Vyčerpaný Nadal bude před Wimbledonem odpočívat s rodinou

kniha Open je asi zatím nej

Magerka má ještě něco o Rogerovi, ale nevím název, tak až příjde

Jo mám tu co spaniel
Stauber - Federer a jeho pribeh (neni to autobiografie) - já tomu říkám sebrané spisy - jakože rozhovory, články - Roger to nikdy neautorizoval, ale cenu pro mě jako jeho fandu má velikou :-))

tak snad se jednou dočkáš a i Roger vydá svou vlastní autorizovanou :-)

jestli by mě víc nezajímala kniha Mirky - Život s Rogerem - takový ten ženský pohled :-))

Jo tak to mě by zas tak nezajímalo, to si radši počkám až bude mít svou knihu jako jí má Rafa

A co Královna Petra, četl to už někdo? Má cenu to kupovat??

... boze, z Forehanda je filozof! ;-)

A je to vonku! :)

TICHO, PRÁVĚ TO vás nejvíc zasáhne, když hrajete na centrálním
dvorci ve Wimbledonu. Udeříte míčkem o měkkou trávu
a on se nehlučně odrazí zpět; nadhodíte si ho na podání, strefíte
jej a slyšíte ozvěnu vlastního úderu. A každou další ránu.
Ťuk, ťuk; ťuk, ťuk
Až teď si zpětně uvědomuji,
že při finále Wimbledonu v roce 2008 sledovaly můj zápas
s Rogerem Federerem, největší zápas mého života, miliony lidí
po celém světě.
Vždycky jsem snil o tom, že budu hrát tady ve Wimbledonu.
Můj strýc Toni, který je celý život mým trenérem, do mě
odmalička vtloukal, že to je největší turnaj ze všech. Když mi
bylo čtrnáct, prozradil jsem jednomu svému kamarádovi, že
sním o tom, že tam jednou budu hrát a vyhraji. Dosud jsem
zde však hrál a prohrával ? v obou případech proti Federerovi
? ve finále předchozího roku a toho roku ještě předtím.
Porážka v roce 2006 nebyla tak tvrdá. Šel jsem tehdy na kurt
plný radosti a štěstí, že se mi těsně po mých dvacátých narozeninách
podařilo dostat se tak daleko. Federer mě dostal
docela snadno, snadněji, než kdybych tam šel s větší sebedůvěrou.
Zato po porážce v roce 2007, která se protáhla
na pět setů, jsem byl naprosto zničený. Věděl jsem, že jsem
měl na víc a že to, co mě zradilo, nebyly mé schopnosti ani
úroveň hry, ale má hlava. A po té ztrátě jsem plakal. Plakal
jsem v šatně půl hodiny bez přestání. Slzy zklamání a sebeobviňování.
Prohra vždycky bolí, o to více, když jste měli
šanci a promarnili ji.

je třeba rozlišovat Rafu (bojovníka pro veřejnost) a Rafaela (něžnou duši pro přátele)...

Mě tam docela překvapilo že jeho přítelkyně hrála taky tenis, to jsem vůbec nevěděla

Já to docela dobře rozlišuju, a vnímám jeho něžnou duši, a myslím, že i většina jeho fanoušků :-)

Ale to přece nikdo nevyvrací. Právě jsem psal, že jeho projev na kurtu (zažranost, posedlost, bojovnost a extrémní nasazení při každém míčku)jeho kniha pouze potvrzuje. Píše, že nedokáže brát tenis jinak než vážně, i když se třeba jedná o exhibici. Žádný sport nedokáže brát jen tak.
To, jaký je mimo kurt, je další extrém. Plachý, bojí se vody, bouřky, řídí auto velmi pomalu, projevuje až neobvykle panickou starost o své blízké. Když odjede z domu, několikrát volá matce, jestli je uhašený oheň v krbu.........
Hodně mě tam zaujalo to, jak to funguje v jejich rodině. Je to opravdu takový klan. A Toni se tam vůbec nejeví jako nějaký dobrosrdečný strýček. Udělali z něj takovou "tenisovou mašinu", ale přijde mi, jako kdyby si on ani to vítětství nedokázal vychutnat. Už myslí na další zápas.
Rafa by se teď možná už chtěl strýci vzepřít, ale nedokáže to. Úcta a rodinné tradice mu to ani neumožní......
Mě se ta kniha jeví jako velmi zajímavé čtení a i se kolikrát podivím tomu, co na sebe vše odhaluje.

