Tvrdý trest pro Troického: Neodevzdal vzorek krve a 18 měsíců nesmí hrát

Je to o důvěře a o volbě každého, jestli chce nebo nechce uvedené věci podstoupit. Nikdo nikoho nemůže nutit, to je jasné.

Davat 18 mesicu za neodevzdany vzorek mi jako projev duvery neprijde :-)) Duvera musi byt oboustranna, stejne jako respekt nebo laska

Úkolem dopingové komise opravdu není důvěřovat, ale prověřovat. Důvěra, láska ani respekt nemusí být oboustranné, to je jenom hloupý mýtus. Respekt má ten, kdo si ho zaslouží, nikdo není povinen mu jeho respekt (důvěru, lásku) opětovat.

Pokud jsou tyhle veci jednosmerne nebo vyrazne asymetricke tak se temer vzdy jedna o pruser. :-)

Ten průser ale nezavinil ten, kdo důvěru (respekt, lásku) neopětoval. Pokud někdo předpokládá, že když někomu projeví respekt (důvěru, lásku), zavazuje ho automaticky k tomu, aby vůči němu projevil totéž, potom je to blb a za případný průser může sám. Předpoklad, že respekt, důvěra a láska musí být symetrické, je prostě hloupý.

"Vina" neni nikdy jednostranna, je to spojita nadoba. To je jen takova manie "vinu" koncentrovat na jedno misto a zbytek (casto sam sebe) vyvinit.
Hloupe je povazovat asymetrii za nepruserovou a v podstate za beznou nebo zadouci. Nebo by tu byli nejake priklady jednostrane duvery, respektu nebo lasky co jsou "dobro"?

Naopak, mánie, nebo spíš tradiční hloupé klišé, je, že "vina je vždycky na obou stranách". To je taková populární pseudovyzrálá rádobymoudrost kvazimudrců, kteří nemají co říct. Prázdná fráze.

Vina je tam, kde je. To, kde je, je věc posouzení, a k posouzení je potřeba věc posoudit. Někdy je výhradně na jedné straně, někdy na druhé, někdy na obou rovným dílem, a někdy více na jedné a méně na druhé. Kdybychom se spokojili s automatismy a zajetými klišé typu "vina je vždycky na obou stranách", nemuseli bychon nikdy hodnotit a posuzovat nic a život by běžel automaticky tak jak jsme ho jednou provždy nalinkovali.

Když mi nějaký blbec projeví respekt s tím, že mi bude lichotit, jak mluvím rozumně a moudře, přitom budu vědět, že je to blb, který dlouhodobě ukazuje, že rozum ani moudrost nepobral, potom mu respekt opětovat nebudu. Pokud bych se nechal unést falešným pocitem polichocení s tím, že "kdo je na mé straně, je můj přítel", potom bych byl sám blb, slabá osobnost bez nezávislé vůle, která si respekt nezaslouží. Respekt není automaticky oboustranná záležitost. Respekt má ten, kdo si ho zaslouží, respektive "příjemce", o kterém tak "dárce" usoudí podle svého uvážení. Na respekt nemá nikdo automatický nárok. Například chronický gauner si můj respekt nezaslouží, i kdyby mi svůj respekt vůči mně přinesl na zlatém podnose.

Totéž důvěra. Pokud já například důvěřuji státu a jeho aparátu natolik, že v něm dobrovolně žiji jako jeho občan, pak například důvěřuji policii, že mě může na dálnici zkontrolovat, jestli jsem neřídil pod vlivem alkoholu, a že to posoudí spravedlivě, nebude nic záměrně falšovat. Moje důvěra ale nijak nezavazuje policii, aby věřila mému slovu: "nic jsem nepožil, nemusíte mě kontrolovat". Na opětování důvěry nikdo nemá nárok. Ani já, ani Viktor před dopingovými komisaři. Pokud by ho měl, ztratila by dopingová kontrola jakýkoli smysl.

A o neopětované lásce bylo napsáno asi milion románů, písní, básní, skladeb i scénářů. Láska skutečně není povinně symetrická. Na opětování lásky nemá nikdo nárok. Když se do někoho zamiluji, nemám nikde zaručeno, že se protějšek do mě taky zamiluje, a už vůbec nemám žádné právo si to po protějšku vynucovat. A dokonce na tom není ani nic nefér. Pokud je láska opětována, super, pokud ne, to je holt život.

Pro názornost si ještě můžeme svět podle mudrců, zastávajících teorii symetrie, shrnout do jednoho příběhu. Mohl by z toho být zajímavý film...

Zloděj ukradne hlavnímu hrdinovi auto. Hlavní hrdina sice namítá, že je proti, ale zloděj mu odvětí: "Já respektuju tvoje právo žít, tak ty respektuj moje právo krást." "OK, respekt, chlape", odpoví mu postižený, protože ví, že v přísně symetrickém světě respekt musí být oboustranná věc.

Zloděj jde úspěšnou krádež zapít třiceti pivy do hospody. Když vyjede na silnici dvousetkilometrovou rychlostí a šňeruje si to od krajnice ke krajnici, policie ho zastaví a chce mu zkontrolovat dech. "Hele, já vám věřím, že vás můj dech zajímá, tak vy zas věřte mně, že jsem v pohodě a nic měřit nemusíte", zamumlá. Policie ho nechá být, protože důvěra je věc oboustranná, jinak je to vždycky průser.

