Tomáš Berdych: Grandslam je pořád výzva

Uvědomujete si, že jste už deset let na okruhu ATP? V roce 2002 jste začal hrát turnaje Futures...
„Letí to, ale ještě nejsem ve věku, abych si to moc připouštěl. Deset let je hodně, určitě to vypadá hůř než můj věk. (usmívá se) Ale není třeba panikařit, ještě mám na velké úspěchy čas. Nicméně dalších deset už (v singlu) určitě nevydržím. A deblové cíle nikdy mít nebudu.“

Jak se za těch deset let změnil tenis?
„Hrozně moc! Před čtyřmi pěti lety se to zlomilo a všichni jedou na stále vyšší obrátky. Tenis se ohromně zprofesionalizoval, i padesátý hráč světa už má osobního trenéra, fyzioterapeuta, někdo i kondičního trenéra. V minulosti nic takového neexistovalo. Dřív člověk dohrál a večery bývaly uvolněnější. Na to dnes můžete zapomenout.

Trénuje se víc?
„Určitě. Ale mnohem víc se dbá na jídlo, regeneraci a další detaily. Je stále těžší udržet si pozici, a to nemluvím o tom, když se chce hráč posunout v žebříčku výš. Djokovič, Nadal, Federer a Murray zběsile ženou tenis dopředu. Na nás ostatních je se jich držet a občas zkusit někoho z nich porazit.“

Říká se silná čtyřka, ale Murray nikdy nevyhrál grandslam. Patří vůbec do stejné škatulky jako zbývající tři?
„Čas od času prohraje s hráčem typu Garcia-Lopez, což se Djokovičovi, Federerovi a Nadalovi nestává. Tohle možná lehce Andyho odděluje. Nicméně výsledky má fantastické. Dokáže vyhrát tři velké turnaje v řadě, poráží ty před sebou. Každopádně jsou všichni čtyři výjimeční, takže kdybych měl udělat čáru, tak až Murraym.“ (s úsměvem)

Hrál jste finále Wimbledonu, Davis Cupu, máte spoustu úspěchů. Kam se podle vás ještě můžete reálně posunout?
„S Tomášem (Krupou) jsme si na začátku spolupráce dali nějaké cíle. Dopracovali jsme se k finále v Miami, finále Wimbledonu, semifinále Roland Garros... Mezitím to ale bylo všelijaké, takže jsme si řekli, že je potřeba udělat dobrou sezonu jako celek. To nám vyšlo loni. Ale pořád tomu chyběly velké výsledky, ačkoliv rok to byl skvělý. Letos chci zkusit zopakovat loňský rok, ale upřímně říkám, že bych byl raději, kdyby přišel jeden skvělý výsledek, a vše ostatní může být klidně horší. Chybí mi zkrátka velký výsledek, vítězství na grandslamu!“

Na grandslamy se ale všichni soustředí úplně nejvíc...
„No právě. Djokovič, Nadal, Federer a Murray jsou čtyři, takže abych grandslam vyhrál, musím porazit tři z nich. To je mazec. Ale do dnešní doby to patří a já to pořád beru jako výzvu.“

Murray najal Lendla, Štěpánek spolupracoval s Kordou, Roddick s Connorsem a jsou i další příklady. Nenapadlo vás navázat spolupráci s nějakým bývalým šampionem, který by vám mohl k velkému titulu pomoci, třeba jen důležitou radou?
„Přemýšlel, nepřemýšlel... Nikdy jsem nikoho takového nehledal. Jsem spíš typ, který musí mít dobrý pocit, odpracovat si trénink na kurtě a pak jít do zápasu. Nemyslím, že by mi pomohlo, kdyby mi někdo říkal, jak to hrál on, co vidí, co bych měl... Murray s Lendlem také nehraje. Dělají spolu jen taktické věci kolem. Myslím, že to může být impuls, když člověk hraje ve stereotypu a potřebuje změnu. Ale zastáncem této cesty nejsem, nevidím v tom výhru a rozdíl, ať tam sedí ten nebo onen.“

Celý rozhovor najdete v květnové Tennis Areně.