A to, že je plachý a má něžnou duši nikdo nevyvrací, z té knihy to alespoň vyplývá.....:)

Já si spíše myslím, že je to hlavně o tom jak na něj strýc působil když byl malej, jistě k něčemu mu to hodně pomohlo, hlavně v bojovnosti a k úctě k tenisu, ale právě proto má i tu druhou stránku, prostě psychika je trošku narušená, i proto se mu neumí vzepřít a proto je takový jaký je.....však tam i píše jak se to jeho otci nelíbilo, ale nakonec to nechal být a tonimu nic neřekl

Ano, s tím souhlasím. Myslím právě, že na tom jaký teď je, má velký podíl strýc. Mělo to svá pozitiva co se tenisu týče, ale Rafovi to v mnoha věcech mohlo uškodit.
Zmiňuje se tam třeba o tom, jak teď strýc chce, aby si více věřil, aby nehrál zápasy třeba na GS od prvních kol naplno. Ale to je přesně to, co mu odmala vtloukal do hlavy a k čemu ho vedl. Rafa si to uvědomuje, ale nechce se hádat a vyvolávat spory.
Je to zajívavé čtení, a třeba v porovnání s biografií Agassiho úplně něco jiného i třeba ve stylu jakým je to podáváno.

tam velmi překvapilo to vyvrácení mýtu, že geniální vizionář Toni určil Rafovi, aby hrál levou rukou, že mu to v životě velmi pomůže - jak říká Rafa je to nesmysl :-))
A André mě zas překvapil zpovědí, jak nadával Nicku Bollettierimu a jak mu to díky neskutečnému talentu a zápalu pro tenis procházelo :-)))

Ono to nevyplývá jen z té knihy, ale z celého jeho chování mimo kurt, a když hráči už pár let fandíš, vnímáš tyhle "věci pod čarou" :-) Knihu jsem zatím nečetla, jen pár úryvků, ale nemyslím, že mě v ní něco zásadně překvapí..jinak můj názor je, že kdyby se chtěl Tonimu vzepřít, jistě by to už udělal, ale spolupráce jim zatím funguje, a on sám na strýce nedá dopustit, bez něj by možná ani nebyl tam, kde je..nikdo neví, jak by se v dětství formoval a vyvíjel jeho talent bez pevný ruky, asi měl disciplinu odmala, ale tohle vše ho jen ještě víc posílilo.
Že je plachý, no má takovou povahu, introverti to mají ve vztahu k ostatním lidem těžší, a tím víc ho obdivuju, že i s tímhle vším se dokázal tak vypracovat.

Ale i přesto jak Rafa má strýce rád a jak celá rodina funguje jako klan velmi kvalitně a dobře (je to jistě obdivuhodné), ale chtěla jsem tím říct, že to jak je o Tonim v knize psáno, na mě nepůsobil ani trochu kladně, naopak se mi potvrdilo to co jsem si myslela a ještě trochu mě to podpořilo v tom, nemít ho ještě víc ráda (nebo jak to napsat) prostě že mi je ted ještě víc nesympatický než předtím

To určitě by bez něj nebyl kde je ted! O tom tu ale nikdo nemuví. Mě v té knize krom toho že MAria hrála tenis, nepřekvapilo taky nic. Pokud máš pocit že už by se mu vzepřel, tak on tam právě tohle popisuje: že i když má chut se mu vzepřít neuděláto, za prvé z úcty, za druhé nechce (podle mě i opět psychika) a za třetí nemá rád spory, tak nechce vyvolávat hádky.

