Vondroušová už se nebojí hrát doma, po hladké výhře šla ještě trénovat

Dvaadvacetiletá Vondroušová trénuje na Štvanici od sedmi osmi let. V patnácti se přestěhovala z rodného Sokolova do Prahy a v I. ČLTK i rok bydlela. Vyhrála zde sice před pěti lety turnaj ITF, ale jinak podle svých slov domácí zápasy příliš ráda neměla.

"Asi to bylo celkově o tlaku. Když jsem mladší, tak jsem nebyla zvyklá hrát doma. Chtěla jsem hrozně vyhrávat," uvedla. Nyní už je všechno jinak. Pomohly i její dvě výhry v loňském finále v O2 areně. "Odehrála jsem tam dobré zápasy, zvykala si a teď si už užívám, že tady můžu mít všechny blízké, rodinu. Baví mě hrát před nimi zápasy," řekla.

Nervózní ale finalistka Roland Garros z roku 2019 na začátku byla. V první hře utkání s Dartovou udělala dvě dvojchyby. "Obě jsme byly zatuhlé, já teda úplně," přiznala. "Ale pak jsem se rozehrála. Antuka mi sedí víc než jí, dostávala jsem se do tlaku. Taky jsem se rozservírovala, cítila se dobře a moc jsem si to užívala," zopakovala.

Za zlomový míč označila výměnu ve druhém gamu. V rohu kurtu uklouzla, ale Britka nedokázala situaci využít. Míč poslala jen do sítě. "Asi zazmatkovala, když viděla, že sedím, a chtěla to tam jen dát," uvažovala Vondroušová. "Kdyby to bylo nula dva, tak je to víc nepříjemný. Bylo to trošku štěstí, ale pak už jsem se cítila dobře a odehrála dobrý zápas."

Vondroušová vyhrála dvanáct her v řadě a po 55 minutách zápas skončil. "Chtěla jsem hrozně vyhrát a ulevilo se mi, že to šlo takhle dobře a rychle," usmívala se.

Po dlouhé době sledoval její zápas naživo trenér Jiří Hřebec, Pod jeho vedením se připravuje na Štvanici, ale na turnaje s ní už někdejší daviscupový reprezentant nejezdí. "Byl spokojený, ale ještě mě žene trénovat, protože jsem hrála krátce. Půjdu na trénink, až Terka (Martincová) dohraje," řekla Vondroušová.