Zloděj se vřítí maximální rychlostí na přechod pro chodce, kde srazí zrovna procházejícího hlavního hrdinu, kterého navždy těžce zmrzačí. Oba dva, zloděj i postižený, za to ještě týž den vyfásnou stejný flastr, dvacet let natvrdo, protože soudy nejsou potřeba (to se ušetří peněz!), věci se řeší automaticky - v symetrickém světě je vina vždy na obou stranách, to jsou spojité nádoby. Zloděj neměl postiženého přejíždět, postižený zase neměl co chodit po přechodu, kór na zelenou... I tak se ale oba ve vězení na společné cele mají rádi - hlavní hrdina se, po vzoru stockholského syndromu, do svého zmrzačitele zamiluje, a tomu nezbývá než lásku opětovat, protože v symetrickém světě musí být všechno vzájemné, jinak je vždycky průser. Takže zaplaťpánbůh, že tady žádný průser nenastal, příběh má díky symetrii svůj happyend.

Přihlaste se, kdo chce v takovém světě žít, zvedejte ruce...

pekne romany, ale ja v tom nemuzu najit to "dobro" te asymerie, ty radeji misto toho utocis na symetrii :-)

1. V tom románu to dobro asymetrie je, chce to jen pochopit (není to vůbec těžké).

2. O dobru asymetrie tato debata vůbec nebyla. Celá debata byla pouze o tom, že symtrické vidění světa je totální pitomost.

1. Ja v tom ctu o blbcich, zlodejich a gaunerech :-)
2. Na to dobro asymetrie sem se vyslovne zeptal.

Symetrie se odrazi v rcenich. Nad nikoho se nepovysuju pred nikym se neponizuj, Nedelaj druhym co nechces aby tobe delali jimi. Co mi neni rovno potom je mi ho.no.

Respektujes nekoho kdo nerespektuje tebe? Duverujes nekomu kdo neduveruje tobe? Milujes nekoho kdo nemiluje tebe? Libi se ti to? Hykas blahem?

Viktor je nevinný, vůbec o tom nepochybuju. V té osudné chvíli si zjevně vůbec neuvědomil, co všechno se může stát...

Malá vzpomínka na lepší časy:

http://www.youtube.com/watch?v=UYV9zFC2VbA

presne, treba soi hlavne posvietit na kolegu srba Djokovica, ci to bude tou stravou a o Nadalovi ani nehovorim...

*si

*si

Nechce se ti věřit, že někdo může bejt tak skvělý bez dopingu, viď?:-)) chudacik

Nechápu ty neustálé řeči kolem Nadala a dopingu. Co je podnítilo? To, že má v porovnání se zbytkem špičky udělanou postavu? Zkuste mi to objasnit - máte nějaký reálný důkaz či alespoň oprávněné podezření, že bere? Pokud ano, odkažte mě na nějaký článek, nebo mi alespoň zkuste ozřejmit, co tyto fabulace odstartovalo. Díky.

Nežiješ ty náhodou v bubline ? :)

Tak mi odpověz a dostaň mě z té bubliny. Budu ti zavázán.

Nevíš, že 1000x opakovaná lež se stává pravdou?:-P:-D

Len aby nedošlo k nedorozumeniu, Amputace svoju odpoveď dostal ;)

To se mně ulevilo.
:-)))

Kokain Gasquet vzal, aby si užil, ne aby se zvýhodnil oproti jiným. Samozřejmě je to špatně, ale k výkonosti, lepší hře ti kokain stejně nepomůže.

Nemám mnoho skúseností s drogami, ale kokaín zlepšuje motoriku, uvoľňuje organizmus a myslím, že môže dosť pomôcť vo výkone.
Opravte ma ak sa mýlim, ale veď aj tak všetci vedia, že Gasquetova story je blábol.

Kokain vyvolává vzrušení a euforii a působí krátce půl hodiny maximálně hodinu. Není to žádná droga, která napomáhá k zvýšení výkonu, hlavně fyzického, spíš naopak.

Jaká nespravedlnost? Porušil pravidla? Porušil, tak jaképak copak. I kdyby tam neměl nic, je povinen vzorek odevzdat.

Jako jenom za to že jednou neodevzal vzorek, navíc když mu údajně komisař řekl, že při nemoci ho dávat nemusí dávat dávat trest na rok a půl a prakticky tak ukončit jeho kariéru, to mi připadá dost přehnaný...

:DDD
odmítnutí krevního testu = byrokratická srač.a :DDD

Jojo, hrát jednoručák,tak se mu to nestane.

Poločas rozpadu je u některých látek takový, že hrají roli i hodiny, např. efedrin injekčně nebo růstový hormon, tyhle látky by mohly být pro tenisty velmi užitečné .-)

Jo:-(

Zítra večer dojedu tak hned je sem dám

Díky...

Nebál bych se to přirovnat ke konci Viktorovi profesionální kariéry, čas a pokrkok v tenise zastavit nelze!
Velká škoda!