Tak sem si na základě diskuze přečetla úryvek z knížky a tomu teda neodolám...Hned v pondělí kupuju..:))

Se svým příspěvkem jsem reagovala na Oskara, kde píše o vzepření se Tonimu a dál jsem to rozvedla..ty důvody, o kterých píšeš, proč to Rafa neudělá, mě víceméně taky nepřekvapují..k Tonimu mám neutrální vztah, beru ho jako součást týmu Rafy a pokud se mu daří, asi nebude chtít nic měnit.
Určitě jsou chvíle, kdy si i já říkám, jestli mu ještě má strýc co dát, ale tuhle otázku a její vyřešení nechám na Rafovi, pokud si ji klade..

V hodnocení strýce Toniho souhlasím s Carolyn, jak to vylíčila.
Ono lze hodně vyčíst pod čarou podle toho, jak se lidé chovají. Ale v té knize je to ještě vše rozvedeno a i sám Rafa to tam zmiňuje.
Samozřejmě pevná ruka je při výchově mladého sportovce potřeba, ale je otázka do jaké míry. Sám Rafa toto vnímá. Není pravda, že když se chceš někomu vzepřít, tak že je to tak snadné. On ví, jak to vše je. Že by mu i prospělo se více prosazovat, ale zatím toho není schopen. Je to vzhledem k úctě k Tonimu, k rodinné soudržnosti (Rafa nechce nic narušit), ale je to i tím, že je moc slušný a vychovaný k tomu, aby poslouchal.
Toť zatím můj názor na to, co jsem přečetl.:)
Jestli jsi Emo jeho velká fanynka a měla by jsi možnost si to přečíst, rozhodně doporučuji.:)

Oskar: máme na to úplně stejný pohled

Emo: podle mě Rafa pořád strýce potřebuje, pokud máš pocit že už ho víc naučit nemůže, není to jen o tom, Rafa snad sám i prohlásil, že ho potřebuje mít sebou na turnajích, prostě on je něco pro něj co mu hodně pomáhá a bez toniho na turnaji je prý Rafa poloviční - a to je dáno i vším tím co jsem tu s Oskarem napsali

Taky jsem bral jako fakt, že ho strýc přeučil na leváka a ono je to jinak.:)
A toho Agassiho jsem úplně viděl, jak tam Bollettieriho vytáčel, úplně mi to k němu sedělo.:)

protoze jsem knihu necetla, jsem na tenkem ledu. Ale vztah Rafy a stryce Toniho bych prilis nemystifikovala. Mallorca urcite neni Las Vegas a lide, pomery (i knihy) jsou odlisne, ale budme na zemi, Rafa s Tonim jsou rodina a to pouto je urcite velmi silne, ale predevsim delaji slusny byznys... Treba jsem prizemni, ale tady vidim zasadni duvod nechuti se vzeprit.

Knihu si koupím, a přečtu, chystám se na ni :-)
Jinak já nepíšu, že je to snadné, se vzepřít, ale když ten vztah tak popisuje, i s detaily, tak je to asi záměr, určitě nechtěl nic zamlčet, ale zároven je to asi vyvážené, že mu vděčí za mnohé..ale třeba je to v té knize jinak, to nevím, ale Rafa by nepsal nic, co by někomu z rodiny mohlo nějak ublížit, ale asi chtěl vylíčit ten dril s Tonim, protože mu to přišlo důležité, aby to lidi věděli..můj názor je, že mohl ještě tak dva roky počkat s autobiografií, to jediné mu trochu vyčítám, protože ho ještě čeká určitě spousta vítězství, a tahle knížka bohužel mapuje jen výseč kariéry..
.. a jestli jsi viděl emoce po vyhraném RG, jak skočil Tonimu do náruče..to mluví taky samo za sebe:-)

