Wickmayerová: Uvnitř jsem starší, než by se mohlo zdát

Co jste to vyprávěla za příhodu s tričkem? Omlouvám se, moje vlámština není moc dobrá...
No, před zápasem s Kuzněcovovou v New Havenu jsem šla do obchodu kousek od hotelu, jen abych si trochu odpočinula. Viděla jsem dvě trička, ale byla pěkně drahá. Tak jsem si řekla, že když zítra vyhraju, když porazím Kuzněcovovou, zajdu tam a koupím si je. Prohrála jsem 6-7 ve třetím setu, tak jsem to neudělala, protože jsem chtěla dodržet slovo. Nasedli jsme do auta, vyrazili do New Yorku a po pár mílích to táta otočil a dojel pro ně. Podle něj jsem si je tak jako tak zasloužila.

Se vším tím rozruchem kolem Melanie Oudinové nejste tolik středem pozornosti. I vy jste ale překvapením US Open. Zaskočilo vás to? Pomohlo vám, že se o vás tolik nemluví?
Jistým způsobem mě to překvapilo. V posledních týdnech jsem se cítila moc dobře. Odehrála jsem pár výborných zápasů a hodně si teď věřím. Takže jsem sem přijela s dobrým pocitem, fyzicky i psychicky silná. Samozřejmě vás trochu překvapuje, když vyhrajete důležité zápasy na grandslamu. Tedy když je to váš první vydařený grandslamový turnaj, předtím jsem byla nejdál ve druhém kole. Když se tady dostanete do třetího, do čtvrtého kola, jste tím trochu zaskočeni. Ale jsem docela klidná.

Co se vám teď podařilo, co předtím ne?
V posledních týdnech jsem prohrála několik těsných zápasů s top hráčkami. Prohrála jsem třeba 4-6 nebo 6-7 ve třetím setu, vždycky rozhodlo jen pár klíčových výměn, které jsem prohrála. Řekla bych, že teď se v takových výměnách líp soustředím. Cítím se na kurtu silnější. Tohle mi určitě pomohlo.

Můžete nám říct něco o svém pobytu ve Spojených státech a jak často jste v Belgii?
Žila jsem tu jen dva a půl roku, v letech 1999 až 2001, potom jsem se vrátila domů. Od té doby jsem jen v Belgii, tam taky trénuju.

Proč jste žila tady? A proč jste se vrátila domů?
Když mi bylo šest nebo sedm, máma onemocněla. Byla doma, tam ji ošetřovali a já jsem s ní byla celou tu dobu. V roce 1999 jsem o ni přišla. Pár týdnů nebo měsíců předtím jsem začala hrát tenis, abych přišla na jiné myšlenky. Asi jsem se pak jako malá holka rozhodla odjet, abych mohla myslet na něco jiného, tak jsme se přestěhovali na Floridu, táta a já. Abysme se mohli soustředit na náš život a abysme se pokusili to překonat. Asi za těch dva a půl roku už jsme na tom byli líp. Zase jsme dokázali být šťastní a radovat se ze života. Tenkrát to pro mě byly těžké okamžiky, ale dneska vím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem udělala. Po těch dvou a půl letech jsem zůstala Belgičankou. Všechny kamarády a rodinu mám doma.

Uměla jste anglicky, když jste se přestěhovali?
Ani slovo.

Jaký vliv na vás měly Kim (Clijstersová) a Justine (Heninová)? Justine má podobný příběh jako vy, ztratila matku, když byla malá...
To je pravda, naše příběhy jsou si trochu podobné. Moc v kontaktu s ní ale nejsem, ona je v té druhé části Belgie. Ano, ona se s tím vyrovnala po svém. Cítím k ní velký respekt, oceňuju, co udělala pro belgický tenis. Je to ohromná šampionka, možná se vrátí, možná ne, uvidíme. S Kim jsem víc v kontaktu, ani nevím proč. Asi že jsme ze stejné části Belgie, proto jsme si trochu bližší. Justine se s tím vyrovnala skvěle, myslím, že hodně svých vítězství věnovala mámě.

