to bylo jinak, abych byla zdravá. Hodně mi pomáhala rodina a celý můj tým, podrželi mě, když bylo potřeba, za což jim moc děkuju.

Co vaši fanoušci?
Ti mě v tomhle období podpořili snad úplně nejvíc. Byla jsem s nimi v kontaktu přes sociální sítě, takže jsem si s některými i psala, některé jsem pak dokonce i potkala osobně, bylo to skvělé. Posílali mi různá videa, fotky, dárky a vzkazy, a tím mi dodávali sílu a motivaci k léčbě. Největší radost jsem měla, když mi jeden kluk poslal fotku, že jsem ho inspirovala k tomu, aby začal hrát tenis. Každá taková zpráva nesmírně potěší a zahřeje u srdce. I o tom je tenis, máme být vzory pro děti a pro mladé lidi. Sport je důležitý, ať je to tenis nebo něco jiného, je to jedno. Všem fanouškům moc děkuji za podporu!