Právě, Nadal toho strýce stále potřebuje. Je to pochopitelné. Je s ním od dětství spjat a on byl ten dominantní člověk v jeho životě. A v tom musí mít také sám v sobě rozkol, na jednu stranu se bez něho neobejde, ale na druhou stranu ví, že by mu možná bylo bez něho lépe. Píše, že už moc dobře ví, že Toni není ten "vševědoucí bůh".
Ale je to právě hrozně zamotané. Je tam hodně psáno, jak je ta rodina soudržná a jak všichni fungují. Ani ostatní Tonimu raději do ničeho nechtěli v zájmu klidu mluvit.....
A vzhledem k tomu, jak je Nadal posedlý těmi různými zvyklostmi a rituály, by zase na něj asi špatně působilo, kdyby tam strýc nebyl.
Tady to jsem právě myslel, že je hlavně doména u holek, že se třeba nedokáží vzepřít svým otcům, kteří je drilovali. Že kluci se vzepřou snáze, ale u Rafy je to takto.

Tak ta kniha je hlavně v duchu Wimbledonu 2008 než výseč jeho vítězství, ale jasně že nemůžeme čekat že v 25 letech napíše kdoví jakej životopis :-) Podle mě to chtěl sepsat na to čeho si nejvíce cení a že si to zaslouží :-)

Agassiho knihu jsem četla po kouskách a prokládala jsem si ji videoukázkami z youtube :-)) a byl to můj nejlepší nápad posledních měsíců :-))
Třeba natáčení reklamy Canon, finále FO 1999 nebo poslední zápas s B.Beckerem - no brečela jsem s ním...
http://www.youtube.com/watch?v=WpuFEpbE0d0
http://www.youtube.com/watch?v=NqWCnYgWEJs
http://www.youtube.com/watch?v=vdyxeyGQ62Q

Jo jo, emoce jsem viděl.:)
Možná to nevyjadřuji úplně jasně, až si to přečteš, tak pochopíš úplně přesně, co tím myslím.:)
A také mě právě překvapilo, že to vydal tak brzy. Ale třeba bude pak další pokračování.:)

Rozhodně nechci srovnávat Manacor s Las Vegas.:) Uvedl jsem to proto, že pro mě bylo takové zajímavé, srovnat zrovna tyto dvě knihy.....
Byznys dělají určitě, o tom není pochyb. Ale jestli Rafa píše v té knize pravdu, a to asi ano, tak je to vše celkem zajímavé. Celá ta kniha je pojmuta v takovém klidném, psychologickém duchu, není to žádné drama, ale přesto to má dost do sebe....i když jsem také očekával více. Ale nejsem zklamaný, jen možná z něčeho trochu zaskočený.....
A nic si nemystifikuji, napsal jsem, že zrovna čtu Nadalovu knihu a rozvinula se diskuze.:)

Víš, co je zajímavé? Že mám pocit, že tu knihu ani číst nemusím, tak moc mám Rafu "načteného"..ale jo, přečtu si ji, ale ted je hektická doba, čeká nás Wimbledon, pak OH, USO a já na to chci mít klid, počítám až pak se do ní začtu, protože já se musím na to, na čem mi záleží, maximálně soustředit, a ne tu knihu jen tak letmo přečíst..nevím, jestli mi rozumíš :-))

Díky za odkazy.:)
Přesně tak, já jsem při četbě jeho knihy také brouzdal na youtube a vzpomínal na ty "staré časy".:)

Právě jsem se dívala, abych nekecala - kniha má 343 stran - to lze nastudovat za pár dnů :-))

