Žije rodinou, ale tenis jí chybí. Šafářová o českých nadějích, Bartyové i vzpomínkách na grandslamy

Máte za sebou tři roky v tenisovém důchodu, jak vám utekly?
Plynule jsem přešla z kariéry do mateřství, takže nudit jsem se zrovna moc nestihla. Původně jsem si říkala, že až jednou skončím, tak si vezmu tak rok-dva volna, kdy si budu dělat co chci a užívat si života. Protože do té doby byl život celkem dril.

Plány se nakonec rapidně změnily.
Přechod do mateřství byl ale krásný. Užívám si to, užívám si tenisový důchod a ačkoliv mi některé tenisové věci chybí, tak jsem ráda tam, kde jsem.

Přesto co jsem tak viděl na sociálních sítích raketu máte v ruce docela často.
Je to tak, hodně hraju s neteřemi, které se snaží proniknout do profi tenisu. I když teď samozřejmě kvůli těhotenství už nějakou chvíli hrát nemůžu, ale musím říct, že mě tenis stále baví. Pro radost si vždycky ráda zahraju, ale teď věnuji čas hlavně dětem a rodině.

Života maminky si tedy užíváte naplno. Co nejvíc postrádáte z života profesionální tenistky?
Určitě ne cestování, to bylo ke konci kariéry hodně unavující. Teď se sice kalendář změnil kvůli covidu, ale i tak to bylo hodně náročné, hlavně kvůli neustálému létání a měnění časových pásem. To bylo každé tři-čtyři týdny... Později už jsem začínala mít i zdravotní problémy, takže jsem byla ráda, že tohle skončilo. Na druhou stranu teď zase můžu říct, že mi to chybí. (smích)

Hokejisté a fotbalisté si často po konci kariéry zastesknou, že jim chybí kabina. Stýská se i vám v tomhle směru po sociálním kontaktu?
Na tour jsem měla plno kamarádů, které jsem už dlouhou dobu neviděla, ale to zase neznamená, že se někdy v blízkém čase nepotkáme. Dobré přátelství, i když se člověk delší dobu nevidí, se neztratí. Hodně samozřejmě pomáhají sociální sítě, díky kterým jste v kontaktu se širokým okolím. Ale je pravda, že mi chybí grandslamy. Třeba Londýn nebo Paříž, odtamtud mám krásné vzpomínky.

Zkusme teď lehce porovnat neporovnatelné, byla větší dřina kariéra sportovce nebo je náročnější být rodičem na plný úvazek?
Každé má svoje. Kariéra sportovce je náročná a člověk ji musí opravdu mnoho obětovat, ale kariéra matky je také náročná. (smích) Rozhodně je to práce na plný úvazek. Ale na druhé miminko se těším, bude to chlapeček, takže to s naší Leontýnkou budeme mít vyvážené.

Bartyová? Na tohle rozhodnutí musí mít člověk koule
Je to jen pár týdnů, co tenisový svět zaskočila zpráva o tom, že aktuální ženská jednička Ashleigh Bartyová v pětadvaceti letech končí kariéru. Šokovalo to i vás?
Hodně mě to překvapilo. Kdybych měla Ashleigh popsat, není to jen sportovní hvězda, je to taky hrozně hodný člověk a rodinný typ. Já sama dobře vím, jak náročné cestování s tenisem je. A to žiju v Evropě, ale cestování do Asie nebo Austrálie je podstatně náročnější, tam už je to opravdu dálka. A pro Bartyovou jako Australanku cestovat za tenisem znamená opustit domov prakticky na celý rok. Vrátit se v průběhu sezony třeba na týden domů zkrátka nejde. Věřím, že tahle část života jí chyběla a je to přesně o tom, co sama říkala. Měla cíle, které si splnila. Tenis je super, ale celý život je přece jen o něčem jiném. Když se upnete jen na tenis, tak pak nemáte nic dalšího v životě. Na tour mi bude chybět, ale jinak její rozhodnutí kvituju.

Nicméně není to poprvé, co některá z tenistek ukončila kariéru brzy - vzpomeňme například Nicole Vaidišovou či Martinu Hingisovou - ale pak se zase na kurty vrátila. Mohl by to být i tento případ?
Mohl, Ashleigh je pořád hodně mladá, takže když se za pár let rozmyslí, že se bude chtít vrátit, proč ne? Už to dokázala jednou, může to zvládnout i podruhé. Takže třeba se na ni ještě můžeme těšit v budoucnu.

