Valentová na juniorském finále roku kvůli zranění břišního svalu chybí. Rozmluvili mi to rodiče

Důvodem je nedoléčený břišní sval. K újmě přišla talentovaná tenistka nové generace na grandslamovém US Open, kde došla až do finále. Jenže… "Hrála jsem New Yorku s tím zraněním snad tři zápasy. Takže když jsem pak dohrála a dostala se díky tomu do TOP 8, nakonec jsem musela tu Čínu odvolat. Hodně mě to mrzí," vyprávěla Valentová na tiskové konferenci, kde český fedcupový tým představil svého nového partnera - pojišťovnu Agel.

Jak těžko jste se loučila s tím, že se na finále nepodíváte?
Vlastně mi to rozmluvili rodiče. Nechtěli, abych v tomto věku podstupovala nějaké riziko. Sval se zase může natrhnout ještě víc a pak bych přišla třeba o Australian Open nebo další turnaje. Nechci s tím mít problémy do budoucna. Ta jizva je stále vidět, takže jsem poslechla všechny doktory i tady v Agelu a zůstávám.

Takže vy sama byste do Číny nejraději odletěla?
Pořád jsem doufala, byla jsem optimista. Nakonec jsem ale tři týdny nehrála a kdybych tam vyrazila, asi bych nehrála tak, jak umím. A jet jen na výlet? To nevím... Samozřejmě mi to ale drtí srdce, když koukám na videa. Byla to opravdu motivace, i ta samotná Čína, já tam nikdy nebyla a chci se tam někdy podívat.

Zmínila jste, že jste s natrženým břišním svalem hrála tři zápasy. Jak to, že jste na problém nepřišli dřív?
Už nějaké druhé nebo třetí kolo mě to začalo pobolívávat, ale spíš jsme si mysleli, že je to namožené.  Na každý zápas jsem to místo měla preventivně zatejpované. Náš masér mi říká, že mám vysoký práh bolesti, takže já skoro nikdy necítím nějaké potíže. Nakonec ale vyšetření ukázalo trhlinu 7 milimetrů dlouhou, takže jsem byla trošku překvapená...

Jak velký strašák je pro tenistky zranění břišních svalů?
Určitě velký. Všichni mi vlastně říkali, že s tím měla problémy Karolína Muchová, tak ať jsem opatrná a raději vše doléčím, ať je to do budoucna dobré. Ale samozřejmě, břišní svaly jsou namáhané hlavně při servisu, při tréninku i v zápasech jsou to stovky nebo tisíce pohybů na postižené místo, takže je to opravdu nepříjemné.

Možná vám ale ta neplánovaná pauza pomohla zase dohnat školu?
To máte pravdu! Teď opravdu chodím do školy a nahnala jsem si pár celkem dobrých známek, takže se musím pochválit. Mám chvíli čas na učení, takže se učím, ale je to těžké. Vlastně jsem na střední nikdy ve škole nebyla tak dlouhé období. Je to pro mě hrozný nezvyk, sedět tam šest nebo osm hodin denně. Až zase odjedu, těžko tomu dám tolik jako teď.

Sezona se vám ale rozhodně povedla. Představovala jste si ji takhle na začátku roku?
Určitě nebyla špatná, jsem za ni moc ráda, i když úplně ideálně taky nezačala. Hned v Austrálii jsem onemocněla. Měla jsem horečky až 39 stupňů, jak se tam hrálo ve čtyřicítkách, ale došla jsem do čtvrtfinále. A také doufám, že ji ještě nekončím. Ještě pojedu nějakých pár turnajů a v prosinci chci do USA na Orange Bowl.

Zatím ctíte hlavně juniorský okruh. Některé mladší hráčky přitom už naplno hrají mezi ženami. Kdy se k tomuto kroku chystáte vy?
Já už těch ženských turnajů pár zkusila, byla jsem i v semifinále singlu na 60tce. S Magdou Smékalovou jsme vyhrály i debla, takže to byl snad dobrý začátek mezi ženami. Taky jsem si mohla zkusit Livesport Prague Open na Spartě, což byla skvělá zkušenost. I v novém roce něco zkusím, ale na grandslamech se budu snažit držet v juniorce. Prostě všechno má jít postupně...

A jak vnímáte sílu českého ženského tenisu. Cítíte, že se už o vás ví čím dál víc?
Je to příjemné. Vlastně mě těší, že i holky, které hrají Billie Jean King Cup už mě poznají a pozdravíme se. To prostě potěší.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.