Rozumím ti úplně.:)
Já mám také na knihy rád klid a když ho nemám, tak si nějaké pasáže čtu vícekrát, abych to vše dobře vstřebal. Máš pravdu, těch tenisových věcí teď bude pro fandy hodně a pak bude takové to "mrtvo"....
A věřím ti, že máš pocit, že tě ani nic moc nepřekvapí, že ho máš již "načteného". Je to pravda, není tam zase takových překvapení jako spíše upřesnění a vyjasnění některých věcí, do kterých člověk tak nevidí.
A jestli jsi Rafova velká fanynka, tak ho máš jistě "prokouklého" dobře.:)

Ema je asi jediná Rafova fanynka co si nekoupila knihu hned :-) Všichni tu psali že jí měli doma v angličtině že nechtěli čekat na českou verzi. A my taky nejse žádní velcí fandové a už jí máme přečtenou.
Jen myslím že zrovna Wimbl a uso jsou od sebe tak akorát že na knížku se čas najde vždycky, přece :-)

Já už jsem to onehdá psala jinde, ale tu se to zase hodí.
Všiml sis jak oba tenisté ve svých knihách pěkně píší o Rogerovi - to je takový superbonus :-)))

mozna, si uplne nerozumime, jsem pro Manacor, ne Las Vegas.. :-) Ale zamysleme se: co vedlo tak nesmeleho, krehkeho, uzavreneho kluka k tomu, aby ventiloval rodinne vztahy a niterna rozpolozeni? Kdyby byl starsi, jasne, ohlednuti za karierou, uzavreni zivotni etapy, nostalgie, dopovezeni nedopovezeneho... Ale takto?? Ja proste vetsinou chodim po zemi a koukam na veci ve snaze videt je takove, jake jsou, no.. a vsechno kazim.... :-)

a.magerova: uplne me rozbolela hlava z toho Andreho.... a za vsechno muzes ty a tvoje odkazy!!! :-)

Toho jsem si samozřejmě všiml. Jsem za to rád a je to pro mě taková přidaná hodnota.:))
Já nejsem skalní příznivce Rafy, ale ani jeho odpůrce. Obdivuji a plně respektuji vše čeho dosáhl. Knihu jsem si koupil ze zajímavosti. A jsem rád, nejsem zklamaný.

Taky si teď bulela, já teda jo... skoro celých 8 minut :-))

mozna jenom sest. :-)))

JSmena stejné vlně, tvé poslední tři věty podepisuji :-)
A kniha je hlavně zajímavá v tom, že co tam Rafa popisuje, jeho myšlení a tak, že to ještě nikdy v žádném rozhovoru neříkal, a píše tam věci, které se jinde nedovíme

Asi jsme si to trochu rozdílně vyložili, ale jenom trochu.:)
O tom, co ho vedlo to napsat, když je tedy takový, jak už zde bylo zmíněno, jsem právě také přemýšlel. A není mi právě tak zcela jasné, že když je to tedy tak, jak píše, proč to vše odhaluje?
Vím, co za tím vidíš a rozumím tomu. Ale já jsem asi trochu idealista a hned takové věci nevidím, nebo nechci vidět? Ale nic nekazíš, je dobré chodit po zemi.:)

Když budu chtít, tak ji za pár dní přečtu, ale já nemám tu potřebu, ji hned ted číst, protože se na ni nemůžu soustředit, jak bych chtěla, a jak si Rafova knížka zaslouží ;-) Oskar to pochopil přesně..

carolyn - jak jsem psala, pro mě tam nemůže být nic zásadního, co nevím, nějaké maličkosti asi ano, ale to počkám a pak si ji pořádně "vychutnám" :-))

Tak já nejsem jeho velká fanynka a taky mě tam ničím nepřekvapuje, nevím co tam očekáš, ta knížka se nese v takové zvláštní rovině. Spíš je zajímavá toť vše, sou tam věci které se jinde nedočteš.

* očekáváš - oprava

Odpočinek je teď pro něho mnohem důležitější než nějaký startovný v Halle, jehož výše je pro něj stejně trapná. ;)