Pro Bartyovou byl konec ještě o to náročnější, že neopouštěla kurty jen jako kvalitní hráčka v nejlepších letech, ale rovnou jako světová jednička!
Muselo to být obrovsky těžké, světová jednička nese velkou zodpovědnost za celý sport a s tím přichází i nesmírný tlak. Nejen ze strany fanoušků, ale také třeba sponzorů. Těch aspektů okolo pozice jedničky je skutečně strašně moc. Nést to břemeno je tedy těžké, takže v tu chvíli se rozhodnout, a na všechno se vykašlat, na to musí mít člověk koule.

Částečně tedy nezbývá před jejím rozhodnutím nic jiného, než smeknout.
Je úžasné, že dokázala odejít na vrcholu. Co můžu za sebe říci, tak jsem viděla spoustu hráček, které byly hvězdami když jsem kariéru začínala, a pak jsem je po letech viděla jak jezdí a trápí se po kvalifikacích velkých turnajů, a v tu chvíli si člověk uvědomí, že sportovní svět strašně rychle zapomíná. A místo toho, aby si tu tenistku pamatoval jako kvalitní hráčku, tak najednou je průměrná a kdekdo se do ní rád trefí.

Z trůnu tedy odchází Bartyová, před ní byly jedničkami Muguruzaová, Halepová, Ósakaová, Plíšková... Proč se to tak mezi ženami točí?
Konkurence v tenise je tak velká, že se rozdíly hodně smazaly a už tam není žádná hráčka tak odstřelená od ostatních, jako to bývalo dříve. Jasně, teď člověka samozřejmě napadne jedno jméno, a to je Serena Williamsová, ale ještě předtím, za dob třeba Martiny Hingisové, byla první osmička na grandslamech vlastně stále takřka stejná. Ty nejlepší hráčky tehdy, i když neměly svůj den nebo třeba bojovaly s drobným zraněním, stejně dokázaly vyhrát. Jenže teď už se tenis tak srovnal, a tenisový kalendář je tak nabitý, že když se probudíte a máte den blbec, nebo potíž s nějakým zraněním, tak už zápas nevyhrajete.

Na trůn teď tedy zamířila mladičká Polka Iga Šwiateková. Bude to ona, kdo vydrží delší dobu na pozici jedničky?
Iga hraje fantasticky, dobře se mi na ni dívá. Hraje parádní komplexní tenis a výborně se hýbe, navíc je zarputilá. Má všechny stránky, co by světová jednička měla mít. Zároveň si musíme říct, že je aktuálně na vlně a daří se jí. Uvidíme, jestli to dokáže udržet dlouhodobě bez krize. Já si to nemyslím, ale třeba mě překvapí. Každopádně že bych teď viděla někoho tak odstřeleného, jako byla například Serena, to ne.

Šwiateková dokázala před dvěma lety vyhrát French Open a vysokou herní úroveň si drží. To se ale nepodařilo několika nedávným grandslamovým vítězkám, například Sofii Keninové, Naomi Ósakaové nebo třeba Biance Andreescuové. Proč přišel takový propad?
Znovu se musím vrátit k tomu, že ženský tenis je teď opravdu vyrovnaný. Když vyberu například Ósakovou, ta se rázem díky svému původu stala hvězdou na velkých trzích v Americe a Japonsku a jak jsem říkala ten tlak je gigantický. Do té doby si hrála, dá se říct, bez starostí. To se ale v mžiku otočilo, a člověka to svazuje. Přitom ona zase není o takový kopec lepší, aby dokázala porážet konkurentky, i když nehraje svůj úplně nejlepší tenis. Pak přijde krize a všechno se jí začne bortit. Na škodu pro ty hráčky může být i to, že do světového tenisu vletí hodně mladé a nejsou na tohle připravené.

A co třeba taková Emma Raducanuová, nedávná soupeřka Češek v Billie Jean King Cupu. Vyhrála US Open 2021, ale výkonově je velmi nevyrovnaná.
U ní je evidentní, že je ještě mlaďounká (19 let). Navíc Anglie je země, kde je pozornost ještě desetkrát taková. Nejdřív je to super, když se daří, tak si to užíváte, ale pak ten tlak, zodpovědnost a kritika jsou hodně těžké. I tak si ale nemyslím, že je to s ní špatné, výkonnost má lepší a lepší, stejně jako Ósakaová.

To jsou případy tenistek, které krizí prošly a vcelku úspěšně s ní bojovaly. Jsou ale i takové, které to semlelo úplně.
Třeba Kanaďanka Eugenie Bouchardová. Vyletěla nahoru úplně mlaďounká, ale nedokázala se se vším úspěšně poprat a na vítěznou cestu už se nikdy nevrátila.