Kdy jste Kim viděla poprvé?
Tak to už si nepamatuju. Asi někde na kurtu, ale kdy, to si nevzpomínám.

Vzpomínáte si na úžasné zápasy mezi Kim a Justine?
Myslím, že ty poslední jsem viděla všechny, protože to už jsem sama hrála. Pravda, odehrály několik ohromných zápasů, myslím, že Justine na antuce většinou vyhrávala, vyhrála i tady na US Open. Jsou to dvě úžasné hráčky. Justine sice vyhrála víc grandslamů, ale myslím, že úžasné jsou obě. Kim je skvělá osobnost, Justine je ohromná i mimo kurt, pomáhá lidem, dělá toho hodně pro charitu.

Když jste přijela do Spojených států, bylo to proto, abyste se dostala do nového prostředí a naučila se hrát tenis...
Ano.

A kdy jste se rozhodla, že ho budete hrát profesionálně?
No, asi to tak prostě přišlo, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Prostě mě to začalo hodně bavit, do tenisu jsem se zamilovala. Moc mě bavilo tvrdě trénovat a odehrát denně několik hodin, protože na akademii jsme přes den trénovali hodně. Pořád jsem měla co dělat, to pro mě bylo dobré, protože jsem se měla na co soustředit. Hrála jsem s ostatními dětmi, takže mě to opravdu bavilo. Během druhého, třetího roku, jsem se začala zlepšovat, hrála jsem národní turnaje v kategorii do 14, do 12 let. Když jsem se pak vrátila domů, šla jsem na tenisovou federaci. Tehdy jsem se rozhodla, že... no, nemůžu říct, že jsem se tehdy rozhodla hrát profesionálně, to u jedenáctileté nebo dvanáctileté holky dost dobře nejde. Prostě jsem tenis milovala. Když mi bylo patnáct nebo šestnáct, řekla jsem si, že to zkusím a že do toho dám všechno.

Je možné, že se s Kim utkáte ve finále. Už jste o tom přemýšlela?
Ano, to už mi hodně lidí řeklo. Od prvního kola říkají, že jsme na opačného straně pavouka. No, doufejme, že se ve finále uvidíme. Ale popravdě, obě nás čekají moc těžké zápasy. Ona hraje se Serenou, to bude skvělý zápas, já svoji soupeřku ještě neznám (Caroline Wozniacká vyhrála později, pozn.). Chci se před dalším kolem pořádně připravit, bude to těžké semifinále, tak doufejme, že to vyjde.

Jak vám to, čím jste si jako malá prošla, pomáhá na kurtu? Když víte, že jsou v životě důležitější věci a že jste je zvládla?
Asi mě to psychicky posílilo a dodalo bojovnějšího ducha. Zkrátka se nevzdávám. I když jsem dneska málem prohrávala 1-5, tak jsem se držela a bojovala. Vím, o čem život je, uvnitř jsem možná starší, než by si lidé mohli myslet. Někdy to pro mě není jednoduché, někdy bych chtěla být normální devatenáctiletá holka a prostě se bavit. Ale takový je život, tak to někdy chodí. Naučila jsem se s tím žít, pokaždé, když jsem na kurtu, si užívám každou vteřinu. Takové věci se prostě stávají, a ne jen mně. Jiné lidi potkává něco jiného a taky s tím musí žít. Takže k otázce: dalo mi to hodně. Hodně mi to i sebralo, ale naučila jsem se s tím žít.

Jak byste popsala Wozniackou jako hráčku?
Nevím. Vlastně jsem ji moc hrát neviděla, musím se na ni podívat v televizi. Ale jak jsem řekla, když jdu na kurt, chci hrát svoji vlastní hru. Někdy se přizpůsobím během zápasu, ale ne moc. Prostě tam jdu a dávám do toho všechno.