Sestry Fruhvirtovy extrémně makají
České tenistky patří už několik let mezi naprostou špičku, a i když pomalu stárnou, vypadá to, že stále je kde brát a rodí se nové a nové talenty. V TOP 10 hráček do 18 let je těch s českým pasem hned pět! Kdo z nich se vám nejvíc líbí?
Linda a Brenda Fruhvirtovy jsou bezpochyby naše největší talenty. Možná mají jen malou nevýhodu v tom, že rostou v covidové době, kdy se všechno trochu pozastavilo. Ale i tak hrajou krásně, a co je třeba říci primárně, obě extrémně makají, takže je třeba dohlížet na to, aby všechno fyzicky uneslo tělo. Jinak si myslím, že mají před sebou krásnou budoucnost.

Nejlepší českou hráčkou je v tuto chvíli Barbora Krejčíková, která v minulém roce strmě vyletěla a aktuálně drží fantastické druhé místo na světě. Čekala jste, že bude takhle úspěšná?
Bára mě hodně překvapila, hlavně tím, že jsem ji znala především jako deblistku, která se v singlech dost prokousávala. Ono totiž zamyslet se nad tím, jestli budete hrát grandslam ve čtyřhře, nebo singl na challengeru to si hodně rozmyslíte. Každopádně jsem byla překvapená, neřekla bych, že z ní jednou bude vítězka grandslamu.

Je ten úspěch hodně vydřený?
Každý, kdo je teď ve světové desítce, má úspěch skutečně vydřený. Ale k tomu je teď nutně potřeba i talent. Nikdo se už nahoru jen tak neprokouše.

Může singlové kariéře Krejčíkové škodit její deblová kariéra?
Do určité míry může. Já jsem si to zkusila taky, a když na grandslamech každých 14 dní hrajete zápas, tak je to hodně fyzicky náročné. Dost pak záleží na tělesné konstituci a na tom, jestli má tendenci být zraněná, nebo je spíš zarputilý typ, kterému vyhovuje být víc v zápřahu. Tak jsem to měla třeba já. Když jsem v Paříži před lety byla ve finále singlu a následně s Bethanie Mattek-Sandsovou i ve finále deblu tak mi hrozně prospívalo, že jsem pořád hrála. Hodně také proto, že jsem absolutně neměla čas řešit nějaký tlak či média. Čtyřhra vás navíc může vylepšit i herně.

Čím to je, že Češky takhle dál rostou? Třeba v porovnání s ostatními zeměmi?
Podle mě máme větší drajv. Dám za příklad třeba Američanky, ty mají podporu od USTA (Tenisová asociace Spojených států), což znamená, že dostanou trenéra, fitness trenéra, peníze na celý rok a tím pádem prakticky nemají žádný stres. Já když jsem začínala, peníze jsem neměla a celá sezona je tak nákladná, že jsem nutně potřebovala být úspěšná, abych mohla vůbec tenis ještě dál profesionálně hrát. Nejsem z tak bohaté rodiny, aby někdo mohl pokrývat moje náklady, takže vyhrávat vlastně v tu chvíli chcete ještě desetkrát tolik.

A teď ještě o kus vedle, daří se to u žen, nedaří se to u mužů. Proč?
To je asi jako když se mě ze zahraničních médií ptají, proč máme tolik úspěšných mladých tenistek? Je to opravdu těžké pojmenovat... I když teď to vypadá, že se konečně po Tomáši Berdychovi objevuje několik talentovaných hráčů, kteří vypadají nadějně. Jednoznačný recept na to ale rozhodně není.

Recept na úspěch ale měli během celé kariéry Serena Williamsová a Roger Federer, ikony tohoto sportu, které jsou aktuálně na sklonku svých kariér. Federer v srpnu podstoupil operaci, ale rád by se v průběhu roku vrátil na kurty, Williamsová zase nehrála od posledního Wimbledonu. Mohou být ještě hrozbami?
Překvapilo by mě to. Roger to možná bude mít ještě těžší než Serena, protože ten věk už obejít nejde. Obzvlášť třeba při pětisetových bitvách na grandslamech, tam se prát s mladými je fyzicky skutečně náročné. U Sereny mám především pocit, že chce hlavně po dítěti vyhrát grandslam.

Na závěr ještě otázka spíš mimo tenis. Celý život jste musela pravidelně odpovídat na otázku, jaké máte cíle. Jaké má tedy teď aktuálně po kariéře cíle Lucie Šafářová?
Porodit (smích). Hlavně mít zdravé a šťastné děti, o to víc, když člověk vidí, co všechno se teď ve světě děje. Takže chci mít spokojenou rodinu a klidný život a u toho budu samozřejmě fandit hokejovému Kladnu. A Kometě (smích). A bavit se sportem.